Diskuze: 16. 4. 1868: Zima neřekla poslední slovo, v noci umrzli dva muži

Zpět na článek

Nepřehlédněte

21. 2. 1868: Pražané si užívají neobvykle hezkého počasí. Radost jim ale kazí neopatrní kočí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. PočasíPěkná pohoda, jakáž nyní panuje, vyvolává nadobyčejnou živost v ulicích pražských, v nichž se hemží plno procházejícího se lidu, jenž těší se z příjemně již hřejícího slunka. Na baštách a hradbách prochází se taktéž množství lidu, a každý hledí použiti nynější krásné povětrnosti, o které se ví, že snad už brzo změně podrobena bude. Na venkově probouzí se vše k novému životu a hospodáři přivádějí již nástroje polní do pořádku. Zde v Praze započla již na všech stranách práce, jaká obyčejně na jaře se vykonává. – Pražský denník, 21. 2. 1868 PřejetNemotorná jízda a hrubá nepozornost našich fiakristů a drožkářů včera opět vyžádala jednu oběť. Večer k 7. hodině přejet na Karlovu náměstí prudce ujíždějícím fiakrem kýs člověk tak nešťastně, že nalezen bez smyslů všecek v krvi a s roztříštěnou hlavou na zemi. Zaplatí to snad životem. Fiakr ujel, aniž by se bylo stihlo jeho číslo. Nevíme, v kterém velkém městě tolik neštěstí se sběhne přejetím jako v Praze. A přece jinde nejezdí se poměrně rychleji než u nás. Příčinou tolikých neštěstí přejetím na ulicích pražských je tedy buď nemotornost velké části vozků, ne-li dokonce hříšná prostopášnost a zúmyslnost, která nemůže býti dosti ostře pokárána. Není nic neobyčejného u nás při neštěstí takovém, že surový kočí spatřiv, že přejel člověka, práskne do koní a žene povoz přes nešťastníka, jen aby vyvázl. Snad mu ani nepřipadne, že páše vraždu. – Národní listy, 21. 2. 1868 [related-post id="5846"] Malostranský hřbitovJakož známo, chce pražská obec zakoupiti letohrad “Hřebenku” ku založení nového hřbitova. Proti tomu se opřeli už vloni Smíchovští a pak sousedé onoho letohradu, byli ale v první i v druhé inštanci odmrštěni, načež jim c. k. místodržitelství ponechalo lhůtu 60 dnů, aby se odvolali k ministerstvu. Poněvadž ale od té doby už víc než 60 dní uplynulo, usnesla se v úterý městská rada, že se otáže c. k. místodržitelství, v jakém poměru se ta záležitost nachází. – Pražský denník, 21. 2. 1868 Národní divadloZa posledních dnů panuje na staveništi národního divadla čilý život; konají se tam zkoušky, jak hluboko se bude muset kopati, než přijde se na pevný základ. Ve středu vrtalo se na 18 střevíců zhloubí a ještě nebyl pevný základ nalezen. Včera se v těchto pokusech pokračovalo. – Pražský denník, 21. 2. 1868

Kaplička na Petříně prošla kompletní rekonstrukcí • Hlavní město nechalo opravit kapli sv. Kříže u rozhledny v parku na Petříně. Památka byla dlouhá léta v havarijním stavu. Mimo jiné do ní zatékala voda. Rekonstrukce vyšla celkem na 2,8 milionu korun.

28. 5. 1889: Mladý chlapec za koupání ve Vltavě málem zaplatil životem • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 11. 1889: Hloubení Vltavy, zloděj stříbrného řetízku a zatčení staré ženy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 11. 1889: Smrt dělníka v Ringhofferově továrně a opilý zloděj ubrusů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Mléková polévka, játrová omáčka. Připomeňte si blafy ze socialistické školní jídelny • Školní jídelna bývala v dřívějších dobách pro většinu dětí postrachem. Stravování v těchto zařízeních nicméně doznalo v posledních letech mnoha změn. Díky osvětě známých kuchařů pronikají i do kdysi zatuchlého prostředí moderní trendy a suroviny. Starší ročníky si ale jistě dobře pamatují na to, jak to bylo dříve.

5. 8. 1890: Noční bouře nad Prahou, dívka v bezvědomí a telegrafní spojení s Francií • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

19. 7. 1889: Bezplatné noclehárny pro mladé výletníky a mrtvé tělo ve Vltavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Jak se má chovat skutečný gentleman • Chápání pojmu gentlemanství nebo gentleman se v průběhu času proměňuje. V minulosti se lišilo také v závislosti na geografické šířce. Zatímco v Anglii bývali gentlemani ještě před 120 lety především vysoce postavení muži, ve Spojených státech se za ně považovali i neurození a nemajetní. Museli mít ale několik důležitých charakterových rysů. Přečtěte si dobový článek z roku 1899.

7. 11. 1889: Muž ze zámožné rodiny zmizel. Zůstaly po něm jen dluhy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Digitální orloj zmizel ze Staroměstské radnice. Oprava původního se blíží do finále • Stovky tisíc lidí měly v minulých měsících možnost vidět na Staroměstském náměstí digitální orloj, který suploval původní historický hodinový stroj. Ten v současné době prochází náročnou rekonstrukcí. Digitální orloj byl instalován letos v březnu. Demontován musel být minulý týdenkvůli pokračujícím opravám věže. Fakticky šlo o velkou LED obrazovku o rozměrech 5,56 x 3,84 metru o váze zhruba jedné tuny, která byla na historické budově nainstalována. Pomocí speciálně vyvinutého softwaru nabídla unikátní pohled na kopii kompletního orloje. „Virtuální orloj prostřednictvím obrazovky věrně reprodukoval veškeré funkce původního stroje – podívanou na pohyb jednotlivých prvků na astronomickém ciferníku, střídání apoštolů v oknech a doprovodné zvukové efekty, jakými jsou kokrhání kohouta či zvonění smrtky,“ shrnul radní hl. m. Prahy pro oblast kultury Jan Wolf. Zároveň měl dočasný orloj automatickou úpravu jasu podle světelných okolností, přihlížející tak mohli sledovat orloj za jakýchkoli podmínek. „S nabídkou na zajištění náhradního orloje pro magistrát přišla firma BigMedia. Jsem rád, že se nám celý projekt podařilo tak skvěle realizovat. Celkové náklady spojené se zajištěním tohoto unikátního projektu se pro naši společnost vyšplhaly na 1,5 milionu korun. Plně to ale vyvážily kladné ohlasy zejména od turistů, kteří byli vděční za to, že ani v době rekonstrukce orloje nepřišli o zážitek z jedné z nejkrásnějších památek v Praze,“ řekl Marek Pavlas, jednatel společnosti BigMedia. Obrazovku společnost umístila na Staroměstskou radnici na své náklady. [related-post id="7713"] Oprava orloje finišuje Orloj se zastavil letos 8. ledna a poprvé od poválečných let byl kompletně demontován. Po součástkách byl převezen do několika dílen, kde na něm pracovali hodináři i restaurátoři. Oprava orloje je součástí rekonstrukce věže Staroměstské radnice, která začala loni v dubnu. Vše by mělo být hotové do podzimu, nejpozději do výročí 100 let vzniku Československa. Za kompletní rekonstrukci zaplatí pražský magistrát přibližně 55 milionů korun bez DPH.

Virtuální orloj na věži Staroměstské radnice.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

23. 2. 1868: Mladý student pedagogiky zadržen kvůli padělání peněz • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Most je už skoro hotovýTřetí most pražský se blíží za nynější příznivé povětrnosti rychle k svému úplnému ukončení. Podlaha mostu jest již úplně položena, tak že se bude moci v nejbližších dnech vozová cesta dlážditi dubovými špalíčky. Postranní chodníky pro pěší začnou se též v krátkém čase dlážditi a to sice dlažbou mosaikovou, kteráž práce jest svěřena zdejšímu mistru dlaždickému p. Vejrostkovi. V těchto dnech bylo započato kladením železných žlábků podél chodníků a pokračováno v zřizování vkusnho zábradlí kolem mostních pilířů. Obecenstvu se dovoluje přístup na most a přechod přes něj za dobrovolný poplatek, jejž vybírají stážníci stavby. V posledních dnech byl most četně navštěvován, jmenovitě času odpoledního, kdy celé zástupy lidu přes most se ubírají, by užili ve svěžím vzduchu krásné vyhlídky s mostu i s Letné se jevící. S dlažbou ulice Eliščiny počne se jak mile tomu povětrnost dovolí. Na stavbách celnice a nedaleké kavárny pod Letnou se též usilovně pracuje. – Pražský denník, 23. 2. 1868 Padělatel zlatekPředevčírem byl u jednoho krupaře na Malé straně zadržen 17letý kandidát učitelství Jaromír Š., jenž chtěl falešnou zlatku udati. Policie prohledávala ještě téhož dne v jeho bytu v »lázni« a nalezla tam v jedné knize několik padělaných šestáků, několik olejem napuštěných archů papíru k dalšímu padělání, tuše atd. Mladík se na to přiznal, že skutečně padělání toho se dopustil a byl tudíiž zemskému soudu odevzdán. – Pražský denník, 23. 2. 1868 VýročíZlatou svatbu slaviti bude pozejtří, v úterý o půl 9. hod. u křižovníků Jan Bouček se svou ženou Terezií, s kterou byl před 50 lety u sv. Petra oddán. Staří manželé žijí prý v nuzných poměrech a takž se snad najdou citliví lidé, kteří jim k zlaté svatbě nějakým darem přispějí. – Pražský denník, 23. 2. 1868 [related-post id="6050"] Ženich dopadenNevěsta ze Zbraslavi, které ženich, jak známo, před samou svatbou s penězi uprchl do Prahy, konečně se už dopídila uprchlého, ale nevíme, zdaž má z něho velké potěšení. Ve čtvrtek jej pražská policie postihla v židovském městě, potloukajícího se tam s nějakou ženštinou. Peníze byly už ty tam a ženich, jsa následkem své divoké lásky nemocen, dopraven jest do pražské nemocnice. – Pražský denník, 23. 2. 1868 PoplachVčera dopoledne roznesla se zvěst, že v nádraží oheň vypukl, a skutečně novoměstští hasiči s ruční stříkačkou do nádraží běželi. Oheň, který v jedné tamní budově vyšel, bylvšak hned v zárodku od dělníků udušen. – Pražský denník, 23. 2. 1868

Protiatomový kryt Folimanka bude tuto sobotu otevřen pro veřejnost • Nejen milovníkům historie se v sobotu 15. června 2019 znovu naskytne příležitost navštívit jeden z největších krytů civilní ochrany na území Prahy. Unikátní prostory si můžete prohlédnout od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

3. 4. 1889: Spor o rozšíření ulice a nevydařené střílení holubů v Bubenči • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

26. 8. 1890: Krvavé útoky nožem a prudká letní bouře • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 4. 1889: Obrovská drzost německých studentů medicíny a smrt nadějného inženýra • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

9. 9. 1868: Dva lidi v jeden den postihla přímo na ulici padoucí nemoc • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

3. 3. 1890: Sebevražda, nebezpečné vyhrožování a nové hasičské čepice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Protiatomový kryt Folimanka otevře o víkendu své brány zájemcům o historii • Láká vás poznávání netradičních míst? Již tuto sobotu 18. května 2019 se opět otevřou brány jednoho z největších krytů civilní ochrany na území hlavního města. Unikátní prostory z dob studené války si můžete prohlédnout od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.