6. 6. 1890: Hromadná sebevražda ve Vršovicích. Na život si sáhli tři mladíci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Spící prorok Edgar Cayce. V tranzu léčil lidi a odhaloval tajemství reinkarnace • Patří mezi nejslavnější léčitele a senzibily všech dob a jeho zázračné schopnosti si dodnes nedokážeme úplně vysvětlit. Řeč je o muži jménem Edgar Cayce. Za svůj život předal lidem téměř 14 tisíc nejrůznějších poselství. Většinou se jednalo o přesné určení příčin zdravotních problémů jeho pacientů a doporučení léčebného postupu. Občas ale nabízel i pohled za oponu našeho světa.
29. 11. 1868: Tragédie na svatbě. Ženich zemřel, nevěsta je ve vážném stavu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.
Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883. Opět se hrála Smetanova Libuše.
4. 6. 1868: Zjištěna totožnost mrtvoly z Letné. Zřejmě šlo o bratrovraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Národní divadlo Na staveništi pro národní divadlo se po odstranění tribun počalo předevčírem opět pracovati. Včera dopoledne připlulo po vodě k staveništi několik velkých lodí se stavebním kamenem naplněných. Památné kameny do základův divadla zaslané jsou prozatím na zvláštním lešení pohromadě složeny. – Pražský denník, 4. 6. 1868 Bodnutí nožem V pondělí odpoledne servali se dva hoši z Nového světa na Marianských hradbách o kousek odhozeného doutníku. Ve rvačce té vrazil jeden svému protivníku nůž do zad a značně jej poranil. Pachatel byt zatknut. – Pražský denník, 4. 6. 1868 Bouřka Bouřka s lijavcem strhla se včera v 7 hodin večer nad Prahou a potrvala dobré půl hodiny; před bouřkou valila se černá mračna nejen pod oblohou nobrž i, kdo z vltavských mostů to divadlo pozoroval, jako černý dým po hladině vltavské, tak že Vyšehradu ani vidět nebylo. Vypravují nám, že na Poříčí uhodilo do jednoho domu. – Pražský denník, 4. 6. 1868 [related-post id="10751"] Ku vraždě na Letné Již je úředně zjištěno, že onen mladík, který před čtvrt rokem na Letné tak tajemným spůsobem zavražděn byl, jest statkářův syn jménem Josef Spurný z obce Čehovic na Moravě. Jak vědomo, nalezá se vlastní bratr zavražděného již ve vyšetřovací vazbě pro podezření, že spáchal vraždu tuto. – Pražský denník, 4. 6. 1868
Poprava K. H. Franka. Tisíce Pražanů vyprovodily nacistickou zrůdu do pekla • Svého času byl nejmocnějším mužem v protektorátu. Ty dny jsou už ale dávno pryč. Je středa 22. května 1946 ráno a Karl Hermann Frank má být už za několik málo hodin popraven na dvoře pražské pankrácké věznice. Není snad nikdo, komu by ho bylo líto.
Příběh jako z románu. Znali se pár minut a už pospíchali k oltáři • Říká se, že láska je mocná čarodějka. Někdo na tu svou osudovou musí čekat spoustu let, jiným doslova spadne do klína. Přečtěte si příběh z roku 1891, který se odehrál ve Spojených státech. Text otiskly v Praze vydávané Národní listy.
2. 12. 1889: Budiž světlo! Na Žižkově začalo fungovat veřejné elektrické osvětlení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
24. 5. 1889: Pokus o otravu a letní dobročinné divadlo na Vinohradech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
15. 3. 1868: Primitivní masky a příšerná nuda. Židovský ples se nepovedl • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.
30. 3. 1889: Spalování mrtvol plynem, krádeže drůbeže a zatarasené mostní oblouky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
11. 8. 1890: Těžce ranění dělníci a sebevražda nemocné ženy na Žižkově • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
3. 9. 1868: Povoz srazil čtyřletou holčičku. Vypadá to s ní špatně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přejetá holčička Přejeta byla předevčírem k večeru čtyřletá dívčina v Klementské ulici. Hrála si před domem ještě s několika jinými na písku, kdež právě těžký povoz s nákladem ječmene ulicí touto jel. Kočí křičel na dítky, by se vozu vyhnuly, načež tyto v úzké uličce ke zdi se přitlačily. Nešťastnou jakousi náhodou však jedno z dítek pod zadní kolo, které mu rozdrtilo ruku a nohu. Bolestným nářkem dítka upozorněný vozka zastavil rychle povoz a vytáhl v krvi ležící děvče s roztříštěnými údy spod kola a odevzdal je překvapivší matce, která při pohledu na své strašně pohmožděné dítě do mdlob padla. Přivolaný lékař vzkřísil matku a dal dítě do nemocnice dopraviti, kdež však o uzdravení jeho se pochybuje. – Pražský denník, 3. 9. 1868
17. 10. 1889: Planý poplach v plynárně, nešťastný skok a zadlužený Pražan na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Praha nechala opravit pozůstatky po bývalé lanové dráze • V Letenských sadech byla obnovena jedna ze zapomenutých pražských technických památek, část původní lanové dráhy. V místě bývalé horní stanice vznikla nová vyhlídka. Rekonstrukce vyšla na 2,3 milionu korun.
4. 4. 1868: Dělníkovi vyteklo oko při práci v sadech. Zřejmě nedával pozor • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Na Vltavě je rušno Plavba po Vltavě se nyní ve velmi rozsáhlé míře provozuje. V Karlíně nestačí ani rameno řeky, jež za přístav slouží, by pojmulo všech lodí, již tam zakotviti chtějí. Náklad lodí záleží nejvíce v obilí. Též dříví po vorách se denně množství Prahou ubírá. – Pražský denník, 4. 4. 1868 Přišel o oko O oko přišel včera ráno jistý dělník na hradbách, jenž v tamních sadech prací zaměstnán byl. Prodíraje se hustým křovím byl od jednoho náhle se vyšvihnuvšího prutu tak mocně do oka udeřen, že mu v malé chvíli zcela vyteklo. Na bolestný jeho pokřik odvedli okolojdoucí ubohého do blízké restaurace, kdež náhodou se procházející lékař poraněné oko obvázal a na své útraty nešťastnka do jeho bytu odvezti dal. – Pražský denník, 4. 4. 1868 Zastřelil se V penízkové ulici hned vedle domu, v kterémž se ve středu odpoledne zastřelil důstojník, bydlí jistý setník od pěšího pluku prince Karla Ludvíka; sluha tohoto setníka vzal si ve čtvrtek před poledním ručnici a zúmysla se zastřelil. Kule mu projela srdcem, tak že okamžitě byl mrtev. Mrtvola byla odnešena do vojenské nemocnice na Karlovu náměstí. – Pražský denník, 4. 4. 1868 [related-post id="8676"] Blázen Jakožto šílený byl tyto dny do blázince dodán jistý zahradnický pomocník z Hradčan, který už častěji z domova odešel a po okolí pražském se potuloval. Poněvadž se šílenství jeho horšilo, musel do řečeného ústavu odevzdán býti. – Pražský denník, 4. 4. 1868
29. 6. 1890: Šťastně zachránění dělníci a řádění profesionálních zlodějů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
15. 8. 1890: Na Žižkově řádí epidemie spalniček. Zavádí se opatření • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Ženy jako námořnice. Zvládly by těžkou práci na lodi? • V dávných dobách bývalo nepředstavitelné, aby ženy vykonávaly tzv. „mužské“ profese. Situace se začala velmi pozvolna měnit až na přelomu 19. a 20. století. Dokazuje to i článek z Národních listů z roku 1891. Jeho text vás nejspíš překvapí.
Desítky Rembrandtových děl budou vystaveny v paláci Kinských • Národní galerie Praha uskuteční dlouho očekávanou výstavu Rembrandt: Portrét člověka, která své zahájení posunula z jara na 25. září. Půjde o rozsáhlý výstavní projekt. Představí více než 110 děl z významných tuzemských i zahraničních institucí.