Na cenu rýže se člověk většinou neohlíží s myšlenkou, že by mohla měnit budoucnost dětí. Jenže přesně k tomu podle nové studie dochází. Ekonomické otřesy totiž někdy zasáhnou i tam, kde to není hned vidět – do těla. A když zasáhnou v raném dětství, následky si člověk může nést celý život.
Vědci z univerzity v Bonnu se vrátili k asijské finanční krizi z konce 90. let a sledovali, jak prudké zdražení rýže, základní potraviny v Indonésii, ovlivnilo vývoj dětí, které tehdy vyrůstaly. Ukázalo se, že ty nejpostiženější nejenže zůstaly menší než jejich vrstevníci, ale měly později také vyšší sklony k obezitě. Kombinace, která se nezdá úplně intuitivní, ale vysvětlení je docela prosté.
V krizích se rodiny snaží ušetřit – ale ne nutně na množství jídla, spíš na kvalitě. Nahrazují pestré a nutričně bohaté potraviny levnějšími, ale chudšími alternativami. Dítě tak dostává dost kalorií, ale ne dostatek vitamínů nebo minerálů – což může zpomalit růst, aniž by přitom klesla hmotnost. Skrytá podvýživa. A její důsledky se projeví nejen na výšce, ale také později na metabolismu.
Výzkum sledoval stejné děti až do roku 2014, kdy jim bylo mezi 17 a 23 lety. Nejvýraznější dopady byly u dětí, které v době krize byly ve věku tří až pěti let. Změny se přitom projevily především u městských dětí a u těch, jejichž matky měly nižší vzdělání. Ve městech se totiž jídlo nakupuje – když se prudce zdraží, možnosti jsou omezenější než na venkově, kde si lidé často něco vypěstují sami.
Závěry studie jsou sice postavené na datech z Indonésie, ale souvislosti platí mnohem šířeji. Ceny jídla dnes kolísají čím dál častěji – kvůli válkám, pandemii, suchům. A tělo malého dítěte si toho pamatuje víc, než bychom čekali. Pomoc v krizi by proto měla být mnohem citlivější a zaměřená hlavně na ty nejzranitelnější – ne jen podle peněženky, ale i podle místa, věku nebo vzdělání rodičů.