Zvířata komunikují – o tom není pochyb. Vydávají zvuky, gesta, signály. Některá tím varují ostatní, jiná si zajišťují partnera nebo hlídají teritorium. Ale to, co děláme my lidé – tedy mluvený jazyk se slovní zásobou, gramatikou a nekonečnou schopností tvořit nové věty – zůstává jejich světu cizí.
Podle Anny Jon-And ze Stockholmské univerzity a Johana Linda z univerzity v Linköpingu existuje jeden klíčový rozdíl mezi lidmi a zvířaty: schopnost přesně vnímat a pamatovat si pořadí věcí. Tahle schopnost se možná zdá jako drobnost, ale právě na ní stojí celý jazyk.
Když slyšíme větu „pes honí kočku“, chápeme, že zvíře A pronásleduje zvíře B. Pokud ale slova prohodíme, změní se celý význam. Zvířata tenhle rozdíl nevnímají – pořadí pro ně často není důležité.
Výzkumy s bonoby, například se slavným opičákem Kanzi, ukázaly, že ani po stovkách pokusů nedokázali rozlišit, jestli na obrazovce svítí žlutá před modrou, nebo modrá před žlutou. Lidé tohle rozlišení zvládnou okamžitě – dokonce i malé děti.
A právě tohle vnímání pořadí nám dává schopnost tvořit nekonečné množství vět, hrát si se slovy, vytvářet nové pojmy a sdělovat složité myšlenky.
To ale také znamená, že žádné zvíře – ani ten nejchytřejší delfín nebo šimpanz – zatím neprojevilo schopnost skutečně porozumět našemu jazyku. Může se sice naučit reagovat na povely, rozpoznat symboly nebo napodobit zvuky.
Ale nikdy nezačne vytvářet nové věty nebo chápat jemné významové rozdíly. A proto s ním nejspíš nikdy nepovedeme opravdový rozhovor. Alespoň ne tím způsobem, jak si to představujeme.
Znamená to, že zvířata nejsou inteligentní?
Vůbec ne. Umějí řešit problémy, učit se ze zkušenosti, a jejich způsoby komunikace jsou často úžasně vyladěné pro přežití – třeba včelí tanec nebo signály varující před predátory. Jenže jejich komunikace není jazyk v našem smyslu. Je účelná, ale ne tvořivá. Funguje, ale nedá se rozvíjet do nekonečna.
A právě v tom je ten rozdíl. Zvířata mohou být chytřejší, než si myslíme, ale jazyk, jak ho známe my – plný metafor, přechodníků, vtipů a básní – je zatím výhradně lidskou záležitostí.
Místo snahy naučit je mluvit jako my bychom možná měli zaměřit snahu a naučit se lépe rozumět jejich způsobům komunikace. A přijmout, že jejich svět je jiný – ale neméně zajímavý.