Hnědý cukr má mezi lidmi zvláštní postavení. Tvrdí se o něm, že je „lepší“, „přirozenější“ a tak nějak méně hříšný než obyčejný bílý cukr. V regálech obchodů se tváří nenápadně, často v papírovém obalu, někdy dokonce s nádechem bio svědomí. Jenže právě tady je potřeba se zastavit. A položit si nepříjemnou otázku: není to celé jen dobře zabalený mýtus?

Co si vlastně sypeme do kávy

Základní omyl začíná už u samotného názvu. Hnědý cukr totiž není jeden jediný produkt. Pod stejným označením se skrývají hned dvě odlišné věci. Buď jde o nerafinovaný třtinový cukr, který si část melasy skutečně zachovává. Anebo, a to je mnohem častější případ, jde o úplně obyčejný bílý cukr, ke kterému byla melasa dodatečně přidána.

Výsledek? Barva hnědá, chuť lehce karamelová, pocit lepší volby na světě. Chemicky i kaloricky je ale rozdíl minimální. V obou případech se bavíme o sacharóze. O stejném cukru, který tělo zpracovává úplně stejně, ať už je bílý, hnědý nebo někde mezi.

Minerály jako alibi

Zastánci hnědého cukru často argumentují obsahem minerálů. Ano, je pravda, že nerafinovaný třtinový cukr obsahuje stopová množství vápníku, draslíku nebo hořčíku. Jenže tady přichází studená sprcha reality. Aby měl tento přínos jakýkoli smysl, museli byste ho sníst tolik, že by vám dřív odešla slinivka než se dostavilo lepší zdraví.

Řečeno jednoduše: minerály tam jsou, ale v tak zanedbatelném množství, že z hlediska výživy nehrají žádnou roli. Pokud chcete tělu dodat něco prospěšného, cukr – jakýkoli – opravdu není správná cesta.

Glykemický index nelže

Další rozšířený argument zní, že hnědý cukr je „šetrnější“ k hladině cukru v krvi. Ani tohle bohužel neobstojí. Glykemický index hnědého cukru je velmi podobný tomu bílému. Jinými slovy: tělo reaguje prakticky stejně. Prudký nárůst cukru v krvi, následovaný poklesem, únava, hlad. Klasika.

Pro diabetiky nebo lidi, kteří si hlídají váhu, tu žádná výhoda nevzniká. Jen pocit, že dělají něco lépe.

Marketing vítězí nad realitou

Celý příběh hnědého cukru je tak trochu ukázkou toho, jak snadno lze vytvořit iluzi zdravější volby. Stačí změnit barvu, přidat pár slov o přírodě a nechat spotřebitele, ať si zbytek domyslí sám. Papírový obal udělá své. Pocit viny je menší. Pravda ale zůstává stejná.

Cukr je cukr. Ať už je bílý, hnědý, třtinový nebo „raw“.

Tak jak to tedy je

Pokud vám hnědý cukr chutná víc, klidně si ho dopřejte. Chuťově dává v některých receptech smysl, například v pečení nebo do kávy. Ale dělat si iluze o jeho zdravotních přínosech je zbytečné. Nejsou tam. Rozdíl je spíš v hlavě než v těle.

Skutečně zdravější volba neleží mezi bílým a hnědým cukrem. Leží v tom, kolik ho sníme. A to je nepříjemná pravda, kterou žádná barva nepřebije.