Osm slavných mužů se schází 5. února 1796 v barokním sále Šternberského paláce na Malé Straně. Jejich úkol je velkolepý – zachránit umění před vývozem ze země a založit v Praze veřejnou obrazárnu.

Na schůzku je svolává hrabě František Josef Šternberk-Manderscheid (1763–1830), třiatřicetiletý osvícenec a vášnivý sběratel. „Zabránit dalšímu ničení a vyvážení obrazů a jiných uměleckých děl,“ zní jeho plán.

Josefínské reformy totiž před nedávnem otřásly celou monarchií. Císař Josef II. zrušil více než polovinu klášterů, jejich knihovny byly rozchváceny, oltářní obrazy a cenné předměty se prodávaly v dražbách za pakatel. Umělecká díla z Čech končila v rukou zahraničních překupníků.

Aristokracie přebírá štafetu

Církev přestala být hlavním objednavatelem výtvarných děl. Tuto úlohu nyní přebírají šlechtické rody, které už v období baroka vybudovaly rozsáhlé soukromé sbírky. Nejvýznamnější kolekce patří Černínům, Nosticům či Lobkovicům.

Právě z jejich řad pocházejí zakladatelé nového spolku. Spolu se Šternberkem přicházejí hrabě František Antonín Kolovrat-Novohradský, Jan Rudolf Černín z Chudenic, Antonín Isidor Lobkovic, Kristián Kryštof Clam-Gallas a další.

Nejsou to ovšem pouze šlechtici. Mezi zakladateli figuruje také malíř a historik umění Jan Jakub Quirin Jahn, který celý záměr původně inicioval, a přírodovědec abbé Tobiáš Gruber.

Galerie i škola

Společnost vlasteneckých přátel umění si klade dva cíle – založit veřejně přístupnou obrazárnu a otevřít školu pro mladé umělce. Prvním prezidentem se na druhé schůzi v dubnu 1796 stává hrabě Kolovrat-Novohradský, významný sběratel grafiky.

Obrazárna vzniká už na konci téhož roku. Hrabě Jan Rudolf Černín pro ni poskytuje prostory v Černínském paláci zdarma. Členové spolku zapůjčují vlastní obrazy – sám Šternberk jich věnuje na tři sta kusů.

Čtyři roky nato, v roce 1800, zahajuje činnost kreslířská škola. Postupně z ní vyrůstá dnešní Akademie výtvarných umění.

Základ Národní galerie

Obrazárna se několikrát stěhuje – z Černínského paláce do Šternberského paláce na Hradčanech, později do Rudolfina a Městské knihovny. V roce 1937 přechází do vlastnictví státu.

Společnost vlasteneckých přátel umění existuje až do roku 1950, kdy ji komunistický režim zruší. Její sbírky se ale stávají základem Národní galerie v Praze, která dnes spravuje přes 300 000 uměleckých děl.

Šternberský palác na Hradčanech, kam společnost přesídlila v roce 1811, slouží galerijním účelům dodnes.