Mouka vypadá nevinně, ale klidně vás může pěkně vypect. Stačí chvilka nepozornosti a zaděláte si na malér místo na koláč.
Každý to známe. Sáhnete do spíže, vytáhnete pytlík mouky a říkáte si, jestli je ještě v pohodě, nebo už patří rovnou do koše. Datum spotřeby sice něco napoví, ale zdaleka není všemocné. Mouka totiž dokáže zrádně zplesnivět nebo načichnout, aniž by to bylo na první pohled vidět. A pak je zaděláno na průšvih.
Nos rozhodne víc než datum
Ten nejjednodušší trik máte doslova pod nosem. Otevřete balení a pořádně si k mouce přičichněte. Pokud ucítíte zatuchlinu, kyselý nebo dokonce nahořklý pach, dál už nepřemýšlejte. Taková mouka do kuchyně nepatří, i kdyby jí do data trvanlivosti zbýval půlrok.
Čerstvá mouka voní jen lehce a neutrálně. Jakmile vás praští do nosu něco „divného“, je to jasný signál, že se uvnitř děje něco, co v buchtě opravdu nechcete.
Pozor na barvu a malé vetřelce
Dalším varováním je změna barvy nebo podezřelé hrudky. Mouka má být sypká, světlá a suchá. Pokud vidíte šedivé fleky, tmavší místa nebo dokonce jemné pavučinky, máte jasno. To už není mouka, ale problém.
Extra kapitola jsou drobní broučci a larvy, které si ve spíži dokážou udělat hotový hotel. Jakmile se v mouce něco hýbe, nehrajte si na hrdiny. Celé balení bez milosti vyhoďte a raději zkontrolujte i ostatní zásoby.
Možná je vám líto jídlo vyhodit, ale tady se šetření skutečně nevyplácí. Zkažená mouka může zkazit nejen recept, ale i žaludek. A to už je cena, kterou nikdo platit nechce.