Na ženy po čtyřicítce módní návrháři před 100 lety příliš nemysleli

Před lety v PrazeTereza Běhalová3. ledna 20204 minuty čtení

Foto: Archiv

Šaty dělají člověka. Toto známé pořekadlo platí už odjakživa. Jenomže naše prababičky to s oblékáním neměly zrovna moc lehké. Dokládá do zajímavý novinový článek z roku 1910, kdy současný módní průmysl byl teprve v plenkách.

Prohlížíme-li za výklady obchodů a v modních časopisech nové modely toilet, vidíme, že velicí krejčové pařížští docela se tváří, jakoby nevěděli, že existují také dámy přes čtyřicet let staré. Vše, co moda nového podává, je skoro nemožným u dámy „středního věku“ čili „určitého věku“, jak galantně říká Francouz dámám více než čtyřicetiletým.

Mluvím-li takto, mám ovšem na mysli průměrnou občanskou dámu, dobrou maminku a hospodyni, která ve starostech o děti a domácnost počíná šedivěti, z nedostatku pohybu tloustne a na masáž a jiné kosmetické pomůcky nemá času, zkrátka dámu, která nebojuje s přírodou o zachování své krásy a svěžesti.

Jen tyto dámy mám na mysli, říkám-li, že poslední pařížské modely byly na nich nemožnými a nemyslím tu na výjimky, na dámy více než čtyřicetileté, které zůstaly přes svůj věk krásnými a štíhlými, takže se od třicetiletých mnoho neliší. Ty ovšem mohou nosit věci i nejnápadnější, aniž se tím činí směšnými; ale kdyby některá naše dobrá česká maminka vzala si na hlavu takový nějaký letošní klobouk „kosmických rozměrů“ neb takový řecký plášť se spoustou zlatých třapců, umřela by zajisté sama smíchy nad svým vlastním obrazem v zrcadle.

Foto: Archiv

Na tyto ženy, které přece tvoří většinu mezi dámami více než čtyřicetiletými, moda vůbec nemyslí, jakoby jich ani nebylo. A přece ony se také musí oblékat a také ony mají hezky vypadat. Ne že by snad ještě chtěly koketovat, ale proto, aby snad nezkazily dojem, kterým působí jejich hezké dcerušky nebo manžel, obyčejně ještě statný a elegantní.

Když tyto dámy prohlížejí modní listy před objednáním nového úboru, nenaleznou v nich obyčejně ničeho, co by se pro ně hodilo. Ani loňské princesy, ani letošní pancéřové toilety dámám toho věku nesluší, šaty se sřasenými tunikami jsou pro ně nemožnými — a nic jiného se dnes v modních časopisech skoro již nenalezne.

Volí-li taková dáma letos tak oblíbený tvar pancéřový s hladkým sedlem přes boky, musí jej dáti zhotoviti tak, aby pancéř byl co možno nejdelší a přisazená k němu skládaná část aby měla nejvýše 30 cm výšky. Ozdoby, vyšívání, tressy, blendy, knoflíky a vše, co se ještě letos nosí — mohou být umístěny tak výhodně, že veškeré vady postavy — jako tak nenáviděné a přece skoro nevyhnutelné bříško a příliš objemné boky jsou jimi maskovány.

[related-post id=“26934″]

Všeobecně platí pravidlo, že dámám starším sluší šaty více ozdobené, kdežto hladké, nezdobené úbory zpravidla sluší jenom postavám krásným neb aspoň úplně normálním. Velikou obtíží bývá u starších dam partie u krku a ramenou; mívají krk příliš krátký a ramena vysoká a proto nesmějí voliti takový tvar šatů, kterým by tyto vady ještě více vynikly. Krk zdá se zdánlivě prodloužiti svislou úpravou ozdob na límečku a ramena se zdánlivě sníží, střihnou-li se náramky o něco delší.

Co se žaketů a plášťů týče, sluší starším dámám vždy lépe žakety dlouhé, než krátké a polopřiléhavé, nebo lépe volné, než docela přiléhavé. Rukávy je lépe voliti úzké.

Sukně jim nejlépe sluší vlečkové, jednoduché, ale nikoli docela přiléhavé. Z důvodů praktických je i jim nutno voliti někdy anglickou sukni krátkou — bez vlečky, ale nikdy nesmí býti hladká a příliš úzká. Tělnaté starší dámy měly by vždy nositi raději sukně, které jsou v předu i v zadu uprostřed složeny v záhyby. Také dolní šíře sukně má býti pro ně raději větší než menší. Čím více záhybů sukně pod boky tvoří, tím je lépe pro ně. Vždy by měli toho dbáti, aby sukně po celé délce v předu byla rozdělena nějakou ozdobou, třeba jen docela jednoduchou.

[related-post id=““27005]

Nových modelů klobouků musí se tyto dámy ovšem vystříhati již z toho důvodu, že pod ně nutno nositi nejnovější účes, kdežto dámy starší obyčejně bývají v účesech konservativními. Klobouky vymýšlejí se vždy dle účesů. Přirozeně tedy nové tvary klobouků na účesech staršího data vůbec nedrží a nijak se jim nehodí.

Letošní šírák, není-li pod střechou vyplněn nafouklým účesem, česaným přes ohromnou drátěnou podložku, dámu spíše hyzdí, než krášlí. Také ohromné letošní „tegues“ mohou se nositi pouze na účesech obrovských. — Naše maminky tedy lépe udělají, zůstanou-li při kloboucích menších rozměrů. Ale vlasy si musí přece jenom chtěj nechtěj uvolniti, protože na účes docela hladký nelze nosit z letošních klobouků vůbec žádný.

Nějakou oběť již musíte přinésti, milé dámy a neříkat, že již na vás nezáleží; neboť jako vy jste šťastny, máte-li hezké dcerušky, stejně vaše dcerušky se pyšní, mají-li hezkou a hezky ustrojenou maminku, a vašim mužům, ať říkají co chtějí, také to není jedno, jak vypadáte.

Článek vyšel v časopisu Česká hospodyně v roce 1910.

Nepřehlédněte

Praha plánuje vybudovat Muzeum paměti XX. století • Praha by mohla mít v budoucnu muzeum, které by připomínalo zásadní historické události minulého století. Podobné instituce už mnoho let fungují v jiných světovým metropolích – například Muzeum II. světové války v Gdaňsku, Dům teroru v Budapešti či Topografie teroru v Berlíně.

6. 8. 1889: Nešťastná jízda, řádění podvodníka a zabavené maso • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 8. 1890: Řádění uličníků, utonulý mladík a nová vinárna v centru Prahy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 6. 1890: Nehoda na ulici, otravný vynález z Paříže a vzácná návštěva • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

4. 11. 1889: Přejeté dítě, mrtvola bez hlavy a utonulá mladá dívka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 9. 1868: Děti Vojtěcha Lanny byly povýšeny do rytířského stavu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

28. 2. 1890: Kdo nezaplatí daň ze psa, o zvíře nenávratně přijde • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Tajemství věčného mládí slavné francouzské herečky. O obličej a vlasy denně důkladně pečovala • Když slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt navštívila v roce 1888 Prahu, obecenstvo Národního divadla ji přijalo s obrovským nadšením a spisovatel Jaroslav Vrchlický k jejímu uvítání dokonce napsal oslavný fejeton. Pozornost strhávala nejen svým talentem, ale i mimořádně mladistvým vzhledem.

31. 1. 1868: Na Karlově náměstí poletoval motýl. Vyvolal veliké pozdvižení • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Rok 2020? Lidstvo už zažilo mnohem horší časy. Umíraly desítky miliónů lidí • Na uplynulý rok 2020 zřejmě nikdo z nás nezapomene. Svět se doslova ze dne na den změnil a pro mnohé bohužel k horšímu. Při příchodu nového roku si tentokrát všichni navzájem přáli, aby ten příští byl už konečně lepší a normálnější. Ale objektivně vzato si lidstvo zatím naštěstí nežije zase tak špatně. V nepříliš vzdálených dějinách totiž byly i horší etapy.

4. 9. 1868: Úřady varují občany monarchie před cestou do Ruska • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. K výstraze vystěhovalcům do Ruska Dle úředních zpráv nachází se v Petrohradě v okamžiku tomto nadobyčejně valný počet státních občanů rakouských, kteří tam žádného nemají zaměstnání a c. k. vyslanectví jakož i generální konsulát s žádostmi za podporu obtěžují. Jelikož v Rusku pro příslušníky cizích států jenom s velikými obtížemi výživy naleznouti možná, musí se pozornost obrátiti k tomu a varovati před tím, aby se nikdo neodvážil do Ruska jíti, nenašel-li tam dříve služby a nemá-li tam jisté vyhlídky k stálému zaměstnání. – Pražský denník, 4. 9. 1868 Podpora Ku povznešení chovu dobytka vykázalo ministerium orby zdejší vlast.-hosp. společnosti pro letošek podporu 9100 zl. ku povznešení chovu dobytka a sice tím ustanovením, aby z té sumy bylo odhodláno 6000 zl. na odměny při hospodářských výstavách, a 3100 zl. k zakoupení dobrých býků, kteréž budou dány obcím neb jednotlivým hospodářům. Výnos z někdejšího prodeje těchto býků bude opět odhodlán k zakoupení jiných. – Pražský denník, 4. 9. 1868 [related-post id="12252"] Nehoda Předevčírem k večeru vezl jistý vozka do Prahy ze smíchovského nádraží těžký náklad železničních kolejí. Nedaleko před Újezdskou branou zlomila se náprava u zadních kol a vůz ohromnou převahou stížen skácel se k zemi. Vyšvihnutím voje byl též jeden z koní k povozu zapřažených poraněn, takže musel vypřažen býti. Nemalé nebezpečí hrozilo samému vozkovi, který jen rychlým uskočením velké pohromě při kácení vozu se ušel. Později musel celý náklad na jiný vůz přeložen býti. – Pražský denník, 4. 9. 1868

Kaplička na Petříně prošla kompletní rekonstrukcí • Hlavní město nechalo opravit kapli sv. Kříže u rozhledny v parku na Petříně. Památka byla dlouhá léta v havarijním stavu. Mimo jiné do ní zatékala voda. Rekonstrukce vyšla celkem na 2,8 milionu korun.

24. 1. 1868: Další hrůzné detaily o vraždě mladého chlapce na Letné • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

21. 7. 1889: Stěhování vězňů na Pankrác, nepoctivý číšník a pohroma na Moravě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nejslavnější české slovo robot nevymyslel Karel Čapek • Před pár dny uplynulo 82 let od smrti spisovatele Karla Čapka. Řada lidí mu připisuje autorství slova „robot“, kterým se po celém světě označují uměle vytvořené stroje, jejichž účelem je nahradit lidskou práci. Skutečným autorem slova je ovšem někdo jiný.

5. 5. 1890: Filipojakubská pouť na Smíchově a pokousaný chlapec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

28. 3. 1868: Splašený kůň málem způsobil obrovské neštěstí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Úřední rozhodnutí Nový hřbitov malostranský předce nebude na území statků Hřebenky, Plátenice a Nesypky, anto ministerstvo vyslyševši stížnost Smíchovských i okolních občanů, nařídilo, že se mají jiné místnosti k tomu cíli vyhlédnouti. Ministerstvo se při tomto rozhodnutí neslo tou zásadou, že mají hřbitovy zakládati se co nejdál od obcí, anž výpar z nich by v čas moru mohl se státi nebezpečným a také voda z půdy takové odtékající celé vůkolí o zdravou vodu připraví. – Pražský denník, 28. 3. 1868 Vystěhovalci Před nádražím zdejším jeví se od několika dnů velmi pestrý život. Přicházejí tam totiž denně rodiny do Ameriky se ubírající. Sotva že jedni s drážďanským vlakem k severu odjeli, opět již jiní vystěhovalci u nádraží s povozy svými zastavují. Předevčírem večer odjelo odtud několik rodin z okolí horažďovického a prachatického, včera ráno pak sem opět na několika velkých povozích devět rodin z okolí vltavotýnského dorazilo, by odtud další svou cestu do Ameriky nastoupily. Rodiny tyto jsou nejvíce malými děcky zastoupeny, nejméně schopnými k tomu, aby dalekou a obtížnou cestu vydržely. – Pražský denník, 28. 3. 1868 Dělníci v plném nasazení Na Karlově a jeho nejbližším okolí, někdy to nejosamělejí části Prahy, panuje nyní velmi čilý život. Několik set dělníků jest tam zaneprázdněno stavbou nových domů a zemské porodnice. Dosud nedlážděné ulice tamní se počnou také již co nejdříve dlážditi, prozatím jest množství dělníků zaměstnáno budováním kanálu v těch ulicích. Do nedávna obecenstvu uzavřená ulice od sv. Apolináře do Karlovské ulice jest opět otevřena. – Pražský denník, 28. 3. 1868 [related-post id="8002"] Skočila do Vltavy Ve čtvrtek k večeru vrhla se nedaleko Brabcovy ohrady na Františku do Vltavy 24letá panská, Emilie Schmidtova z Drážďan a již tonula, když ji blízký jeden rybář zahlídl a ven vytáhl. Na strážnici přišla zase k sobě, ale nechtěla pověděti, proč do řeky skočila. Její pán, u kterého v službě stála, domnívá se, že byla, když odcházela, již na mysli pomatena. – Pražský denník, 28. 3. 1868 Splašený kůň Nemalé poděšení spůsobil předevčírem v poledne mezi ženami na Josefském náměstí sedícími splašený kůň, jenž vyběhl z jízdárny v penízkové ulici. Vše se dávalo před koněm na útěk, až konečně byl týž blíže prašné brány od několika vojínů zachycen a zpět do kasáren odveden. Na štěstí nestala se tím žádná nehoda, ač jedna služka leknutím upadla a kůň přes ní dále uháněl, aniž by ji kopytem byl zasáhl. – Pražský denník, 28. 3. 1868

25. 2. 1868: Zmatek na sokolských šibřinkách. Obsluha šatny totálně nestíhala • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmatek v šatnici Letošní Šibřinky pražského Sokola, jež byly v sobotu odbývány, byly letos obzvlášť hlučně navštíveny, skončily se ale spůsobem pro některé hosty dost mrzutým. Když se totiž o 3. hod. v noci společnost chtěla rozcházeti a v šatnici nebylo lze návalu hostů rychle vyhověti, sáhli si někteří hosté sami pro své šaty a když zmýlil se který, hodil šat zase zpět. Z toho povstal zmatek, každý sáhal konečně po čem mohl, až pak na dovršení zmatku jeden věšák se zvrátil a šatstvem teprv notně zamíchal. Ti, kdož u garderoby byli, uznali konečně za dobré, vházeti šaty do tanečního sálu, aby si, komu co paří vzal. Mnoho hostí šlo bez vrchních šatů domů a takž se stalo, že ještě v neděli v poledne bylo přes 200 obleků v šatnici a že výbor novinami vyzývat musel, aby majetníci jich si pro ně přišli a aby, kdo cizí oblek vzal, zase jej vrátil. – Pražský denník, 25. 2. 1868 Marný poplach Předevčírem večer strhl se nemalý poplach v okolí žitné brány. Kdosi z obyvatelův domů tamějších maje vyhlídku na tělocvičnu Sokola našeho spozoroval za štítem mohútné budovy té vyšlehovati rudon zář a jiskry. Aniž by vzpomněl, že těsně při Sokolně jest továrna strojnická, v níž zhusta i za noci pracuje se u výhně, učinil pokřik, že v Sokolovně hoří; rychlostí blesku roznesla se děsivá zvěst po nejbližším okolí, lidé chvatali pro stříkačky, slovem poprask byl hotov. Než ale stříkačky přijely, již vidělo se, že poplach byl marný. V řečené továrně za Sokolnou vytápěli pec k tavení železa a při silném ohni ovšem plameny, dým i jiskry šlehaly z komína výhně, což ale pozorovateli připadalo s jeho stanoviště, jakoby oheň šlehal z krovu Sokolny. – Národní listy, 25. 2. 1868 [related-post id="6175"] Nekalá soutěž Vládní agitace pro „Pražský Denník“ provádí se už i ve školách! C. k. úřadové posílají ředitelům gymnasiálním dopisy, aby žáky na ten list upozornili! Co zbývá ještě dále? To, aby vláda ten přeušlechtilý žurnál udělala nutnou školní knihou. Nám by se to zdálo napoň poctivější, nežli když se vnucuje žáctvu “Pražský Denník“ s tim důvodem, že v něm najdou úřední vyhlášení o stipendiích!! Při maturitách nechať dělají žáci budoucně zkoušku z “Pražského Denníka“ místo z přírodopisu, nebotˇco se stipendií týče, tu z něho budou míti zisk pratenký: majíť ředitelové povinnost o každém uprázdněném stipendiu dáti vědomost, a vláda má povinnost, návěští takové ohlašovati také v listech jiných. – Národní listy, 25. 2. 1868

8. 7. 1890: Špatná sklizeň ovoce, nehoda na železnici a prudký liják • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Medaile Lukáše Krpálka je dočasně vystavena pro veřejnost • Letošní olympijský vítěz v judu Lukáš Krpálek dočasně zapůjčil Národnímu muzeu svou zlatou medaili. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout na výstavě Olympijské Tokio. Příliš času ale nemají. Už 3. října se vrátí zpátky svému majiteli.