Spousta lidí v současné době naráží na problém, který se ještě před pár desítkami let prakticky neřešil. Nevědí, co vlastně od života chtějí. Nemají jasnou představu o tom, co je baví, co je naplňuje a jakým směrem se vydat. Přitom možností je paradoxně víc než kdykoliv dříve.
Je to překvapivě běžné
Dříve to bylo jednoduché. Člověk se vyučil, nastoupil do práce a zůstal v ní celý život. Dnes je ale svět úplně jinde a s ním i nároky na to, aby nás práce a život nejen uživily, ale také těšily. Jenže právě ta obrovská svoboda výběru způsobuje, že se lidé zaseknou. Čím víc možností, tím těžší je rozhodnutí.
„Mám slušnou práci, vydělávám docela dobře, ale vůbec nevím, jestli mě to baví. Ráno vstávám bez jakékoliv motivace a večer usínám s pocitem, že den zase proběhl úplně naprázdno,“ říká třicetiletá Tereza z Brna. „Přitom bych měla být spokojená, mám všechno, co člověk potřebuje. A stejně cítím, že mi něco chybí.“
Tereza rozhodně není výjimkou. Podle kariérových poradců se stále častěji setkávají s lidmi, kteří přicházejí s jedinou větou: nevím, co chci. A netýká se to jen mladých. Tento stav zasahuje aktuálně i lidi kolem čtyřicítky a padesátky, kteří mají za sebou celou kariéru, ale najednou zjišťují, že to vlastně nikdy nebyla jejich volba.
Přestaňte přemýšlet a začněte dělat
Největší chybou je sedět a čekat, až přijde nějaké životní zjevení. To nepřijde. Jak upozorňují odborníci na osobní rozvoj, stav nevědění je zcela přirozený, ale nesmíte v něm uvíznout. Klíč je překvapivě prostý. Namísto hledání velkých odpovědí se zaměřte na drobné signály, které vám tělo a mysl vysílají každý den.
Zkuste si po dobu jednoho týdne zapisovat, při čem zapomínáte na čas. Kdy vás někdo musí od něčeho odtrhnout. Co vás přiměje otevřít telefon a začít z vlastní vůle číst nebo sledovat. Právě tam se často skrývá odpověď, kterou jste celou dobu přehlíželi.
Další věc, která funguje, je podívat se na to, co komu závidíte. Závist je totiž překvapivě přesný kompas. Pokud vám někdo řekne, že dal výpověď a jede na půl roku do Asie, a vy cítíte bodnutí, je to signál. Ne že máte jet do Asie, ale že vám chybí svoboda a dobrodružství. A s tím se dá pracovat.
Vášeň se hledá cestou, ne z gauče
Velký omyl současné doby je přesvědčení, že musíte nejprve najít svou vášeň a teprve pak začít jednat. Ve skutečnosti to funguje přesně naopak. Vášeň se většinou objeví až ve chvíli, kdy už něco děláte a začnete v tom být dobří. Vykročit jakýmkoliv směrem je nesrovnatelně lepší než stát na místě.
„Tři roky jsem se trápil tím, že nevím, co mě baví. Pak jsem se úplnou náhodou přihlásil na kurz keramiky, jen proto, že mi kamarádka řekla, ať zkusím cokoliv. Dnes mám vlastní dílnu a živím se tím,“ popisuje pan Martin z Olomouce. „Kdyby mi to někdo řekl předtím, nevěřil bych mu.“
Právě tady je jádro celého problému. Lidé čekají na dokonalou odpověď, jenže ta neexistuje. Existují jen kroky, které vás někam posunou. A někdy stačí jediný, abyste se dostali z bodu, na kterém jste uvízli třeba i několik let.
Svět se mění rychleji než kdykoliv předtím a s ním i představy o tom, co znamená smysluplný život. Není žádná ostuda přiznat, že nevíte, co chcete. Ostuda by naopak byla s tím nic neudělat.