Nepřehlédněte
Národní divadlo uvede nové nastudování Kytice. V hlavních rolích František Němec a Iva Janžurová • Klasická básnická sbírka Karla Jaromíra Erbena, jejíž symbolika je svázána s přírodou, každodenní venkovskou zkušeností a tradicí, je zároveň souborem vášnivých a smyslných příběhů plných nadpřirozena a děsuplných přízraků. Národní divadlo nyní připravilo pro diváky zcela nové nastudování.
Hvězdy z divadel a filmů září na nové výstavě Národního muzea • Národní muzeum otevřelo ve své Nové budově výstavu s názvem Když hvězdy září, která připomíná známé a slavné, ale také třeba dnes již téměř zapomenuté hvězdy českého divadelního umění posledních dvou století. Návštěvníci tak budou obdivovat osobní předměty nejrůznějších hvězd své doby. Výstava bude k vidění až do konce září příštího roku.
Sebevražda přímo během představení. Národní divadlo zažilo velký policejní zásah • Dvě desítky policistů a drama, na jaké Národní divadlo dlouho nezapomene. Mladá dívka chtěla spáchat sebevraždu přímo během probíhajícího představení. Nakonec se ukázalo, že šlo o vtip.
Nejslavnější česká neherečka Milada Ježková. K filmu se dostala neskutečnou náhodou • Až do svých 55 let žila úplně obyčejně. Pracovala jako brusička a soustružnice, dělala účetní v podniku Nářadí Vršovice a nějaký čas byla zaměstnaná v obchodě se stříbrem. Až jedno náhodné setkání jí obrátilo dosavadní život vzhůru nohama.
Rodný dům Jana Palacha se mění na památník. Slavnostní otevření se blíží • V roce 2015 zakoupilo Národní muzeum chátrající objekt ve Všetatech a zahájilo práce na jeho přeměnu na důstojný Památník Jana Palacha. Na jeho novou podobu byla vypsána úspěšná architektonická soutěž. Součástí památníku má být expozice, která ukáže čin Jana Palacha v kontextu dějin 20. století. Slavnostní otevření je plánováno na konec září.
Bude to druhé Národní, pronesl ředitel Vinohradského divadla při slavnostním otevření • Nádherná secesní budova Vinohradského divadla stojí na svém místě už více než 112 let. Na její kráse se sice trochu podepsal zub času (zejména v interiéru), ale to by měla v příštích letech vyřešit kompletní rekonstrukce. Poté snad bude tato stavba stejně krásná, jako při slavnostním otevření dne 24. listopadu 1907. Jak se můžeme dočíst v dobovém tisku, tehdejší společnost neskrývala nadšení z nového kulturního svatostánku
Podkarpatská Rus tématem nové výstavy v Národním památníku na Vítkově • Národní muzeum ve středu zahájilo v Národním památníku na Vítkově novou výstavu s názvem „Podkarpatská Rus – součást našich dějin“, která představuje toto unikátní území v dobových souvislostech. Výstava je otevřena bude pro návštěvníky otevřena až do února 2020.
Některá pražská divadla zůstanou zavřená až do konce roku • Divadla zřizovaná hlavním městem Prahou oznámila, že zůstanou pro diváky zavřená až do konce roku 2020, a to bez ohledu na možné změny ve vládních opatřeních. Do té doby se soustředí na přípravu nového programu a online vysílání.
Korunovační klenoty jsou po dvou letech vystaveny pro veřejnost • Sedm klíčníků včera odemklo Korunní archiv ve Svatováclavské kapli, aby vyzvedli české korunovační klenoty. Ty jsou ode dneška až do 23. ledna vystaveny ve Vladislavském sále. Vstupné je zdarma.
Osobnost novináře Julia Fučíka přibližuje nová výstava ReporTvář • Národní muzeum otevírá ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů novou výstavu s názvem ReporTvář Julia Fučíka, která bude k vidění od 21. srpna do 31. října 2020 v Národním památníku na Vítkově. Slovní hříčka v názvu výstavy odkazuje na její dvě hlavní linie: Reportáž, psanou na oprátce a vizuální prezentaci Julia Fučíka ve veřejném prostoru.
Pražský novoroční ohňostroj připomene 100 let Československa • První den roku 2018 rozzáří Prahu ohňostroj v národních barvách, který zakončí tóny české hymny. Z Letné bude odpálen přesně v 18 hodin.
Toaletní papír tu nebyl odjakživa. Lidé místo něj používali různé bizarní věci • Toaletní papír je jednou z věcí, které používáme hned několikrát denně. Ale napadlo vás, jak tato zdánlivě banální věc vlastně přišla na svět? A jak lidé řešili hygienu v dřívějších dobách? Předsudky nyní nechme stranou, tohle totiž bude hodně zajímavý výlet do dávné i nedávné historie.
Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883. Opět se hrála Smetanova Libuše.
Chlapci a chlapi. Natáčení armádní agitky bylo pro herce skutečnou vojnou • Osmdesátá léta dvacátého století se pomalu chýlí ke konci, ale komunistický režim si ještě moc nepřipouští, že ho brzy čeká definitivní konec. Na generálním štábu Československé lidové armády si právě lámou hlavu nad tím, jak zlepšit obraz vojska v očích veřejnosti a především branců. Nápad na sebe nenechá čekat. Začíná tak vznikat seriál Chlapci a chlapi.
Národní divadlo zažije největší koncert v dějinách • Národní divadlo se na jeden večer stane středobodem české kultury. Stane se tak v rámci unikátního koncertu Národ sobě – kultura tobě, iniciovaného pořadateli hudebního festivalu Metronome Prague. Odehraje se v sobotu 27. února, kdy se na prknech objeví více než 200 různých účinkujících.
České divadlo pohledem fotografů. V Obecním domě začíná unikátní výstava • Příběh historie českého divadla od poloviny 19. století až po současnost pohledem objektivu fotografického aparátu nabízí od dnešního dne výstava Česká divadelní fotografie 1859–2017 ve výstavních sálech pražského Obecního domu. Zájemci o magický svět divadla i milovníci kouzla okamžiku zvěčněného stiskem spouště na fotografickou desku, filmový pás či do miliónů pixelů, mohou obdivovat historické i novodobé portréty hereckých hvězd stejně jako fotografie z inscenací renomovaných velkých i studiových scén napříč republikou. Expozice nabídne rovněž fascinující exkurze do zákulisí i neotřelé pohledy na architekturu divadelních budov. Autory snímků, které vznikly od poloviny 19. století až po současnost, jsou legendy jako například František Drtikol, Miroslav Hák, Václav Chochola, Jaroslav Krejčí, Viktor Kronbauer nebo Bohdan Holomíček, či pocházejí ze slavného fotografického Ateliéru Langhans a mnoha dalších. Česká divadelní fotografie 1859–2017 se zaměřuje i na řadu dalších aspektů historie českého divadla a fotografie. To vše je k vidění v originální instalaci ve formě obřího historického fotoaparátu. „Výstava je vyvrcholením dlouholeté a intenzivní práce, které se Institut umění – Divadelní ústav v oblasti dokumentace divadelní fotografie věnuje,“ říká jeho ředitelka Pavla Petrová a dodává: „Musím poděkovat také našemu spolupořadateli Národnímu muzeu i řadě dalších institucí a soukromým sběratelům, bez nichž bychom takového rozsahu a kvality výstavy nemohli dosáhnout.“ [related-post id="10142"] Fotografie jako reklama Fotografie vždy hrála významnou úlohu v propagaci divadel. Výstava nabídne historické i současné plakáty, programy a další reklamní materiály například Národního divadla v Praze, Osvobozeného divadla, Divadla za branou, Činoherního klubu, Švandova divadla či Divadla Husa na provázku. V roce 100. výročí vzniku samostatného státu Čechů a Slováků nemůže chybět dokumentace spoluúčasti divadelníků na zlomových momentech novodobých českých a československých dějin. Několik set fotografií s divadelní tematikou doplní i expozice vývoje fotografických aparátů a fotografické techniky. [related-post id="10187"] Výstava nabídne i doprovodný program Výstava, která potrvá až do 24. června 2018, nabízí i bohatý doprovodný program. Například už tuto neděli se uskuteční první dílna pro děti, na níž si vyrobí svůj fotoaparát. I samotná prohlídka výstavy nabízí celou řadu tvůrčích činností pro malé návštěvníky. Pro profesionální fotografy se uskuteční několik odborných workshopů. Jsou připraveny komentované prohlídky i dílny pro seniory. Po dva víkendy zpestří návštěvníkům výstavu fotografický ateliér Vandy Hybnerové. U příležitosti výstavy vyšla i stejnojmenná kniha. Výstavní prostory v Obecním domě jsou přístupné denně od 10:00 do 19:00 hod.
Jaké bylo české školství před 100 lety? Přijďte na unikátní výstavu! • Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského připomíná 100. výročí vzniku Československa výstavami „Nová škola v nové republice“ a „Tady nová republika“. Výstavy jsou pro veřejnost přístupné od 1. února do 31. prosince 2018.
Poslechněte si poslední rozhovor s Janem Palachem. Upálil se před 49 lety na protest proti okupaci • Jan Palach, student historie a politické ekonomie pražské filozofické fakulty se 16. ledna 1969 okolo 13:30 polil hořlavinou a upálil před budovou pražského Národního muzea, na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Bylo mu 21 let. S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v pražské Legerově ulici, kde po třech dnech zemřel.
Don Giovanni se vrací na prkna Stavovského divadla ve slavné Kašlíkově inscenaci • Opera Wolfganga Amadea Mozarta plná lásky, vášně a intrik se vrací na jeviště Stavovského divadla, a to v době od 9. do 31. srpna 2018. Půjde o verzi inscenace, kterou v Praze během minulé sezony oživil Plácido Domingo dvěma slavnostními provedeními k 230. výročí světové premiéry Dona Giovanniho ve Stavovském divadle. V produkci vystoupí sólisté Opery Národního divadla a Státní opery a za doprovodu Orchestru a Sboru Státní opery pod taktovkou dirigentů Richarda Heina a Jiřího Štrunce. Toto uvedení Dona Giovanniho je holdem nejen Mozartovi samotnému, nýbrž také dvěma velkým osobnostem české i světové divadelní historie – režisérovi Václavu Kašlíkovi a scénografovi Josefu Svobodovi. Jejich inscenace Dona Giovanniho vznikla roku 1969. Novodobá replika pak ve zpracování režiséra Jiřího Nekvasila, scénografa Daniela Dvořáka a kostýmního výtvarníka Theodora Pištěka v roce 2006. Jejím nejvýraznějším rysem je právě scénografie, která invenčně pracuje s architektonickými prvky hlediště Stavovského divadla a nechává pokračovat proscéniové lóže jako hlavní prvek dekorace dále do jeviště, zúročuje vzácnou skutečnost, že jsme přímo v místě světové premiéry této „opery oper“. Ta se zde uskutečnila pod taktovkou samotného skladatele 29. října 1787 a je dodnes opředena legendami: premiéra musela být z nejrůznějších důvodů několikrát odložena, dále se říká, že Mozart komponoval předehru teprve v noci před premiérou a hudebníkům předložil kopistou rozepsané party, na nichž ještě neoschl inkoust, na poslední chvíli…Každopádně vše dobře dopadlo a Mozart 4. listopadu v listu z Prahy mohl svým přátelům oznámit, že 29. října byla jeho opera Don Giovanni s ohromným ohlasem uvedena, a že by si býval přál, aby se všichni mohli na jeho radosti podílet. Opera je nastudována v italském originále, v představení jsou použity české a anglické titulky. Délka představení je 3 hodiny.
Bolševická bestie řádí jako tyfus, bojíme se žít, napsali čeští zemědělci v roce 1957 • Národní zemědělské muzeum získalo zcela unikátní předmět – nápis z roku 1957, autentický popis hrůz kolektivizace na českém venkově. Vzkaz byl vepsán přímo na dřevo při výrobě dveří, pravděpodobně truhlářem. Při řezání dřeva na podpal jej našli dědici rodinného statku na Prostějovsku. Muzeologové nápis považují za jeden z nejautentičtějších dokladů utrpení lidí na venkově.
