Pláčete často u filmů? Mnohé to o vás vypovídá

Úplně poprvé roníme slzy hned při narození. Většinu z nás pak pláč provází po celý život. Někdo pláče často, jiný méně, a někdo dokonce tvrdí, že skoro vůbec. Co když vás ale snadno dokáže rozplakat i fiktivní filmový příběh?

Člověk je nejspíš jediným savcem, který se umí rozplakat na základě svých emocí. Slzy většinou přícházejí, když prožíváme smutek, bolest, beznaděj, vztek, dojetí nebo radost. Do těchto stavů nás přitom může dostat i sledování filmů.

Mezi lidmi často panuje názor, že když někdo pláče často, je příliš přecitlivělý. Studie profesora Paula J. Zaka z Claremont Graduate University však ukázala, že tito lidé mají v sobě mnohem víc, než jen citlivou povahu. Údajně jsou nejen empatičtější, ale své emoce paradoxně dokáží lépe snášet a úspěšně čelit nepříjemným výzvám každodenního života.

Za všechno může oxytocin

Tento hormon funguje jako neurotransmiter, který má na svědomí náš pláč, když například ve filmu sledujeme „srdcervoucí“ scény. Díky němu jsme nejen více empatičtí a vnímaví, ale zároveň nám navozuje pocit štěstí. Úzce souvisí i s mateřstvím. Právě oxytocin může za to, že ženy v období těhotenství a po porodu častěji pláčou.

Oxytocin podle výzkumu hraje důležitou roli při budování důvěry mezi lidmi. Ti, kteří mají větší důvěru v druhé, mají v těle vysoké hladiny tohoto hormonu a často pak vytvářejí hlubší vztahy. Tím pádem pak vedou i kvalitnější život než ti, kteří mají problém důvěřovat ostatním a vztahy v nich vyvolávají pouze strach a úzkost.

[related-post id=“18701″]

Pokud tedy pláčete častěji než všichni ostatní, máte v těle pravděpodobně vyšší množství oxytocinu a můžete si poblahopřát. Ten, kdo se nestydí za své slzy, je mentálně silnější, vyzrálejší a odvážnější, protože se nebojí vyjádřit své skutečné pocity a nemá strach z reakce okolí.