Nejsou to velké urážky ani otevřené hádky. Spíš drobné poznámky, které pronášíme bez přemýšlení. Znějí běžně, někdy dokonce prakticky. Jenže pokud se opakují, mohou mezi partnery vytvářet odstup.
Poznáte se v některé z nich?
1. „To přece víš.“
Místo vysvětlení přijde zkratka. Druhá strana se může cítit nejistě – co přesně měla vědět? A proč je špatně, že to neví?
2. „To není tak hrozné.“
Možná chceme situaci uklidnit. Jenže tím zároveň zmenšujeme prožívání druhého. To, co pro něj význam má, je najednou zpochybněno.
3. „Já jsem ti to říkal/a.“
Věta, která možná přináší pocit zadostiučinění. Pro vztah je ale spíš připomínkou chyby než podporou.
4. „Teď na to nemám náladu.“
Každý má právo na odpočinek. Pokud se ale tato odpověď stává pravidlem, může druhý získat pocit, že jeho potřeby jsou až na posledním místě.
5. „Proč to zase řešíš?“
Tímto dáváme najevo, že téma je pro nás obtěžující. Jenže pokud se něco opakuje, většinou to znamená, že to nebylo skutečně uzavřeno.
6. „Jsi přecitlivělý/á.“
Hodnocení emocí druhého vytváří odstup. Místo pochopení přichází nálepka. A ta může zranit víc než samotný problém.
7. „Nech to být.“
Krátká věta, která může znít jako klidné řešení. Někdy je to ale jen způsob, jak se vyhnout rozhovoru, který je nepříjemný.
8. „To je jedno.“
Signál rezignace. Pokud zazní často, může znamenat, že jeden z partnerů přestává bojovat o společné rozhodování.
9. „Ty vždycky…“
Zobecnění jedné situace do trvalé vlastnosti. Takové výroky vytvářejí pocit, že není prostor pro změnu.
10. „Hlavně z toho nedělej drama.“
Snaha uklidnit situaci může vyznít jako odmítnutí emocí. Druhý pak může mít pocit, že musí své prožívání potlačit.
Slova tvoří atmosféru
Jedna věta vztah nezničí. Ale opakované drobnosti mohou postupně oslabit blízkost i důvěru. Dobrou zprávou je, že stejně jako mohou slova zraňovat, mohou i posilovat.
Možná stačí malá změna v tom, jak mluvíme – a velká změna se odehraje mezi námi.