Podle rozsáhlého švédského výzkumu, který trval téměř půl století, se naše fyzická výkonnost začne zhoršovat už kolem 35. roku života. Nejde přitom jen o vrcholové sportovce – výzkum sledoval běžnou populaci a její vývoj síly, vytrvalosti a kondice napříč dospělým věkem. Ať už člověk cvičil hodně, málo, nebo vůbec, první známky úbytku se objevily ve stejném období.
Studie SPAF (Swedish Physical Activity and Fitness), vedená vědci z Karolinska Institutet, sledovala opakovaně stovky žen a mužů narozených v roce 1958, od jejich šestnácti let do třiašedesáti let. Podrobně zaznamenávala vývoj jejich fyzických schopností – od maximálního kyslíkového výkonu až po svalovou sílu a výskok. Výsledky ukazují, že mezi 26. a 36. rokem dosahujeme vrcholu, po kterém následuje postupný, ale nevyhnutelný pokles.
Zajímavé ale je, že i když se úbytek výkonnosti zastavit nedá, pravidelný pohyb ho dokáže výrazně zpomalit. Lidé, kteří se začali hýbat až v dospělosti, si přesto polepšili o 5 až 10 procent.
„Nikdy není pozdě se začít hýbat,“ říká vedoucí autorka studie Maria Westerståhl. Podle ní se teď vědci chtějí zaměřit na to, proč právě kolem 35 let dosahujeme svého fyzického maxima – a proč cvičení dokáže proces zpomalit, ale ne úplně zvrátit.
Výzkum také ukázal, že rozdíly mezi lidmi se s věkem výrazně zvětšují. Ve stáří jsou výkonnostní rozdíly mezi jednotlivci několikanásobně větší než v mládí. Ať už šlo o sílu, skok do výšky nebo vytrvalost, pohyb v mládí i v dospělosti se pozitivně podepsal na výsledcích. Pomohlo také vyšší vzdělání – například lidé s univerzitním diplomem měli lepší vytrvalost i svalovou sílu. Nejspíš proto, že studium je naučilo i větší disciplíně.
Projekt bude pokračovat i nadále. Vědci plánují další měření, tentokrát ve věku 68 let, a chtějí propojit fyzické změny se zdravím, životním stylem i biologickými procesy. Dlouhodobé sledování stejné skupiny lidí jim dává unikátní možnost pochopit, jak stárneme – a co s tím můžeme dělat.