Nic netušící Gustáv Husák, osmatřicetiletý člen ÚV KSČ a poslanec Národního shromáždění, vchází 6. února 1951 do kanceláře Štefana Bašťovanského v Bratislavě. Přichází na domluvenou schůzku s tajemníkem Komunistické strany Slovenska. Namísto kolegy mu ale vycházejí vstříc tři muži s namířenými revolvery.

„Na rozkaz ministra bezpečnosti vás zatýkáme,“ sdělují mu stroze. Na ruce nasazují pouta, oči zavazují a odvádějí ho pryč. Akce připomíná svéráznou parafrázi biblického Jidášova polibku – komunista zrazuje komunistu.

Vraždící mašinérie totalitního státu, která po únoru 1948 likvidovala vnější opozici, se nyní obrací proti svým vlastním stvořitelům. V osidlech nalíčených na polapení „vnitřního nepřítele“ uvízl muž, který se o dvě desetiletí později stane symbolem normalizace a prezidentem Československa.

Mrazivé sklepení zámku v Kolodějích

Zajištěný Husák končí nejprve v pražské ruzyňské věznici, kde absolvuje ponižující lékařskou prohlídku. Přitom je stále poslancem – jeho zajištění je z právního hlediska nezákonné. Ale právo v době stalinských čistek nikoho nezajímá.

Po čtyřiadvaceti hodinách ho vyšetřovatelé převážejí do sklepení zámku v Kolodějích na východním okraji Prahy. Toto dnes poklidné místo má za sebou pohnutou historii. Státní bezpečnost zde v podzemních prostorách zřídila improvizované vězení pro zhruba třicet vedoucích komunistických funkcionářů.

S pouty na rukou a se zavázanýma očima se Husák dostává „do péče“ sadistického vyšetřovatele Bohumila Doubka, velitele takzvaného sektoru VI/A, který se zabývá „nejtěžšími státně-bezpečnostními případy“.

Podmínky v narychlo upraveném, nevytápěném a neosvětleném sklepení jsou nelidské. Žádné topení, žádná deka. Únorový mráz proniká do kostí. Husákovi omrzají nohy, ruce i obličej. Tři dny musí stát. Na výslechy ho vodí v teplém kabátě do přetopené místnosti. Škrtí ho a bijí s ním o zeď.

Sedmdesát dva hodin bez spánku

„Strana tě sem dala, strana už o tobě rozhodla, přiznej se! Přiznej! Chyba, nedostatek, úchylka, velezrada a sabotáž! To je rozkaz strany. Za každou cenu se přiznat a podepsat!“ řvou na něj vyšetřovatelé.

Husák později vzpomíná: „Vydržel jsem 72 hodin, poté mi přestaly fungovat smysly.“ Nohy má opuchlé a zmrzlé, srdce vynechává, dostavují se záchvaty mdloby. Vynechává mu zrak i sluch.

„Poprvé v životě jsem viděl, jak vzorce na koberci ožily, pohybovaly se, červené myšky lezly po zdech. Nemohl jsem hýbat jazykem. Přestával fungovat rozum, vůle se ztrácela. Roste jediná živočišná touha: zavřít na chvíli oči, na chvíli si lehnout.“

Slézá mu omrzlá kůže, musí k němu být přivolán doktor. V Kolodějích stráví tři týdny, potom ho převezou zpátky do Ruzyně.

Železný Gustáv

Přestože z přestálého mučení začal halucinovat a ztrácel vůli, dokáže se zatvrdit. Když mu začátkem března 1951 přečtou protokol s jeho výpovědí, kterou údajně učinil během mučení v kolodějském sklepu, okamžitě svůj podpis pod ní odvolá jako vynucenou lež.

Začíná druhé kolo mučení stejnými metodami. Čtyři týdny denních a nočních výslechů se vší brutalitou dosahují svůj cíl: úplnou fyzickou vyčerpanost a apatii. Husák v tomto stavu sepisuje „přiznání“ podle vůle vyšetřovatelů.

Jakmile ale nabude trochu sil, přiznání znovu odvolává. A opět se vše opakuje – několikrát dokola. Jeho počínání leze vyšetřovatelům na nervy. Jeden z nich „trestal, prskal, sliny mu tekly jak běsnému psovi,“ vzpomíná Husák později. Za svou neústupnost si od žalářníků vyslouží přídomek „Železný Gustáv“.

Čím se provinil?

Oficiálně je Husák označen za slovenského buržoazního nacionalistu. Paradoxem je, že skutečným nacionalistou nikdy nebyl – za války dokonce uvažoval o začlenění Slovenska do Sovětského svazu.

Jeho skutečným proviněním je něco jiného. Jako vzdělaný a schopný politik odmítal úplnou centralizaci státu a chtěl si o některých otázkách rozhodovat v Bratislavě. To byl pro prokuraturu do oka bijící projev „titoismu“ – v té době největší nepřátelské ideologie stalinistického Sovětského svazu.

Navíc se dostal do ostrých sporů s méně vzdělaným Viliamem Širokým. Svým věcným až chladným způsobem argumentace zpochybňoval návrhy přivážené z Prahy. A to se neodpouští.

Doživotí místo oprátky

Proces se kvůli Husákově neústupnosti protahuje. Mezitím začíná zinscenovaný politický proces s Rudolfem Slánským, který končí na popravišti. Pak umírá sovětský vůdce Josif Stalin i „dělnický prezident“ Klement Gottwald.

Husák je odsouzen až 24. dubna 1954, kdy Nejvyšší soud v neveřejném procesu vynáší rozsudek za velezradu, sabotáž a vyzvědačství. Dostává doživotí – tedy „jen“ doživotí. Skutečnost, že nikdy nepřiznal vinu, mu pravděpodobně zachránila život.

Ve věznicích stráví přes devět let – v Leopoldově, na Mírově, na Pankráci. Šest let z toho v samovazbě a přísné izolaci. Propuštěn je při velké amnestii v roce 1960.

O tři roky později je rehabilitován a zahajuje novou politickou kariéru. Antonín Novotný tehdy říká bojovníkům za spravedlnost: „Vy ho neznáte. Když se dostane k moci, uvidíte, co on je zač.“

Měl pravdu. Muž, kterého strana málem zabila, se později stane jejím nejvyšším představitelem. A bude vládnout dalších dvacet let.