Třináctého února 1992 se v nenápadné posluchárně pražského ČVUT odehrála událost, o které tehdy většina lidí vůbec nevěděla. Přitom právě ten okamžik zásadně proměnil náš každodenní život. Bez něj bychom dnes nenakupovali z gauče, neposlali e-mail ani nezavolali přes video.

Když se řekne internet, většina z nás si vybaví něco tak samozřejmého jako elektřinu nebo tekoucí vodu. Jenže ještě na začátku devadesátých let slovo internet u nás znala jen hrstka vědců a technických nadšenců. A právě oni stáli u zrodu něčeho, co změnilo svět – i ten náš.

Několikatunový počítač v dejvické posluchárně

Představte si místnost číslo 256 na Fakultě elektrotechnické ČVUT v pražských Dejvicích. Uvnitř stojí obrovský sálový počítač IBM 4341, který váží několik tun a zabírá skoro celý prostor. Kolem něj se tísní asi 130 hostů – vědci, technici a pár novinářů z odborných rubrik.

Přesně tady se 13. února 1992 tehdejší Česká a Slovenská federativní republika oficiálně připojila k internetu. Linka vedla z Dejvic do výpočetního centra Univerzity Johannese Keplera v rakouském Linci. Rychlost připojení? Pouhých 19,2 kilobitu za sekundu. Jeden dnešní obrázek z mobilu by se touto rychlostí stahoval zhruba půl hodiny.

Souhlas musel přijít z Ameriky

Internet v roce 1992 nebyl otevřený komukoli. Fungoval výhradně jako akademická síť a k připojení byl nutný souhlas americké grantové agentury National Science Foundation, která celou páteřní síť provozovala a financovala. Podmínkou bylo, že se bude využívat jen pro vědecké účely. Komerční provoz nepřicházel v úvahu.

Zástupce agentury Steven Goldstein naštěstí českým vědcům dal zelenou. Do Prahy dokonce osobně přiletěl, aby se slavnostního aktu zúčastnil. Československo se tak stalo 39. zemí připojenou k internetu. Z bývalého východního bloku nás těsně předběhly jen Maďarsko a Polsko.

Muž, kterému říkají otec českého internetu

Za celou akcí stál Jan Gruntorád z výpočetního centra ČVUT. S internetem se poprvé setkal ještě před pádem železné opony, během stáže na Dánské technické univerzitě v roce 1987. Po revoluci vedl tým, který postupně navazoval spojení se zahraničními sítěmi. Už od podzimu 1991 probíhaly první pokusy s dočasným vytáčeným připojením do Lince.

Gruntorád později založil sdružení CESNET, které dodnes provozuje páteřní akademickou síť. V roce 2021 byl jako první Čech a vůbec první osobnost ze střední a východní Evropy uveden do prestižní Internetové síně slávy. Přezdívku „otec českého internetu“ mu dal sám Vint Cerf, jeden z tvůrců celého internetu.

Měsíční připojení stálo jako čtyřicet výplat

Dnešními měřítky si tehdejší podmínky dokážeme jen těžko představit. Měsíční připojení vyšlo ČVUT na 174 tisíc korun, přičemž průměrný plat se tehdy pohyboval kolem čtyř tisíc. Když Gruntorád propočítával náklady na české poměry, vyšlo mu, že odeslání jednoho e-mailu by stálo zhruba tisícovku. O masovém rozšíření internetu proto nikdo ani nesnil.

Československo navíc získalo svou vlastní doménu nejvyšší úrovně – .cs. Ta přežila i samotný stát a zrušena byla až v roce 1995, kdy už dávno fungovaly domény .cz a .sk.

Síť, která se málem jmenovala Fernet

Po úspěšném připojení bylo potřeba rozšířit internet na další univerzity a vědecká pracoviště po celé zemi. Ministerstvo školství uvolnilo 20 milionů korun na vybudování páteřní sítě. Při hledání názvu padl návrh Federal Educational and Research Network – zkratkou FERNET. To ovšem v českém prostředí evokovalo něco úplně jiného, a tak nakonec zvítězil diplomatičtější název FESNET, po rozpadu federace přejmenovaný na CESNET.

Do konce roku 1992 propojila páteřní síť Prahu s Brnem. Na jaře 1993 měla uzly už v jedenácti městech. Internet se z jedné místnosti v Dejvicích postupně rozléval po celé zemi.

Od vědecké kuriozity k součásti života

Trvalo ještě roky, než se internet dostal k běžným lidem. Exkluzivní licenci na provoz datové sítě měl zpočátku Eurotel, po něm SPT Telecom. V roce 1998 Telecom oznámil zdražení vytáčeného připojení o více než 60 procent. Odpovědí byla legendární akce Internetem proti monopolu, kterou iniciovali Ondřej Neff, Patrick Zandl a Ivo Lukačovič. Přinutila monopol ustoupit a otevřela cestu k postupnému zlevňování.

V roce 1995 začal vznikat Seznam, rok nato přibyl server Živě a na přelomu tisíciletí se internet konečně začal šířit do domácností.

Jak je na tom Česko dnes?

Čísla mluví jasně. Podle Českého statistického úřadu používá dnes internet 7,7 milionu obyvatel starších šestnácti let, tedy 88 procent populace. Průměrná rychlost domácího připojení se pohybuje v řádu desítek megabitů za sekundu – tisíckrát více než v roce 1992.

Síť CESNET dosahuje rychlostí 100 gigabitů, tedy desetimilionkrát více než tehdy. Ten únorový den v dejvické posluchárně zůstává připomínkou toho, jak obrovskou cestu jsme za pouhých 33 let urazili.