jak se dřív učilo

Nepřehlédněte

Pozůstalost hollywoodského režiséra Ivana Passera dorazila do Prahy • Osobní deníky, fotografie, knihy, scénáře nebo golfové karty. To vše doputovalo do Prahy z losangelské domácí pracovny Ivana Passera – režiséra, dramaturga, scenáristy a přítele Miloše Formana – necelý rok po jeho smrti. O dokumenty se bude nyní starat Národní filmový archiv.

Zlatý řetěz pražského primátora má dnes obrovskou hodnotu • Adrianu Krnáčovou ve funkci primátorky hlavního města již brzy vystřídá nový nástupce. Jedním z jeho úkolů bude střežit velmi vzácný zlatý řetěz z ryzího zlata. Víte, jaká je jeho historie? Užívání zlatého primátorského řetězu s medailí s městským znakem při slavnostních příležitostech má původ ve středověkém zvyku. Státní i městští představitelé, kteří požívali práva na vlastní pečeť, tehdy nosili na krku své vlastní pečetidlo. Přivázáno bývalo na zlatém či stříbrném řetězu a jednalo se vlastně o jakýsi odznak úřední hodnosti. Za vlády Josefa II. však pečetidlo zmizelo a nahradila ho šavle a šerpa. Na konci 19. století se společnost snažila částečně navracet k historickým kořenům. V mnoha českých městech v té době vznikaly slavnostní řetězy pro starosty. Praha nechtěla být pozadu, a tak městská rada v roce 1897 tento záměr rovněž schválila. Řetěz s medailí z osmnáctikarátového zlata zhotovil vyhlášený zlatník Karel Ebner podle návrhu architekta prof. Antonína Balšánka. Tehdejšímu pražskému starostovi JUDr. Janu Podlipnému byl slavnostně předán 18. srpna 1898 a zlatník Ebner se musel zavázat, že už nikdy podobné dílo nevytvoří. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13797"] Právo na vlastní řetěz musel Praze schválit císař František Josef I. Na jedné straně medaile byla v době vzniku dokonce vyryta jeho podobizna. Z tohoto důvodu pražský starosta Karel Baxa po převratu v říjnu 1918 přestal řetěz na čas užívat. Portrét mocnáře byl o tři roky později odstraněn a Baxa si řetěz poprvé nasadil na krk, tentokrát už ale ve zbrusu nové funkci primátora sjednocené Velké Prahy. Téměř 1 kilogram vážící řetěz s medailí má nevyčíslitelnou hodnotu. Ceněný je především z historických důvodů. V dnešní době by jeho výroba vyšla přibližně na 6 milionů korun. Pražští primátoři ho používají zejména při návštěvách vzácných hostů. Uschován je v městské pokladnici a na každý jeho přesun musí dohlížet policejní hlídka.

Zlatý řetěz pražských primátorů.

12. 7. 1890: Neznámý darebák nařezává boty pražským ženám • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 7. 1889: Amatérské fotografování jako nový koníček, požár v Karlíně a vypovězení cizinci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Smutný osud Vladimíra Menšíka. Do poslední chvíle rozdával radost, trpěl ale obrovskými bolestmi • Často bývá označován za jednoho z nejlepších a nejnadanějších českých herců a bavičů všech dob. Vladimír Menšík bezesporu patří mezi umělce, které obdařil sám Bůh. Od jeho předčasné smrti uběhlo již 31 let. A letos v říjnu by oslavil 90. narozeniny.

Korunovační klenoty jsou po dvou letech vystaveny pro veřejnost • Sedm klíčníků včera odemklo Korunní archiv ve Svatováclavské kapli, aby vyzvedli české korunovační klenoty. Ty jsou ode dneška až do 23. ledna vystaveny ve Vladislavském sále. Vstupné je zdarma.

Svatováclavská koruna, Královské žezlo a Královské jablko.

3. 8. 1889: Škvor v uchu malé holčičky, rvačka dvou mužů a otrávení dělníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Usekněte mi hlavu, žádal muž řezníka. Incident nakonec dopadl dobře • V dobových novinách se dočteme nejrůznější zprávy, které se z dnešního pohledu mohou zdát přinejmenším zvláštní. Vlastně ale jen dokládají, že lidská mysl je mimořádně komplikovaná, a že vůbec nezáleží na tom, jaký se právě píše rok. Přečtěte si dobový článek z Národních listů, který vyšel v lednu 1883.

16. 2. 1890: Problémy se samozavíracími dveřmi a výzdoba dvorany Rudolfina • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 5. 1890: Úprava Václavského náměstí a těžce zranění dělníci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 1. 1890: Řádění chřipky v Praze, výbuch petroleje a brutální pomsta bývalé manželky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

12. 5. 1889: Sokolská slavnost na Žižkově a rozmary májového počasí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 9. 1889: Výlet hasičů skončil krvavou bitvou. Mezi raněnými jsou i děti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

20. 11. 1889: Zařizování telegrafů a telefonů a schůze pražských hospodských • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 3. 1868: Dělníci našli na Vyšehradě hromadu lidských kostí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nalezené kostry Při kopání průtoku na náměstí Vyšehradském přišli dělníci včera na velké ložisko kostí lidských sem tam s hnáty koňskými smíšených. Ačkoliv na místě tom před lety nalezal se hřbitov u kostela sv. Ludmily, předce nasvědčuje úplný nedůstatek zbytků rakvových a nahromadění kostí tomu náhledu, že přišlo se na společnou šachtu, v níž pohřbeny byly oběti některé bitvy pod Vyšehradem. Mezi nalezenými kostmi všeobecnou budila pozornost skorem úplně zachovalá kostra celé postavy věru obrovské. Kosti, pokud vykopány byly, sebrány a na hřbitově vyšehradském znovu pohřbeny. – Národní listy, 21. 3. 1868 Prohnaný učedník Ve čtvrtek večer přišel k jedné pekařské krámské na Poříčí učedník a vybíral si několik housek, že si je koupí; zastrčil housky do kapsy a když k placení přišlo uskočil, bouchl dveřmi, že se naprosto zamkly a uprchl, co zatím krámská zavřena byla. Teprv kolemjdoucí osvobodili ji z bezděčného vězení. – Pražský denník, 21. 3. 1868 [related-post id="7682"] Pozdravil se Pozdravil se z těžkých ran onen dělník, který, jak jsme se svým časem zmínili, od svého soudruha v klementské ulici do hlavy byl těžce poraněn. Včera ráno co úplně pozdravený opustil nemocnici u milosrdných bratří, kde léčen byl. Pachatel jest dosud ve vyšetřovací vazbě. – Pražský denník, 21. 3. 1868

23. 1. 1889: Varování před cestou na pražský Nebozízek. Může jít o život! • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 4. 1868: Chudá žena zkolabovala hladem v kostele. Na nohy ji postavila silná polévka • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Horkokrevní hoši Včerejší teplý den přiměl několik hochů, na ostrově Štvanici ryby lovících, by se v řece ochladili a koupali. Vzdor tomu, že voda ještě dosti studená jest, zdáli si hoši v chladící lázni libovali, an se ve vodě vesele proháněli. Také několik mladých pracovníků na Letné zaměstnaných hledalo včera v poledne ochlazení v řece. – Pražský denník, 24. 4. 1868 Hladem zmořena Včera byla pouť u sv. Vojtěcha. O službách Božích dopoledních v kostele sklesla jistá žena bez sebe k zemi, vynesli ji ven a hleděli ji křísiti, avšak ubohá padala ze mdloby do mdloby. Jistý lidumilný soused ujal se nebohé matky provázené malou dceruškou, dal ji odnesti do svého bytu a povolal k ní lékaře, tento shledal, že žena ta hlady úplně jest vysílena i nařídil, aby se jí podalo sílící polívky atd. k zotavení. Skutečně také žena posilněna potravou zotavila se a tu vyšlo na jevo, že je chudá vdova, že má tři dítky a s touto svou rodinou že uvržena jest v takovou bídu ukrutnou, že za den sotva sousta teplého požiti mohou. Ubohá matka jmenuje se Součková a bydlí v domě čís. 327-II vedle lázní sv. Václavských. – Národní listy, 24. 4. 1868 [related-post id="9612"] Planý poplach Planý poplach spůsoben byl předevčírem večer od obyvatelů na Poříčí. Vyvalil se tam z jednoho okna, jež se právě otevřelo, ohromný kotouč dýmu, tak že okolojdoucí lidé v skutku se domnívali, že v bytě hoří, čemuž i nasvědčovalo praskání ohně z bytu až na ulici docházející. Běželo se rychle do domu a do bytu, z něhož kouř vycházel, zde však k pomoci spěchající lidé shledali, že jich obavy marné byly. Nájemnice v onom bytě pálila totiž starou slámu a nechala rouru do komína vedoucí zastrčenou, tak že nemohl kouř komínem odcházeti, a tudíž plným proudem z pece do pokoje se hnal, jehož nájemnice otevřením okna zbaviti se hleděla. – Pražský denník, 24. 4. 1868

7. 4. 1868: Na Kampě našli mrtvé novorozeně. Někdo ho uškrtil • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Smrt otrávením V sobotu večer přišlo na jednoho zahradnického dělníka, jenž na hořejším Novém městě u jedné vdovy žil, dávení a jiné známky otrávení, načež nemocný zemřel. Přítomní lékaři uznali, že ten zahradník bezpochyby zemřel otrávením a když sestra oné vdovy, taktéž se zahradníkem v tomtéž bytu jsoucí, sama podotkla, že by to nebylo nic divného, kdyby její ovdovělá sestra toho zahradníka byla otrávila, vzata jest vdova hned ve vazbu a mrtvola otráveného odnešena do nemocnice. – Pražský denník, 7. 4. 1868 Zavražděné dítě Obecní jeden dělník nalezl včera o ½8 hodině ráno na ostrově Kampě mrtvolu novorozeňátka ženského pohlaví, do plátna zaobaleného. Známky na krčku svědčí o tom, že bylo dítě nějprv uškrceno a pak do vody hozeno. – Pražský denník, 7. 4. 1868 [related-post id="8692"] Představení hluchoněmých Divadelní představení hluchoněmých, které se na květnou neděli v německém divadle odbývalo, mělo mnoho zajímavosti do sebe; představovaliť vesměs hluchoněmí lidé osudy Josefa Egyptského ve čtyřech jednáních s neočekávanou důkladností, obratností a přirozeností. Od stařičkého Jakuba až po mladého Benjaminka, každý i ti statistové s plnou duší věnovali se úkolu a výjevu právě předváděnému a tak si zjednali všeobecného uznání. Návštěva divadla byla, ač krásná jarní povětrnost na procházku vábila, přece četná. – Pražský denník, 7. 4. 1868

14. 9. 1868: Obyvatelé Nového Světa zmlátili nemotorného myslivce • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.