trest smrti

Nacisté tu sekali hlavy jako na běžícím páse. Pražská sekyrárna nahání hrůzu • „Ve jménu Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“ Uslyšet tato slova znamená začátek konce. Odsouzený je ve spodním prádle odveden do tzv. „přípravné“ cely, kde má možnost se spoutanýma rukama napsat svůj poslední dopis. Komise ověřuje totožnost. V následující místnosti za černým závěsem je už připravena gilotina. Popravy v nechvalně proslulé pankrácké „sekyrárně“ byly vykonávány zpravidla v úterý a ve čtvrtek po 16. hodině. Nacisté zde o život připravili oficiálně celkem 1075 lidí, z toho 155 žen. Skutečný počty obětí je ale nejspíš mnohem vyšší. Kat Alois Weiss společně se třemi dalšími pomocníky svázaného odsouzeného pokládají na stůl. Nejdřív mu nasadí dřevěný límec, po stisknutí páky sjíždí dolu čepel ostře nabroušeného nože. Trest je vykonán. [gallery size="full" columns="1" ids="12175"] Chtěli ušetřit „Sekyrárnu“ na Pankráci zřídili nacisté až v dubnu roku 1943. Důvodem bylo šetření. V protektorátu během heydrichiády stoupal počet lidí souzených německým lidovým soudem, a tím pádem i počet popravených. Trest smrti je ukládán se ilegální odbojovou činnost, ale třeba i za černou porážku prasete. Vozit odsouzené k exekucím do Berlína a Drážďan je zdlouhavé a drahé, a tak je výnosem říšského ministra spravedlnosti dr. Georga Otto Thieracka ze dne 15. dubna 1943 zřízeno samostatné popravní místo pro výkon trestu smrti stětím i v Praze na Pankráci. První poprava je zde vykonána už o deset dní dříve. Na formality si nacistické zrůdy nepotrpí. Historik Petr Koura uvádí, že v době zřízení pankrácké „sekyrárny“ bylo již možné udělit trest smrti prakticky za cokoliv. Pod vymezení „projevy protiněmeckého smýšlení nebo poškozování blaha německého národa nejrůznějším chováním“ bylo možné zahrnout v podstatě jakýkoliv delikt. [gallery size="full" columns="1" ids="12176"] Oběti odvážel náklaďák Mrtvá těla dozorci přenáší do další místnosti, tzv. „rakvárny“, kde je hvězdicovitým způsobem ukládají kolem kanálku uprostřed podlahy, aby mohla odtéct krev. Dodnes jsou na zemi v této místnosti patrné paprskovité stopy, které vznikly chemickou reakcí krve s povrchem dlaždic na podlaze. Oběti jsou následně uloženy do podlouhlých beden z nehoblovaného dřeva. Po 17. hodině nákladní automobil odváží truhly s mrtvými do strašnického krematoria, kde jsou pod přímým dozorem příslušníků gestapa v noci zpopelněny. Popel je pak vysypán do vyhloubených jam hned vedle krematoria. [gallery size="full" columns="1" ids="12174"] V jeden „popravní“ den se stihlo pět až šest lidí. Celý proces byl důkladně promyšlený, vše trvalo jen několik málo minut. 4. srpna 1944 stihl proto kat za den popravit 29 lidí. Vězni  popisovali, že zvuk dopadání čepele gilotiny se rozléhal celou chodbou. Pankrácká sekýrárna. Za okupace tu nacisti popravili 1 075 lidí, z toho 155 žen. Poslední popravení tu zemřeli ještě 26. dubna 1945, ten den už bylo například Brno osvobozeno. Na člověka tu padá neuvěřitelná tíseň. #odboj #WWII pic.twitter.com/QnUoqNiw4O

Nepřehlédněte

5. 3. 1868: Malého chlapce srazil vůz na Karlově náměstí. Zraněním podlehl • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Málem umrznul Na pólo zmrzlý byl včera ráno od dělníků nalezen na rejdišti Vltavy jistý dřevoštěp. Ležel tam v koutě u nahromaděného kamení, aniž by byl dbal na pokřik dělníků, by se odtamtud odstranil. Dělníkům bylo divné, že tak tvrdě spí, i chtěli ho probuditi, shledali však, že spáč celý stuhlý jest. Odnesli ho do jedné blízké kořalny, kdež teplem opět poněkud k sobě přišel. Byl večer před tím notně se napil a blíže řeky místo k přenoclehování si vyhledal, kdež také usnul a následkem nočního mrazu stuhnul. – Pražský denník, 5. 3. 1868 Neštěstí Předevčírem dopoledne byl na Karlovu náměstí poražen vozem malý hošík a tak strašně porouchán od kol, že v několika okamženích ducha vypustil. Neopatrný vozka byl zatknut, ačkoli ujeti chtěl. – Pražský denník, 5. 3. 1868 Zmizela Včera oznámil na úřadě příslušném krejčovský pomocník Josef Kellner, v domě č. p. 325-3 bydlící, že dne 1. t. m. manželka jeho Barbora K. z bytu zmizela a marné dosud bylo vše jeho pátrání po ní. Poněvadž pohřešená celých šest měsícův churavěla a při tom patrné známky zádumčivosti a choré mysli jevila, obává se muž její, že snad stala se obětí chorobomyslnosti své. – Národní listy, 5. 3. 1868 [related-post id="6475"] Nové stavby v Praze Největších proměn doznává z měst pražských za posledních let bez odporu Nové město. Ukazujeme zejmena na senovážné náměstí, na ulici ječnou, lípovou a na ulici u blázince, kdež v posledních čtyř, třech letech vzrostly celé řady nových velkých domů činžovních. Však proměny dějí se dále. V nové poštovské ulici staví se právě naproti hostinci „u Fleků“ velký dům činžovní; v ulici hradební mezi koňskou a žitnou branou dostavuje se rovněž čtyřpatrový a v ulici u blázince trojpatrový dům činžovní; v továrně na stroje Breitfelda a Eyvanse dostavuje se nové křídlo továrny a v ječné ulici staví se 2 domy činžovní. S jara počne se stavěti značnější dům v ulici slunečné vedle hostince „u královny anglické“ a podobně promění se zahrada „u Hopfenstocků“ v staveniště, jež koupil p. Barroch dle doslechu za 29.000 zl., aby zde vyvedl dva větší domy činžovní. Však proslýchá se jestě o celé řadě nových staveb příštím jarem. – Národní listy, 5. 3. 1868

Usekněte mi hlavu, žádal muž řezníka. Incident nakonec dopadl dobře • V dobových novinách se dočteme nejrůznější zprávy, které se z dnešního pohledu mohou zdát přinejmenším zvláštní. Vlastně ale jen dokládají, že lidská mysl je mimořádně komplikovaná, a že vůbec nezáleží na tom, jaký se právě píše rok. Přečtěte si dobový článek z Národních listů, který vyšel v lednu 1883.

27. 4. 1868: Císař František Josef se chystá do Prahy na slavnostní otevření nového mostu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Příroda se probudila Teplejší počasí v posledních dnech nastalé učinilo znamenitou změnu v přírodě, kteráž do nedávna ze svého zimního spánku jen velmi mdle se probírala. Pole a luka oplývají zeleností a osení na zimu zaseté stojí výborně, tak že znalcové dle panující povětrnosti úrodný rok již prorokují. Stromy s letním ovocem jsou již květem obaleny. Jiné druhy stromů pozdější ovoce nesoucích, též počínají pučeti. V zahradních hostincích jak za branou tak i v Praze se již po několik dní hosté scházejí, teplou povětrností pod širé nebe vyvábeni byvše. – Pražský denník, 27. 4. 1868 [related-post id="9745"] Návštěva J. V. císař František Josef dle zpráv vídeňských listův přijede dne 10. května t. r. do Prahy, aby přítomen byl otevření třetího mostu pražského, jenž zove se, jak povědomo „most Františka Josefa.“ – Národní listy, 27. 4. 1868

18. 10. 1889: Tajemný dům na Maltézském náměstí a zranění Pražané • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Smutný osud herečky Anny Letenské. Po natáčení jela rovnou na smrt • Ulice spojující náměstíčko za Vinohradským divadlem s Vinohradskou ulicí a Riegrovými sady připomíná svým názvem slavnou a nadanou herečku, která doplatila na běsnění nacistických zrůd.

Anna Letenská byla úspěšná a slavná komediální herečka.

Mléková polévka, játrová omáčka. Připomeňte si blafy ze socialistické školní jídelny • Školní jídelna bývala v dřívějších dobách pro většinu dětí postrachem. Stravování v těchto zařízeních nicméně doznalo v posledních letech mnoha změn. Díky osvětě známých kuchařů pronikají i do kdysi zatuchlého prostředí moderní trendy a suroviny. Starší ročníky si ale jistě dobře pamatují na to, jak to bylo dříve.

23. 3. 1868: Místo do práce šli chasníci na pivo. Mistr jim totiž neplatil • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zvláštní poranění Jistý zdejší zámožný obchodník s dobytkem minulého čtvrtku podivným způsobem přišel k úrazu, jejž mohl snadno životem zaplatit. Seděl řečeného dne v jednom hostinci na Poříčí. Vytahuje peníze, upustil šesták. Sehne se proň, ale v tu chvíli vykřikne strašně bolesti a sklesne na zem. Lidé přiskočí, rozepínají mu kabát a shledají, že bodl se do prsou zrovna nad srdcem o vlastní kapesní nůž, který byl zřízen tak, že pouhým stisknutím otevřel se. Rychlej shýbaje se, ubohý bezděčně zavadil o péro nože, jejíž měl v poprsní kapse a čepel vyskočil s takovou prudkostí, že na půl coule zajel mu do těla mezi žebrami. Však teď již poraněnému vede se lépe. – Národní listy, 23. 3. 1868 Žhář Oheň vypukl v noci na sobotu v jednom domě v Mariánské ulici; chytili tam hobliny na půdě, ale jeden tovaryš spozoroval oheň i udusil jej. Jistý bednářský chasník, jejž mistr z téhož domu byl pro nespořádaný život z díla pustil, založil onen oheň a byv zatčen ku zločinu tomu se přiznal. – Pražský denník, 23. 3. 1868 [related-post id="7888"] Zapomněl platit V sobotu dopoledne přišel na policii jeden zdejší pan mistr a oznamoval, že všech jeho sedm chasníků se mu nedostavilo ráno do práce, pročež že by zadal, aby byli, anto pospolu v blízké hospodě pijí, zatčeni. Potud měl pan mistr právo na své straně. Když policejní strážník s chasníky promluvil, pravili mu tito, že jim mistr už po sedmý týden nevyplatil mzdu. Tu zas bylo právo na straně chasníků. Dotazován, jak se to stalo, pravil mistr, že jako na smrt zapomněl vypláceti mzdu; když pak se s nimi vypořádal, šli všickni zase do práce. – Pražský denník, 23. 3. 1868

Praha 2 odhalila pamětní desku hrdinovi druhého odboje Karlu Pavlíkovi • Pamětní deska se jménem kapitána Karla Pavlíka visí od čtvrtka na domě č. 19 v ulici Na Folimance v Praze 2. Hrdina druhého odboje se proslavil především obranou Czajánkových kasáren den před okupací naší republiky nacisty dne 14. března 1939, ale i mnoha dalšími odbojovými aktivitami. Dům v Nuselském údolí byl jeho posledním útočištěm před zatčením v roce 1942 a následnou popravou v Mauthausenu.

Odhalení desky se uskutečnilo tento čtvrtek.

13. 2. 1868: Silný vítr znepříjeňuje Pražanům život, přibývá nemocných • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Nová výstava představuje významná ocenění Antonína Dvořáka • Národní muzeum zahájilo ve svém Muzeu Antonína Dvořáka zbrusu novou výstavu s názvem Antonín Dvořák a sláva. Návštěvníkům nabízí možnost prohlédnout si mnohá ocenění, která slavný skladatel během života posbíral. Připomenuto je i poslední rozloučení se skladatelem, jenž se stalo celospolečenskou událostí. Od narození Antonína Dvořáka letos uplynulo 180 let.

15. 2. 1868: Sebevražda kvůli nešťastné lásce se mladíkovi povedla až napodruhé • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

22. 2. 1868: Dvě ženštiny z Prahy se popraly na ulici kvůli výhře v loterii • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Z ulice V křížové ulici bydlí dvě ženštiny, známé mezi tamním obyvatelstvem co náruživé přítelkyně loterní hry. V posledním tahu brněnském vsadily opět tři čísla. Naděje jejich se však jen částečně vyplnila, anť vyšlo z jich řádky jen ambo. Nepatrná tato výhra, myslela si jedna ze ženštin, nestojí ani za dělenou, usmyslila si tedy výhru samou pro sebe podržeti. Druhá ženština zvěděvši o výhře, běžela včera ráno k přítelkyni, by polovici výhry obdržela. Jak ale se rozhořčila, když zvěděla, že tato se staví, jakoby ona čísla byla vsaditi zapomněla a tudíž o žádnou výhru se s ní děliti nemůže. Nepravostí takovou ošizená žena počala přítelkyni rváti a to na veřejné ulici, kdež je strážník od sebe rozehnal. – Pražský denník, 22. 2. 1868 Utonul Jistý dělník z Vršovic, v Libni zaměstnaný, chytal předevčírem prkna po Vltavě plovoucí, Náhle stržen chrlením krve, upadl do vody a utonul. Zanechal ženu a čtyřy malé dítky. – Národní listy, 22. 2. 1868 Dobrá výmluva Neopatrnou prudkou jízdou porazil včera dopoledne jistý drožkář na svatováclavském náměstí jednoho muže; na neštěstí nespůsobeno upadlému žádného poranění. Neopatrný drožkář byv zachycen od okolojdoucích, již mu domlouvali, proč až na chodník s povozem vjíždí, dal za odpověď, že nevyspav se ospalý jest a tudiž dobře nevidí, kam jede. Podobných ospalých vozků zdá se nám v tomto masopustě ještě mnoho po Praze jezditi, neboť každého dne je slyšeti o nehodách prudkou jízdou spůsobených. – Pražský denník, 22. 2. 1868 [related-post id="5963"] Ozvěny jara První fialky letošní objevily se včerejšího dne na zdejším květinářském trhu. Jarní vonná tato kvítka byla rychle prodána milovníkům květin. – Pražský denník, 22. 2. 1868

Velký diamantový podvod z konce 19. století. Fintu obchodníků odhalil chemický pokus • Mohlo by se zdát, že nekalé obchodní praktiky některých prodejců jsou výhradně problémem současnosti. Jak ale dokládá dobový novinový článek z dubna 1891, opak je pravdou. Nepoctivci se snaží vydělat na svých zákaznících nejspíš už od té doby, co lidé mezi sebou začali obchodovat. Přečtěte si, jak Národní listy referovaly o případu z Antverp.

30. 4. 1868: Jak se provádí zatěžkávací zkoušky nového pražského mostu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zkouška třetího mostu Po celý včerejší den bylo okolí třetího mostu pražského přeplněno diváky, kteří chtěli býti přítomni zkoušce nákladní, jíž pevnost nového mostu osvědčiti se měla. Až do 10. hodin ráno byl obecenstvu vstup na most dovolena tisíce návštěvníků použilo této příležitosti, by se na most podívali. Nával byl ohromný, jelikož se vstupné nevybíralo. K 10. h. byl však přístup na most zakázán. V Eliščině ulici hromadily se stále větší zástupy lidu, až o 1. h. spoledne počalo se s přípravními prácemi ke zkoušce. Celé dopoledne přijížděly ještě povozy cihlami naplněně přes most. Počet cihel na 70 povozech přivežených obnášel dohromady 65.000 kusů. O 1. hod. počalo se se skládáním a rovnáním cihel na chodníky a složilo se jich na část u města 40.000, se strany Letné pak ostatních 25.000. Práce tato, při níž ovšem množství dělníků se súčastnilo, trvala úplné tři hodiny. Po 4. h. byly veškeré cihly na mostní chodníky složeny. Rozumí se samo sebou, že práci této tisíce diváků přítomno bylo. Cihly tyto zůstanou ležeti na chodníkách až do dneška do 1. hod. s poledne, načež budou opět nakládány a odvezeny. Odklizení jich musí nejdéle do 4. h. s poledne provedeno býti. Podniknutí toto jest svěřeno p. Randovi, majiteli povozů. Hlavní zkouška bude se teprve dnes o 8. hodině ranní odbývati. K dosavadní tíži cihel připojí se totiž 64 vozů železem obtěžkaných, které v tuto hodinu z Eliščiny ulice přes most pojedou. Každý vůz bude míti 60 centů váhy. Vozy tyto pojedou přes most a silnici Belcrediho na planinu k Bubnám, odkud se opět otočí k zpáteční jízdě přes most. Zkušební tato jízda musí nejdéle dopoledne provedena býti. Po ukončené zkoušce ohledá zvláštní stavební komise veškeré částky mostu, zda-li se někde něco nezlámalo neb neporouchalo. – Pražský denník, 30. 4. 1868 Přijede císař do Prahy? K slavnému otevření třetího mostu pražského, kteréž určeno jest na den 10. května t. r. pozval p. purkmistr pražský ovšem též J. V. císaře, podle něhož most pojmenován jest. J. V. odpověděl, že by ho sice těšilo, kdyby k slavnosti té dostaviti se mohl, avšak že nemohl by přijíti přede dnem 23. května. – Národní listy, 30. 4. 1868 [related-post id="9794"] Požáry Na dnešek v noci k jedenácté hodině hlášen oheň za branou Oujezdskou. Hořeloť na dolejším konci Smíchova nedaleko nádraží západního v domě, kde hostinec „u Skráličkův“ nazvaný se nalezá. Oheň vzniknul spůsobem dosud neznámým v zadní části domu a zachvátil v brzku i poschodí jedno, takže škoda dosti značný. Teprv po půlnoci udušen oheň. – Národní listy, 30. 4. 1868

Spor o budovu Národního muzea. Kdo a proč šetřil na nesprávném místě? • Budova Národního muzea na Václavském náměstí je jedním z nejkrásnějších odkazů našich předků z 19. století. V její bohaté historii se zrcadlí osud českého národa. A snad částečně i jeho povaha. Důkazem je novinový článek z Národních listů z roku 1902.

21. 9. 1868: Žena ze Střešovic brutálně týrala syna. Provazy měl zařezané do masa • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Historická linka 41 se vrací do ulic Prahy. Kdy se s ní můžete svézt? • Od pátku 30. března 2018 do neděle 18. listopadu 2018 je opět zaveden provoz historické tramvajové linky číslo 41. Linka je v provozu o sobotách, nedělích a svátcích vždy v době od 12.00 hodin do přibližně 18.00 hodin a projíždí v trasou Vozovna Střešovice – Brusnice – Pražský hrad – Královský letohrádek – Malostranská – Právnická fakulta – Čechův most – Dlouhá třída – Náměstí Republiky – Bílá labuť – Těšnov – Štvanice – Vltavská – Strossmayerovo náměstí – Veletržní palác – Výstaviště Holešovice. Uvedená trasa se může s ohledem na aktuálně probíhající výlukové akce během roku měnit. Na lince je stanoveno zvláštní jízdné a neplatí zde žádné jízdenky PID. Cena pro dospělé je 35 Kč, pro děti do 15 let, kočárek s dítětem, ZTP a důchodce nad 70 let činí 20 Kč.

2. 11. 1889: Hřbitovy pod náporem. Tisíce lidí si připomínají zesnulé a tramvaje nestíhají • Naši předkové v 19. století chovali k zesnulým obrovskou úctu. Stejně jako v současnosti se během Dušiček hřbitovy ocitaly pod obrovským náporem návštěvníků. Dle svědectví dobového tisku tramvaje nestíhaly vozit lidi na Olšanský hřbitov a z běžně klidného místa se stalo rušné korzo. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

4. 7. 1890: Přejetý dělník, americký svátek a slavnost v Měšťanské besedě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Starou křivdu urovnalo neskutečně náhodné setkání • Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Občas se dokonce stane něco, nad čím zůstává rouzum stát. Přečtěte si příběh z dobových novin, který popisuje neuvěřitelně náhodné setkání. Citlivějším povahám možná ukápne slza.