Národní listy přinesly 5. června 1896 zprávu o smrti Janiny Brodské, ženy spojované se senzačním procesem, soubojem na rumunské hranici a odchodem do kláštera. Dobový tisk z jejího příběhu vytvořil moralizující obraz ženy, kterou podle tehdejších představ zavedly na scestí romantické romány a špatná výchova.

Pražští čtenáři Národních listů se 5. června 1896 dočetli o závěru příběhu, který noviny označily za „konec manželské tragedie“. Zpráva se netýkala Prahy, ale Haliče, tehdejší části rakousko-uherské monarchie. Přesto se do pražského denního tisku dostala jako případ, který měl všechny znaky dobové senzace: šlechtické prostředí, mladé manželství, smrt dítěte, milostné vzplanutí, souboj, soud a nakonec klášter.

Hlavní postavou byla Janina Brodská, dcera zámožných a vážených rodičů. Podle Národních listů vyrůstala v pohodlí, ale bez pevnější výchovy. Noviny ji popsaly jako ženu rozmazlenou, ovlivněnou fantastickými romány a toužící po romantických dobrodružstvích. Právě v tomto tónu je patrné, jak tehdejší tisk často vykládal osobní selhání žen: jako důsledek četby, citovosti a nedostatečné kázně.

Janina se provdala za mladého majitele haličského panství. První dva roky manželství měly být podle zprávy poměrně šťastné. Zlom přišel po smrti jejich dítěte. Tehdy se v Janině podle dobového líčení znovu probudily romantické touhy a zamilovala se do lékaře Medweje, který její dítě ošetřoval.

Celý příběh vyústil v souboj na rumunské hranici. V něm byl Janinin manžel usmrcen. Lékař Medwej se poté ocitl před soudem, obžalovaný z únosu a souboje. Janina Brodská vystupovala jako svědkyně. Před soudem se podle Národních listů plně přiznala ke své vině a krátce nato vstoupila do kláštera. Medwej byl nakonec uznán nevinným.

Zpráva z června 1896 oznamovala, že Janina Brodská v klášteře zemřela. Pro tehdejší noviny tím byl příběh uzavřen: žena, kterou tisk představil jako původkyni tragédie, odešla ze společnosti a zemřela v ústraní.

Z dnešního pohledu je na článku pozoruhodný hlavně jeho jazyk. Národní listy nepodávají jen informaci o úmrtí a soudním případu. Celou událost rámují jako výstražný příběh o vášních, četbě románů a ženské povaze. Zpráva tak připomíná, že noviny konce 19. století často spojovaly kriminální a společenské události s mravním ponaučením. Pro pražské čtenáře roku 1896 to nebyla jen zpráva ze vzdálené Haliče, ale také dramatický příběh o tom, kam podle dobových představ mohlo vést porušení společenského řádu.