primátor

Zlatý řetěz pražského primátora má dnes obrovskou hodnotu • Adrianu Krnáčovou ve funkci primátorky hlavního města již brzy vystřídá nový nástupce. Jedním z jeho úkolů bude střežit velmi vzácný zlatý řetěz z ryzího zlata. Víte, jaká je jeho historie? Užívání zlatého primátorského řetězu s medailí s městským znakem při slavnostních příležitostech má původ ve středověkém zvyku. Státní i městští představitelé, kteří požívali práva na vlastní pečeť, tehdy nosili na krku své vlastní pečetidlo. Přivázáno bývalo na zlatém či stříbrném řetězu a jednalo se vlastně o jakýsi odznak úřední hodnosti. Za vlády Josefa II. však pečetidlo zmizelo a nahradila ho šavle a šerpa. Na konci 19. století se společnost snažila částečně navracet k historickým kořenům. V mnoha českých městech v té době vznikaly slavnostní řetězy pro starosty. Praha nechtěla být pozadu, a tak městská rada v roce 1897 tento záměr rovněž schválila. Řetěz s medailí z osmnáctikarátového zlata zhotovil vyhlášený zlatník Karel Ebner podle návrhu architekta prof. Antonína Balšánka. Tehdejšímu pražskému starostovi JUDr. Janu Podlipnému byl slavnostně předán 18. srpna 1898 a zlatník Ebner se musel zavázat, že už nikdy podobné dílo nevytvoří. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13797"] Právo na vlastní řetěz musel Praze schválit císař František Josef I. Na jedné straně medaile byla v době vzniku dokonce vyryta jeho podobizna. Z tohoto důvodu pražský starosta Karel Baxa po převratu v říjnu 1918 přestal řetěz na čas užívat. Portrét mocnáře byl o tři roky později odstraněn a Baxa si řetěz poprvé nasadil na krk, tentokrát už ale ve zbrusu nové funkci primátora sjednocené Velké Prahy. Téměř 1 kilogram vážící řetěz s medailí má nevyčíslitelnou hodnotu. Ceněný je především z historických důvodů. V dnešní době by jeho výroba vyšla přibližně na 6 milionů korun. Pražští primátoři ho používají zejména při návštěvách vzácných hostů. Uschován je v městské pokladnici a na každý jeho přesun musí dohlížet policejní hlídka.

Zlatý řetěz pražských primátorů.

Nepřehlédněte

17. 4. 1868: Macecha vyhnala nemocnou dívku z domova. Nepřinášela jí zisk • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Krádež koně Zadržen byl včera dopoledne na Františkovu nábřeží jistý drožkář od dvou venkovanů. Těm byl před několika dny neznámým zlodějem kůň ze stáje ukraden, i vypravili se do Prahy, zda-li by snad zde koně svého nevyslídili. Náhodou byl kůň drožkářův zcela podobný onomu, jenž venkovanům ukraden byl, a tito myslíce, že jest to skutečně kůň, jehož hledali, zastavili drožkáře v trysku ujíždějícího. Teprvé při bližším ohledání shledali okradení, že se zmýlili. Pustili tedy opět drožkáře, dostavše od něho notných nadávek a výsměchu od sběhlého se zástupu. – Pražský denník, 17. 4. 1868 Nemilosrdná matka Velký soucit vzbudila včera dopoledne na náměstí v Karlíně u kolemjdoucích asi čtrnáctiletá dívka, téměř polonahá a hladem mroucí a k tomu ještě zimnicí mořená. Jistá žena, kteráž u děvčete místo matky zastávala, an ji k sobě přijmula z domu nalezenců co děcko byla ji nyní vyhnala, jelikož děvče pro nemoc svou bylo propuštěno z jedné továrny, kde dříve pracovalo, a tudíž žádný výdělek soběcké a tyranské své maceše nepřinášelo. Dívka, která úplné dva dny, co byla z domova vyhnána, ni sousta v ústech neměla, klesla mdlobou, až několik dobrosrdečných ženštin se nad ní ustrnulo a jíst jí dalo. Později byla od útrpných lidí k ošetřování do nemocnice dopravena. – Pražský denník, 17. 4. 1868 [related-post id="9493"] Pokousáni od psů Od psů pokousán byl ve středu večer v Nuselské pivnici na Starém městě jeden krejčí do ruky a touž dobou v masných krámech na židovském městě 14letý synek jednoho nádenníka do hoření paždi. – Pražský denník, 17. 4. 1868

10. 2. 1868: Ženich se nedostavil na svatbu. Nevěsta nepřestává doufat • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Kaplička na Petříně prošla kompletní rekonstrukcí • Hlavní město nechalo opravit kapli sv. Kříže u rozhledny v parku na Petříně. Památka byla dlouhá léta v havarijním stavu. Mimo jiné do ní zatékala voda. Rekonstrukce vyšla celkem na 2,8 milionu korun.

2. 9. 1868: Drsná rvačka dvou sokyň v lásce skončila překvapivým rozuzlením • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Žárlivé milenky Nemalý sběh lidu spůsobily předevčírem k večeru dvě dívky v sirkové ulici. Měly obě jednoho milovníka, aniž by díky opatrnosti jich vyvolence o tom věděly. Náhodou však se to přece dověděly a při prvním potkání počaly se nejprvé hádati a konečně i rváti. Rozlítěné dívky trhaly jedna s druhé šatstvo, až byl přivolán strážník, by je roztrhl. Ten však k velkému podivení všech přístojících sotva že rvoucí-se dívky zhlédl, rychle odkvapil a jiného strážníka poslal, aby úlohu tu zaň vyřídil. Ten pak šťastně dívky k rozejití-se přinutil. Jak se později shledalo, byl prvně přivolaný strážník obou dívek – milovník, a tudiž ovšem nechtěl proti nim zakročiti. – Pražský denník, 2. 9. 1868 Problémy učitelů Sjezd učitelský, jenž se měl právě v tyto dny v Praze odbývati, byl od c. k. policie zakázán, poněvadž policie myslela, že jej uspořádala zdejší učitelská beseda a stanovy této besedy podobného nic členům nedovolují. Přípravní výbor se z tohoto zákazu odvolal, řka, že je výborem samostatným a nikoliv výborem učitelské besedy, byť ovšem byli v obou těch výborech téměř titéž členové. C. k. místodržitelství tento zákaz zrušilo, avšak uspořádatelé upustili pro letos vůbec od sjezdu celého. – Pražský denník, 2. 9. 1868 [related-post id="12248"] Nosička zlodějka Zatčena byla včera dopoledne na svatováclavském náměstí jistá nosička, jelikož nebyla oprávněna k roznášení věcí. Přihodilo se totiž častěji, že bývali kupující okrádáni od nosiček zboží jich nesoucích tím spůsobem, že tyto na cestě jim i se zbožím uprchly. By se podobným krádežím předešlo, musí každá nosička na své nůši míti připevněnou tabulku a na ní své číslo, a jen taková jest oprávněna k odnášení zboží. Tohoto opatření se však nedostávalo řečené nosičce, za kterouž příčinou zatknuta a peněžitou pokutou potrestána byla. – Pražský denník, 2. 9. 1868

11. 5. 1868: Prahu zachvátila epidemie sebevražd. Nikdo nechápe, co se to děje • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Vlna sebevražd Sebevražd a pokusů sebevražedných se v posledních čtrnácti dnech v neslýchané míře v Praze událo. Tak v prvních osmi dnech od 23. dubna až do 1. května neméně než 16 osob rozličným spůsobem samovolně život si vzalo, a sice utopením 9, oběšením čtyři osoby, zastřelením 2 osoby a otrávením 1 osoba, mimo to udály se v čase tom čtyři pokusy sebevražedné, jež včasnou pomocí překaženy byly a tudíž smrtí neskončily. Uplynulý týden se opět vyznamenal velkým počtem sebevražd a sebevražedných pokusů. V sobotu 2. května se jeden mužský oběsil, v pondělí se chtěl mladík utopiti, byl však šťastně zachráněn, v úterý zastřelil se mužský, ve středu se hleděla jedna ženská otrávením života zbaviti, v noci na to stala se děsná vražda a pokus sebevraždy v řeznické ulici, ve čtvrtek se opět jeden mužský oběsil a jedna dívka otrávila. V sobotu byly tři mrtvoly utopených z Vltavy vytaženy. K doplňku strašných těchto činů byly ještě tři osoby náhlou smrtí zachváceny a jedna se udávila. – Pražský denník, 11. 5. 1868 Plovárny na Vltavě Plovárny a koupele na řece Vltavě jsou již vesměs zbudovány a veřejnosti odevzdány. Vojenská a občanská plovárna a koupele u jezovitské zahrady byly v sobotu otevřeny. Teplá nynější povětrnost dovoluje již v řece se koupati a plovárnám a koupelím dostává se už četných návštěvníků. – Pražský denník, 11. 5. 1868 [related-post id="9974"] Opatření O svatojanské slavnosti, k níž na všech stranách skvělé přípravy se dějí, učiní městská rada vhodné opatření, že k vůli bezpečnosti nesmírného počtu příchozích budou v noci dne 15. 16. a 17. května veškeré veřejné svítilny po celou noc hořeti. Také ulice, kudy slavnostní průvod k národnímu divadlu se ubírati bude, budou po celé délce pískem posypány, an velké množství jezdců se v průvodu súčastní. – Pražský denník, 11. 5. 1868

Milan Rastislav Štefánik. Spoluzakládal republiku, zemřel strašlivou smrtí • Patřil mezi skupinku mužů, bez nichž by samostatná Československá republika nevznikla. Jeho život ale předčasně ukončila letecká tragédie. Šlo o náhodu, nebo úmysl? Milan Rastislav Štefánik (* 21. července 1880), rodák z vesnice Košariská na západním Slovensku. Astronom, vojenský letec a brigádní generál ozbrojených složek Francouzské republiky. Muž, bez něhož by samostatné Československo možná ani nevzniklo. Věděli jste, že i Štefánik působil v našem hlavním městě? Když ke konci 19. století maturuje na sarvašském lyceu s vyznamenáním, je rozhodnutý pro studium v Praze na technické univerzitě, obor stavební inženýrství. Na školu je přijat a posléze začíná jeho působení v metropoli Českého království. Školu ale nedokončuje, jelikož ho zaujala astronomie. Ta se toho času vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jako řádný profesor působil Tomáš Garrigue Masaryk. Zde se nechává Štefánik zapsat a stává se stoupencem Masarykovy myšlenky. Detvan a láska k národu V Praze působí v době jeho studia slovenský spolek Detvan, který velkou měrou přispívá k rozvoji národního povědomí pražských slovenských studentů. Na začátku nového století je zvolen za předsedu tohoto spolku. Společně s Vavro Šrobárem a dalšími se snaží informovat českou společnost o Slovensku a pomaďaršťování slovenského etnika. Zde začíná Štefánik svou redaktorskou činnost, díky které myšlenka česko-slovenské vzájemnosti nadále nabírá na popularitě v české společnosti. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13567"] Astronom Největším Štefánikovým snem je však Paříž a kariéra vědce v oboru astronomie. V roce 1904 proto odchází z Prahy a v Paříži se zařazuje jako vědecký pracovník. Ze začátku ho trápí existenční problémy, ale vše se díky pomoci přátel a vlastnímu úsilí brzy zlepšuje. V jeho nejúspěšnějším roce 1906 vydává hned 7 vědeckých prací a jeho renomé začíná stoupat. Příchod války Příchodem války je Štefánik nucen respektovat tento stav a nastoupit na frontu. Kvůli svému zdravotnímu stavu to však není možné hned. Nejprve tedy nastupuje na vojenskou leteckou školu, kde získává diplom pilota a hodnost desátníka. Poté je vyslán na západní frontu. Bojuje s nasazením pro věc, ví totiž, že tato válka může být příležitostí k osamostatnění Slováků a Čechů. Nějaký čas bojuje i na srbské frontě. Organizátor Československé národní rady Po návratu do Paříže v druhé polovině války se seznamuje s vícero vlivnými osobnostmi francouzské politiky a naprosto se ztotožňuje s myšlenkami Masaryka a Beneše. Díky konexím jim domlouvá schůzky s francouzskými politiky, kteří mohou pomoci uspíšit vznik samostatného států Čechů a Slováků. On sám se zasloužil především o vytvoření zárodků československého vojska a o působení československých odbojových organizací. Udržuje diplomatické styky napříč politickým spektrem tehdejší Evropy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13566"] Atentát? Po válce se má stát ministrem ozbrojených sil, avšak 4. května 1919 při svém návratu do již samostatného Československa umírá při tragické nehodě svého letadla v obci Ivanka pri Dunaji u Bratislavy. Dodnes se spekuluje, zda to nebyla ze strany československých elit záměrná likvidace. Podle jiných teorií se měl stát obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě. Nepřímým důkazem atentátu má být údajně pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi z místa tragédie byly vyšetřujícími orgány ignorovány. Velmi pravděpodobným důvodem nehody byl nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. Tato verze popisuje sestřelení letadla vlastní protivzdušnou obranou, neboť Československo bylo tou dobou ve válečném stavu s Maďarskem a letadlo se Štefánikem na palubě bylo označeno italskou trikolórou, jež je identická s maďarskou.

Ze Štefánikova letadla zůstaly jen trosky.

13. 11. 1889: Chystané sčítání lidu, odsouzení mladého zloděje a výběr potravní daně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

9. 6. 1890: Muž v hostinci neoprávněně rozdával časopisy. Zatkla ho policie • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 6. 1890: Praha a Královské Vinohrady jednají o úpravě vzájemných hranic • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 10. 1889: Pražané si stěžují na nedostatečné osvětlení ulic • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 4. 1889: Bourání Václavské trestnice a strašlivá smrt na kolejích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 11. 1889: Zřízení ústřední elektrické stanice v Praze a dostavba kasáren na Újezdě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 12. 1889: Spor o pozemky mezi Vinohrady a Prahou a noční řádění buršáků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 11. 1889: Na Vinohradech otevřeli moderní závod na zpracování masa • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 7. 1890: U Nuselských schodů nalezena mrtvola novorozeného dítěte • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 4. 1868: Na Kampě našli mrtvé novorozeně. Někdo ho uškrtil • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Smrt otrávením V sobotu večer přišlo na jednoho zahradnického dělníka, jenž na hořejším Novém městě u jedné vdovy žil, dávení a jiné známky otrávení, načež nemocný zemřel. Přítomní lékaři uznali, že ten zahradník bezpochyby zemřel otrávením a když sestra oné vdovy, taktéž se zahradníkem v tomtéž bytu jsoucí, sama podotkla, že by to nebylo nic divného, kdyby její ovdovělá sestra toho zahradníka byla otrávila, vzata jest vdova hned ve vazbu a mrtvola otráveného odnešena do nemocnice. – Pražský denník, 7. 4. 1868 Zavražděné dítě Obecní jeden dělník nalezl včera o ½8 hodině ráno na ostrově Kampě mrtvolu novorozeňátka ženského pohlaví, do plátna zaobaleného. Známky na krčku svědčí o tom, že bylo dítě nějprv uškrceno a pak do vody hozeno. – Pražský denník, 7. 4. 1868 [related-post id="8692"] Představení hluchoněmých Divadelní představení hluchoněmých, které se na květnou neděli v německém divadle odbývalo, mělo mnoho zajímavosti do sebe; představovaliť vesměs hluchoněmí lidé osudy Josefa Egyptského ve čtyřech jednáních s neočekávanou důkladností, obratností a přirozeností. Od stařičkého Jakuba až po mladého Benjaminka, každý i ti statistové s plnou duší věnovali se úkolu a výjevu právě předváděnému a tak si zjednali všeobecného uznání. Návštěva divadla byla, ač krásná jarní povětrnost na procházku vábila, přece četná. – Pražský denník, 7. 4. 1868

27. 2. 1868: Chtěl se otrávit sirkami. Sebevražda ale nevyšla podle plánu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nový řád pro fiakryPoněvadž se vedou časté stížnosti na drožkáře i fiakry, že dosavadního řádu svého dovedou zneužívati naproti obecenstvu, vypracuje měststký policejní úřad novou inštrukci pro držitele fiakrů i drožek jakož i pro fiakry i drožkáře. Když by kdo překročil taxu neb se opil, bude trestán tím, že se mu zapoví jezdit a sice 48 hodin až i také čtvrt roku, a kdyby se to opětovalo, třeba i půl roku. – Pražský denník, 27. 2. 1868 Pokus sebevraždyPředevčírem večer chtěl se jistý živnostník v dlouhé třídě otráviti. Za tím účelem seškrábal z několika paklíčků sirek hlavičky a nechav je ve vodě rozpustiti, připravil si takto smrtící nápoj. Vypiv jej shledal, že jest na silnou jeho konštituci příliš slabý, an neměl účinku takového, jak by si byl přál. Jed jej uvrhl jenom na lůžko a rychle přivolané lékařské pomoci podařilo se sebevražedníkovi pomoci. K zoufalému tomuto kroku dohnaly prý jej manželské rozepře, kterých z většího dílu sám vinen býval. – Pražský denník, 27. 2. 1868 OpravyV sadech na Karlovu náměstí jsou nyní dělníci zaměstnáni opravou sadů těchto. Co nejdříve přikročí se k založení sadů na dolejší části náměstí před budovou zemského co trestního soudu. – Pražský denník, 27. 2. 1868 [related-post id="6240"] Masopustní veselíPoslední masopustní noc byla v hostincích a kavárnách pražských nad míru hlučně a vesele ztrávena. Místnosti hostinské byly všude přeplněny pijáky, kteří na některých místech museli od policejních hlídek mocí vypuzení býti. Ulice pražské byly o půlnoční hodině oživeny hulákajícími a zpívajícími bratřími z mokré čtvrti. Že i k rozličným výtržnostem na ulici i v hostinstvích přišlo, svědčilo množství osob zatknutých buď pro rvačky, povykování aneb jiné výtržnosti. – Pražský denník, 27. 2. 1868 Ranhojič ve výslužběDo pense dán bude dnem 1. března okr. ranhojič v obci pražské p. Jan Houška s doživotním požitkem 400 zl. ročního služného a povolí-li to sbor obecních starších, tedy ještě se 100 zl. ročního přídavku za neobyčejně dlouhé služby své. – Pražský denník, 27. 2. 1868

22. 6. 1890: Deštivé počasí snad už konečně vystřídá pravé léto • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Proměnu Prahy za posledních 200 let ukazuje nová výstava • Kudy tekla Vltava v době našich praprababiček? Jak vzniklo Jižní Město? Jak se proměnil Karlín od Sametové revoluce? A co se změnilo ve vaší čtvrti? To vše se dozvíte na nové interaktivní výstavě s názvem „Dvě Prahy: Město z ptačí perspektivy“ v Centru architektury a městského plánování (CAMP). Výstava ukazuje prostřednictvím plánů a leteckých snímků vývoj hlavního města za posledních dvě stě let. Od 3. do 29. března 2020 se může každý proměnit v průzkumníka své pražské čtvrti a navštívit ji v letech od počátku 19. století do současnosti.

Výstava v Centru architektury a městského plánování.

12. 3. 1890: Led na Vltavě a schůze ohledně chrámu sv. Ludmily na Vinohradech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.