srnčí maso

Nepřehlédněte

12. 11. 1889: Odvod branců, úřední zákaz a epidemie spalniček • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nová výstava představuje významná ocenění Antonína Dvořáka • Národní muzeum zahájilo ve svém Muzeu Antonína Dvořáka zbrusu novou výstavu s názvem Antonín Dvořák a sláva. Návštěvníkům nabízí možnost prohlédnout si mnohá ocenění, která slavný skladatel během života posbíral. Připomenuto je i poslední rozloučení se skladatelem, jenž se stalo celospolečenskou událostí. Od narození Antonína Dvořáka letos uplynulo 180 let.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

1. 12. 1889: Zimní obecní kuchyně na Vinohradech bude i letos vařit pro chudé • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 1. 1889: V Modřanech řádí děsivé strašidlo. Pátrání je zatím bezvýsledné • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

11. 9. 1868: Zemřela mlékařka ze Záběhlic. S rodinou už se rozloučit nestihla • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Petřínská rozhledna v plamenech. U tragédie zasahovali stateční pražští hasiči • Chybělo málo a jedna z dominant Prahy – Petřínská rozhledna – už nemusela stát. Ocelový kolos se dostal v roce 1938 do velkého nebezpečí. Bez včasného zásahu hasičů mohlo dojít k narušení statiky. Ohroženy byly také desítky lidských životů. Je 5. července 1938 a všichni Pražané jsou na nohou. Vrcholí totiž jubilejní X. všesokolský slet. Cvičení Sokolů na vyprodaném strahovském stadionu sleduje kromě jiných i prezident Edvard Beneš s manželkou Hanou. Krátce po 15. hodině je na cvičišti přestávka. Diváky i cvičence náhle překvapí hustý černý kouř, který se valí z vrcholu nedaleké Petřínské rozhledny. Zakrátko vyšlehávají plameny. Tohle zřejmě není součást programu, dochází všem přítomným na tribunách. Lidé zůstali klidní Následkem elektrického zkratu propuká v kabině výtahu požár. Naneštěstí se uvnitř zrovna nenachází žádní cestující. Zhruba 80 lidí na ochozu rozhledny se ale právě kochá výhledem na Prahu. Začíná hra o čas. Je potřeba je dostat rychle do bezpečí. Všichni zakrátko s neuvěřitelnou ukázněností schází po schodech dolů. Majitel restaurace pod věží si mne ruce, vypadá to na velkou tržbu. Hosté si u stolů zřizují hlavní stan a sledují práci pražských požárníků, kteří na místo doráží vzápětí. Z ústřední stanice jsou tu dvě družstva. Na výpomoc přispěchali také členové střešovické pobočky. [related-post id="12157"] Složitý zákrok Hašení požáru komplikuje šedesátimetrová výška a hustý kouř, přes který není téměř nic vidět. Stateční hasiči Verner a Šiška pronikají vikýřem na střechu rozhledny. Zjišťují, že právě tudy se oheň nebezpečně šíří. Plameny proskakují pod oplechování střechy a začínají pohlcovat dřevěnou konstrukci zastřešení. Příruční hasící přístroje nezabírají, a proto jsou nasazeny hadice. Výkonné čerpadlo napojené na hydrant tlačí vodu k místu požáru. Plameny jsou tak silné, že hasiči musí nejprve ustoupit. Po přemístění útočného proudu se však živel daří utlumit a následně zcela zlikvidovat. [related-post id="12057"] Pocta zachráncům Celá akce netrvá ani 40 minut. Na protějším břehu Vltavy vše pozorují stovky Pražanů s dalekohledy. Na strahovském stadionu končí přestávka. Potlesk při nástupu cvičenců nyní nepatří jen jim, ale i zachráncům pražské dominanty. Prezident Beneš se nechává velice pečlivě informovat o průběhu požáru a nešetří chválou a uznáním hasičské práce.

Požár Petřínské rozhledny (fotomontáž).

27. 1. 1889: Muže v Austrálii sežral žralok. Kolemjdoucí jen přihlíželi • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 7. 1890: Nové podniky v Praze a náhlé úmrtí květinářky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

20. 4. 1868: Hledala štěstí v Praze, ale bída ji dohnala k sebevraždě • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nebezpečná mýlka Manželka vyrábitele inkoustu v domě č. 689-I. v Králodvorské ulici bydlící, chtěla předevčírem večer rodině své připraviti punš. Sáhla do skříně, kdež vedle sebe stály dvě láhve stejné barvy i velkosti a podoby. Majíc ji za láhev s punčovinou okusila a požila něco z jedné, sklesla však jak zadušena k zemi. Vzalať místo pravé láhve nádobku s vodou čpavou (salmiakem). Že dostalo se ubohé brzké pomoci lékařské, bezpochyby zdráva vyvázne z nehody. – Národní listy, 20. 4. 1868 Pokus sebevraždy 0 samovraždu pokusila se včera po půlnoci neznámá ženština. Stála již na zábradlí můstku žofínského, kdy v pravý čas za šaty zachycena a s nemalou obtíží, jelikož tělo již přes zábradlí kleslo, na můstek vytažena. Vyznala se, že přišla z venkova do Prahy výživy poctivé si hledat a když té nenašla, že nejkrutší bída donutila ji k činu tomu; zachranitel a přítomní z ustrnutí ji obdarovali a propustili. – Národní listy, 20. 4. 1868 [related-post id="9545"] Divadelní staveniště Na staveništi pro velké národní divadlo jeví se nyní velmi čilý život. Přibližuje se kvapem doba slavnostní k položení základního kamene. Dělnický personál byl tam v poslední době značně rozmnožen a jest s velké části zaměstnán pumpováním vody, která v hloubce čtyř sáhů ve vykopané půdě se ještě objevuje. K základům v průčelí klade se ještě stavba betonová. Po celý den přihlížejí četní zástupové diváků na počáteční práci velkolepé budovy. –Pražský denník, 20. 4. 1868 Nehoda na řece Nehoda zastíhla předevčírem dopoledne několik plavců na Vltavě blíže Libně. Mocným proudem rozvodněné řeky stržena byla totiž loď v jezích ke břehu a značně utrpěla. Jeden z plavců násilným otřesením lodě těžce se při pádu v obličeji poranil. –Pražský denník, 20. 4. 1868

6. 12. 1889: Obrovská tragédie v cukrovaru a mikulášský trhy v centru Prahy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 8. 1889: Vzácná návštěva, tragická nehoda na železnici a dělnické hnutí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 3. 1868: Žena neměla na jídlo pro děti, tak se pokusila zabít. Pražané ale ukázali dobré srdce… • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Oběť bídy Tyto dny v noci po osmé hodině vrhla se ženština jakás u Šipkových mlýnův do Vltavy. Stráž spozorovavši to, vytáhla samovražednici a že ještě bez sebe byla, odnesti ji dala na strážnici novoměstskou. Když ji zde přivedli k životu shledáno, že ubohá je vdova jmenem Anna Heinrichova, matka pěti malých dítek v čísle 423-2 bydlící a že jen bída nejvyšší dohnala ji k zoufalému činu. Všechna snaha její, aby pro sebe a dítky své vydělala si na chleb byla marna a žebrati chudák styděla se. Nemohouc již déle snesti nářku hladem mroucích dítek svých, umínila si, že zbaví se života. Nad sirotky snadže prý se předce někdo spíše slituje… Vyšetřovací úřadník přesvědčiv se o pravdivosti výroku a o poměrech ubohé, obdaroval nešťastnou matku a po příkladu jeho učinili i ostatní úřadníci městského komisariatu dolejšího nového města. – Národní listy, 24. 3. 1868 Slavnost položení základního kamene k divadlu národnímu K žádosti slavnostního výboru uvázal se ochotně výtečný náš skladatel hudební a ředitel Hlaholu pražského pan Karel Nendl v řízení celé pěvecké části při slavnosti položení základního kamene k divadlu národnímu. – Národní listy, 24. 3. 1868 [related-post id="7928"] Ošizená milenka Četný počet vojínů, nyní od zdejší obsádky na dovolenou do svých rodišl se ubírajících, zanechává zde též velký počet milenek, s kterýmiž byl časem na trampoty vojínské zapomínal. Jistý vojín se měl také na dovolenou odebrati, milenka jeho jej však tak horoucně milovala, že jí konečně slíbil zde ostati, pakli něco od ní na památku obdrží. Obradovaná služka i hned vyzvídala, co by miláčka potěšilo a ten se jí svěřil, že by si rád hodinky koupil. Ochotná služka dala mu i hned peníze na ně, v sobotu však ubohá zvěděla, že nevěrný milovník odtud na dovolenou se odebral a sice i s penězi, jež mu na hodinky dala. – Pražský denník, 24. 3. 1868 Zabloudilé dítě V neděli večer shromáždil u prašné brány asi čtyřletý hošík bolestným svým nářkem množství lidí kol sebe. Ztratil se matce v davu lidí na Josefském náměstí a vida se opuštěn na neznámém místě, dal se do pláče. Přístojící hleděli hocha potěšiti až konečně strážník ujmuv se chlapce na strážnici jej zavedl. – Pražský denník, 24. 3. 1868

20. 7. 1889: Sebevražda z nešťastné lásky a tragédie při koulení kuželek • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 1. 1868: Rvačka dvou žen v kavárně skončila zatčením jedné z nich • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Památník letců z 2. světové války na ruzyňském letišti dostal novou podobu • Pomník obětem druhé světové války v Ruzyni se dočkal po více jak 43 letech rekonstrukce. Za své náklady jej nechalo opravit Letiště Praha. Nový památník vytesaný z české Vahlovické žuly upomíná na významné hrdiny letectví. Ti se v bojích druhé světové války nejen zasloužili o vítězství Spojenců nad nacistickým Německem, ale i na vybudování civilního letectví u nás. Památník je umístěn v areálu JIH Letiště Praha naproti Úřadu civilního letectví.

13. 2. 1890: Rekonstrukce hostince, oheň v písárně a pokusy o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 9. 1868: Pražský rodák se vrací domů. Ve světě zažil neuvěřitelná dobrodružství • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Ze života dobrodruha V těchto dnech se vrátil do Prahy jakožto do svého rodiště Jiří Kulhánek, který roku 1864 ve Vídni vstoupil do sboru mexikánských dobrovolníkův a v září téhož roku ještě s mnohými jinými z Terstu do Mexika po parolodi „Pluto“ dopraven byl. V Mexiku byl vřaděn mezi císařské karabinníky a co takový súčastnil se mnohých bitev s povstalci, z nichž vždy šťastně vyvázl. Dva mexikánské řády, jež si krajan náš sem přinesl, svědčí, že v bojích udatně se choval. Po klesnutí císařské vlády upadl s mnoha jinými do zajetí republikánův, kteříž však se zajatými dosti vlídně nakládali. Kulhánek byv po několika měsících úplně na svobodu propuštěn, živil se delší čas v San Francisku roznášením pitelné vody. Obtížná tato živnost se mu však brzy znechutila a pročež mu vhod přišlo nabídnutí jistého kapitána jedné lodi z Nov. Yorku, by do služby k němu vstoupil. Nové toto zaměstnání netrvalo dlouho. Kapitán se roznemohl na žlutou zimnici a za dva dni byl vhozen do moře. Nástupce jeho měl sluhu svého a Kulhánek zatím vypomáhal námořníkům v jich práci, obdržev za to stravu a 12 dolarů měsíčně. V Nov. Yorku živil se co hudebník, až pak touhou po vlasti uchvácen, vstoupil v červenci na vystěhovaleckou lod „Bavarii“ která jej co topiče u parního stroje přijmula a ke konci předešlého měsíce šťastně do Hamburku dovezla, odkudž po železnici do vlasti své dorazil, by se zde, nasytiv se již dobrodružného života, stále usadil. – Pražský denník, 16. 9. 1868 Plynem omámeni V těchto dnech bylo několik dělníků zaměstnáno v klementské ulicí zasazováním poboční plynové roury, jíž by plyn veden byl do továrny na obuv pp. Koniga a Wolfa. Při zasazování nové roury musela být otevřena roura, jíž plyn do svítilen vchází, z té však při otevření plyn tak mocně vyrazil, že okolostojící dělníci omámení bez nebo sklesli. Ostatní dělníci spěchali svým soudruhům ku pomoci a vynesli je ze strouhy na zdravý vzduch. Málem by však také smrdutým výparem byli omámeni a jen stěží se jim podařilo z oparu vyjití. Po delší době podařilo se roury spojiti a tak ucházející plyn zastaviti, který v celém okolí vzduch pokazil. Dělníci omámení museli býti v lékařské ošetřováni vzati. – Pražský denník, 16. 9. 1868

Londýnské metro hlásilo příští stanici automaticky už na konci 19. století • Hlavní město Velké Británie bylo průkopníkem podzemní městské hromadné dopravy. Už v roce 1863 začaly v tunelech jezdit první vlakové soupravy na parní pohon. Ještě před koncem století byly již vozy poháněny elektřinou. Praha si musela na první metro počkat až do roku 1974. Již ve zmíněném roce 1891 si ale Pražané v Národních listech mohli přečíst o úžasném pokroku, jakého Britové dosáhli.

1. 8. 1890: Sbírka pro chudé studenty, zabavené maso a dopadený zloděj • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.