4. 2. 1868: Prodávala levné srnčí maso. Bylo ale ze psů

Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Pro výstrahu

V tyto dny přišla do jednoho příbytku v Praze venkovanka a prodávala srnčí maso za cenu neobyčejně levnou. Paní, která s dcerou maso prohlížela a pro velikou jeho láci několik liber si koupila, litovala toho později, neboť se dozvěděla, že koupila maso ze psa. – Pražský denník, 4. 2. 1868

Fotografie zavražděného

Před pohřbem mrtvoly mladíka na Letné zavražděného byla učiněna ještě fotografie této mrtvoly, aby zavražděný i v pozdější době poznán býti mohl. Fotografie jest velmi zdařilá a představuje onoho nešťatsného mladíka v poprsí, tak že snadno poznán býti může. Posud nikdo se nehlásil, kdo by mrtvolu tuto poznal, neb bližší zprávy o zavražděném dáti mohl. Fotografie té nalézá se po jednom výtisku u zemského soudu a u policejního ředitelství. – Pražský denník, 4. 2. 1868

Líbánky novomanželů

Masopustní doby použil v těhto dnech jistý mladík, člen ctihodného pořádku krejčovského, by se zapřáhl do jha manželského, Po oddavkách umínil si ženich se svou družkou tuto tak veleváženoz dobu oslaviti. Odebral se s ní do jedné z kaváren v celetné ulici, kdež pustil uzdu své veselosti, tak že tato brzo ostatním hostům obtížnou se stala a ku konci byl sklepník přinucen novomanžele z kavárny takřka vyhoditi. Na ulici však začal ženich takový povyk činiti, že jeho nevěsta bojíc se následků spěšně domů utekla a muže na ulici povykovati nechala. Mladý manžel vida se pojednou od své družky opuštěn rozzůřil se a běžel za nevěrnou manželkou, která již bytu dostíhala. Zde pak aby autoritu mužovu uznala, počal jí notnou baštonádu udělovat, a to tak nemilosrdně, že sběhlí sousedé museli zuřícího muže násilím od dalšího trýznění ženy odtrhnouti. – Pražský denník, 4. 2. 1868

[related-post id=“5031″]

Krádež

Jistému obchodníku bylo předešlý týden ze skladu ve svíčkové ulici několik koží okýnkem, u něhož lupiči mříž vylomili, odcizeno. By další krádeži přítrž učinil, dal obchodník mříž opraviti a okénko zabedniti. Vzdor těmto překážkám dobyli se lupiči opětně do skladu a počali ta, již své řemeslo provozovati, když někým byl ze své práce vytrženi, tak že jen s dvěma kusy kůže na útěk se dali. Krádeží touto rozmrzelý obchodník obdržel na to od služky večer zprávu, že veškeré vyvěšené prádlo neznámými zloději z půdy odcizeno jest. – Pražský denník, 4. 2. 1868