teorie relativity

Nepřehlédněte

5. 9. 1889: Výlet hasičů skončil krvavou bitvou. Mezi raněnými jsou i děti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

26. 1. 1889: Falešné mince v Praze a žena obviněná z bigamie • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

4. 5. 1889: Spor o název Stromovky, závadné maso a nový pražský most • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Vlak dětství a naděje. Helenu Růžičkovou málem nahradila jiná herečka. Proč byl seriál v trezoru? • „Nic ty se neboj, dítě moje zlatý! Na tragickej život jsem já pes!“ Nezapomenutelná věta Heleny Růžičkové ze seriálu Vlak dětství a naděje téměř zlidověla. Přitom chybělo málo a znali bychom ji v podání úplně jiné herečky. Jak na natáčení vzpomíná Tereza Brodská? A proč seriál cenzura na několik let zamkla do trezoru?

Stanislav Zindulka a Helena Růžičková v seriálu Vlak dětství a naděje.

Druhý Jaroslav Hašek zemřel tragicky a příliš mladý. Před smrtí si napsal dojemný epitaf • Osud se s ním vůbec nemazlil. Přesně před 120 lety se narodil český spisovatel a básník Jiří Haussmann, kterého mnozí označovali za druhého nejvýznamnějšího satirika své doby po Jaroslavu Haškovi. Tvorbou navazoval na Karla Havlíčka Borovského, ale měl hodně společného i s Jiřím Wolkerem.

31. 7. 1890: Spor o židovský hřbitov a upozornění pro cestovatele • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

11. 2. 1890: Nadace pro dlužníky, dopadení zloděje a incident v Poštovské ulici • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

Hromadění mrtvol na břehu Dunaje přitahovalo zloděje jako magnet • V Bratislavě (dříve Prešpurku) se v roce 1896 začal rozmáhat velký nešvar. Místní zloději okrádali nebožtíky, které na břeh Dunaje vyplavila voda. Brali jim často i to úplně poslední, co měli. Přečtěte si dobový novinový článek, který vyšel v pražských Národních listech.

Po rajčatech se dříve umíralo. Prokletí bohatých vysvětlila až věda • Zdravotní benefity konzumace rajčat jsou dnes již velmi dobře známé. Možná vás ale překvapí, že rajčata dříve způsobovala otravy a úmrtí bohatých a mocných lidí. Dlouho se však nevědělo, z jakého důvodu.

4. 7. 1890: Přejetý dělník, americký svátek a slavnost v Měšťanské besedě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nacisté tu sekali hlavy jako na běžícím páse. Pražská sekyrárna nahání hrůzu • „Ve jménu Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“ Uslyšet tato slova znamená začátek konce. Odsouzený je ve spodním prádle odveden do tzv. „přípravné“ cely, kde má možnost se spoutanýma rukama napsat svůj poslední dopis. Komise ověřuje totožnost. V následující místnosti za černým závěsem je už připravena gilotina. Popravy v nechvalně proslulé pankrácké „sekyrárně“ byly vykonávány zpravidla v úterý a ve čtvrtek po 16. hodině. Nacisté zde o život připravili oficiálně celkem 1075 lidí, z toho 155 žen. Skutečný počty obětí je ale nejspíš mnohem vyšší. Kat Alois Weiss společně se třemi dalšími pomocníky svázaného odsouzeného pokládají na stůl. Nejdřív mu nasadí dřevěný límec, po stisknutí páky sjíždí dolu čepel ostře nabroušeného nože. Trest je vykonán. [gallery size="full" columns="1" ids="12175"] Chtěli ušetřit „Sekyrárnu“ na Pankráci zřídili nacisté až v dubnu roku 1943. Důvodem bylo šetření. V protektorátu během heydrichiády stoupal počet lidí souzených německým lidovým soudem, a tím pádem i počet popravených. Trest smrti je ukládán se ilegální odbojovou činnost, ale třeba i za černou porážku prasete. Vozit odsouzené k exekucím do Berlína a Drážďan je zdlouhavé a drahé, a tak je výnosem říšského ministra spravedlnosti dr. Georga Otto Thieracka ze dne 15. dubna 1943 zřízeno samostatné popravní místo pro výkon trestu smrti stětím i v Praze na Pankráci. První poprava je zde vykonána už o deset dní dříve. Na formality si nacistické zrůdy nepotrpí. Historik Petr Koura uvádí, že v době zřízení pankrácké „sekyrárny“ bylo již možné udělit trest smrti prakticky za cokoliv. Pod vymezení „projevy protiněmeckého smýšlení nebo poškozování blaha německého národa nejrůznějším chováním“ bylo možné zahrnout v podstatě jakýkoliv delikt. [gallery size="full" columns="1" ids="12176"] Oběti odvážel náklaďák Mrtvá těla dozorci přenáší do další místnosti, tzv. „rakvárny“, kde je hvězdicovitým způsobem ukládají kolem kanálku uprostřed podlahy, aby mohla odtéct krev. Dodnes jsou na zemi v této místnosti patrné paprskovité stopy, které vznikly chemickou reakcí krve s povrchem dlaždic na podlaze. Oběti jsou následně uloženy do podlouhlých beden z nehoblovaného dřeva. Po 17. hodině nákladní automobil odváží truhly s mrtvými do strašnického krematoria, kde jsou pod přímým dozorem příslušníků gestapa v noci zpopelněny. Popel je pak vysypán do vyhloubených jam hned vedle krematoria. [gallery size="full" columns="1" ids="12174"] V jeden „popravní“ den se stihlo pět až šest lidí. Celý proces byl důkladně promyšlený, vše trvalo jen několik málo minut. 4. srpna 1944 stihl proto kat za den popravit 29 lidí. Vězni  popisovali, že zvuk dopadání čepele gilotiny se rozléhal celou chodbou. Pankrácká sekýrárna. Za okupace tu nacisti popravili 1 075 lidí, z toho 155 žen. Poslední popravení tu zemřeli ještě 26. dubna 1945, ten den už bylo například Brno osvobozeno. Na člověka tu padá neuvěřitelná tíseň. #odboj #WWII pic.twitter.com/QnUoqNiw4O

28. 3. 1889: Rozšíření Skořápkové ulice, jatka v Holešovicích a případ šíleného ovčáka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Večerníček slaví 55. narozeniny. Legendární znělka je světově unikátní • Kdo by neznal kluka v papírové čepici, který den co den přijíždí na nejrůznějších dopravních prostředcích za dětmi, aby jim popřál dobrý večer a dobrou noc. Letos je mu už 55 let, ale stále neztratil nic ze své kouzelné roztomilosti.

20. 6. 1890: Výtržnost na Zeleném trhu a stavba přístaviště v Holešovicích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 4. 1868: Skandál na svatbě. Ženich si po obřadu prošel uličkou hanby • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Svatba Mrzutá příhoda stihla včera jednoho občana, jenž slavil sňatek svůj v kostele sv. Vojtěcha v Jirchářích. Když nový párek z chrámu se ubíral, uvítal ho venku valný zástup, nejvíce ženských, krutým spíláním a výhružkami, tak že policie musela zjednat pořádek. Podnět k nevoli té dal prý ženich tím, že opustil první svoz milenku, s nížto po 11 let důvěrně žil. – Národní listy, 21. 4. 1868 Pohřeb Při pohřbu jistého dělostřelce, jenž odbýval se včera za značného průvodu vojenského na hřbitov košířský, bylo by málem jedno dítě o život přišlo. Poněvadž pochovaný vojín byl se súčastnil v bitvách, stříleno mu u hřbitova na počest z děl. Při tom nastala taková tlačenice, že jedno malé děcko na zem jest povaleno a tak ušlapáno, že dlouho bez sebe leželo a jen po velikém namáhání k životu vzkříšeno jest. – Národní listy, 21. 4. 1868 [related-post id="9593"] Přednáška Přednášku o vaření na plynu bude míti v sále Žofínského ostrova v neděli dne 26. dubna o 10. hod. dop. pan Vojt. Náprstek. Při této přednášce budou se vařiti, péci atd. rozmanité pokrmy na rozličných jednoduchých plynovarech, na doklad, že se plynu dá použiti i v nejskrovnější domácnosti k rychlejšímu a levnějšímu upravení naší stravy. Celý výnos přednášky této určen jest ve prospěch spolku pro vychování spustlé mládeže, který se právě zřizuje pod předsednictvím pražského purkmistra. – Pražský denník, 21. 4. 1868

30. 1. 1868: V Chotkových sadech objevili kostru neznámé ženy. Nejspíš šlo o vraždu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

7. 6. 1868: Pražany pobuřují nazí výrostci, kteří se koupou u Štvanice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Veřejné koupání na Vltavě Zmínili jsme se předevčírem, jak bezstoudně si počínají někteří mužští, koupající se ve Vltavě proti Podolí, když docela nazí na kol jedoucí parník pokřikují, na němž obyčejně velká část pasažérů z druhého pohlaví sestává. Totéž a ještě u větší míře nestydaté jednání se provozuje na ostrově Štvanici. Zde totiž koupající se výrostkové vystupují obzvláště k večeru na ostrovy, nejsouce ničímž oděni a ve své adamitské uniformě běhají a honí se po ostrově, aniž by dost málo dbali na obyvatele protějších domů, kteříž by nemilému pohledu na nestydatou mládež se vyhnuli, nesmí ani k oknům na tuto stranu obráceným přistoupiti. Nestoudní tito výrostci přeplují mimo to často přes řeku do samého města a zde na pobřeží rejdy své provádějí. Policejní strážníci málokdy zabloudí do oněch končin, by nestydaté takové výstupy zamezili, a tak se tyto denně k velkému pohoršení okolního obyvatelstva opětují. – Pražský denník, 7. 6. 1868 Okrádala děti Podvodnice, která po Praze děti okrádala a ve čtvrtek zatčena byla, zapírala s počátku, že by co podobného byla spáchala, když ale ze šesti okradených dětí pět ji zcela určitě poznalo, přiznala se ke všemu. Mezi jiným také přišlo na jevo, že jedné sedmileté dcerušce úředníkově, která z jednoho hostince na hořejším Novém městě oběd pro několik osob nesla, košík i s jídly vzala. – Pražský denník, 7. 6. 1868 Vražda loupežná V pátek nalezena byla nedaleko hlídačského domku železničního za Vysočany mrtvola muže asi 40letého a jakož ze zbytků slušných šatů lze souditi, lepší třídě městského obyvatelstva náležejícího. Do prsou měl dvakrát bodnuto. Kabát, klobouk a jiné šatstvo bylo pobráno a mrtvola už asi tři dny na místě ležela. Myslí se, že tu spáchána byla vražda. – Pražský denník, 7. 6. 1868

Podskalská celnice na Výtoni bude mít v sobotu otevřeno zdarma • V sobotu 21. září proběhne další ročník pouličních sousedských slavností Zažít město jinak. Muzeum hlavního města Prahy se k této akci připojuje volným vstupem do Podskalské celnice na Výtoni od 10 do 18 hodin a doprovodným programem nejen pro rodiny s dětmi. Návštěvníci se mohou těšit na komentovanou vycházku Podskalím, tematickou hru pro děti či kreativní dílny zaměřené na výrobu autorských placek.

2. 11. 1868: Pražské hřbitovy ožívají návalem návštěvníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.