Vladislavský sál

Nepřehlédněte

První semafor v Praze začal fungovat před 90 lety. Lidem hodně vadil • V roce 1930 byla v Praze nainstalována první automatická světelná signalizace, a to ve středu Václavského náměstí, kam ústí ulice Vodičkova a Jindřišská. Do té doby byla doprava na křižovatkách řízena pouze pokyny strážníka a od roku 1927 také ručně přepínanými semafory.

9. 7. 1889: Těžce raněná dívka, nebezpečný zuřivec a případ vztekliny v Karlíně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 2. 1868: Dívka se tak moc modlila, až se dočista zbláznila • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

24. 5. 1889: Pokus o otravu a letní dobročinné divadlo na Vinohradech • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Příběh jako z románu. Znali se pár minut a už pospíchali k oltáři • Říká se, že láska je mocná čarodějka. Někdo na tu svou osudovou musí čekat spoustu let, jiným doslova spadne do klína. Přečtěte si příběh z roku 1891, který se odehrál ve Spojených státech. Text otiskly v Praze vydávané Národní listy.

Na ženy po čtyřicítce módní návrháři před 100 lety příliš nemysleli • Šaty dělají člověka. Toto známé pořekadlo platí už odjakživa. Jenomže naše prababičky to s oblékáním neměly zrovna moc lehké. Dokládá do zajímavý novinový článek z roku 1910, kdy současný módní průmysl byl teprve v plenkách.

19. 10. 1868: Sebevraždy a násilná přepadení jsou v Praze na denním pořádku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pokus sebevraždy V sobotu večer byl na břehu Vltavy na Františku nalezen od kolemjdoucích mladý člověk. jenž v bolestech se svíjel. Bylť se napil vitriolu, aby tak životu svému konec učinil. Ještě živ byl dopraven do nemocnice k lékařskému ošetřování. – Pražský denník, 19. 10. 1868 Sebevražda V sobotu dopoledne se v jednom domě na Pohořelci zastřelil mladý muž, jenž býval dobrovolníkem mexickým; měl zde známost s nějakou tam bydlící ženou a udělal si smrt – v její posteli. – V sobotu odpoledne procházel se v sadech před Novou branou slušně oděný mladík, krejčovský chasník, poodešel pal pod bašty a ulehnuv tam na trávník kouřil doutník. Nenadále slyšeli střelit z pistole a když šli po ráně, nalezli mladíka s roztříštěnou lebkou již co mrtvolu. – Pražský denník, 19. 10. 1868 [related-post id="13755"] Spadl s okna V jednom domě na sv. Petrském náměstí nechala stará ženština ve svém příbytku v třetím patře dvouletého chlapečka na okně sedět a odskočila pro něco do kuchyně; vracejíc se viděla, jaké neštěstí se stalo. Chlapec spadl dolů na dlažbu a anto to bylo s třetího patra, zůstal i hned mrtev ležet. – Pražský denník, 19. 10. 1868 Přepadení Přepadena byla v sobotu ráno žena jistého úředníka železničního, která bydlí v jednom domě na vídeňské silnici pod Žižkovem. Anaž byla sama doma, přišli na ni tři výrostkové a v obličeji ji na několika místech poranili. Přepadená se ale dala do křiku a přicházející sousedé ji vysvobodili. Násilní zloději ale uprchli. – Pražský denník, 19. 10. 1868

Další útok na sochu maršála Koněva. Někdo ji polil růžovou barvou. Rusové budou zuřit • Na sochu sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Bubenči po pěti měsících znovu zaútočili vandalové. V noci na sváteční úterý 8. května ji polili růžovou barvou a na podstavec připsali letopočty 1956, 1968 a větu „Ten, který nikdy nevystřelil“. Kontroverzní socha na náměstí Interbrigády v Praze 6 se nestala terčem útoku poprvé. Maršálovi už v listopadu 2014 někdo nabarvil na růžovo kalhoty od pasu dolů. Před třemi lety se na podstavci objevil nápis „Heil Putin?“ a v listopadu loňského roku pro změnu letopočty 1956, 1961, 1968 a 2017. „Maršál Koněv už je zase růžovej. Za radnici konstatuju, že ho zase vyčistíme a dáme k němu během letošního června tři bronzové desky s českým, ruským a anglickým textem, jak to bylo doopravdy, aby to na něj stále dokola nesprejovali,“ napsal na Facebook místostarosta Prahy 6 Jan Lacina. K činu se na Twitteru přihlásila skupina, která si říká Čeští vlastenci. Reálnou identitu pachatelů však zatím policisté neznají. Případ bude s největší pravděpodobností klasifikován jako přečin poškození cizí věci. Přihlašujeme se tímto k dnešní noční akci u sochy maršála Koněva na náměstí Interbrigády v Praze a k jejímu obarvení symbolickou růžovou barvou. pic.twitter.com/ikGajNySGH

29. 10. 1868: Porod na ulici a nehoda s nebezpečným vitriolem • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

6. 3. 1890: Nový bořící přístroj, krádeže v knihovně a náhlé úmrtí mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 11. 1889: Hloubení Vltavy, zloděj stříbrného řetízku a zatčení staré ženy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 10. 1889: Přejetý kůň, následky ženské zvědavosti a sebevražda mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Čajový sáček vznikl omylem. Měl ušetřit peníze, ale dnes šetří hlavně čas • Čaj v nejrůznějších podobách pijí lidé po celém světě. Někdo s citrónem, někdo s mlékem, někdo k snídani, někdo dopoledne, někdo odpoledne „o páté“, někdo večer před usnutím. Obvykle využíváme onu pohodlnou variantu čajových sáčků, které zalijeme horkou vodou a necháme vylouhovat. Tato nejpoužívanější verze však vznikla víceméně náhodou.

8. 4. 1889: Ostrá noční roztržka na Smíchově a problémy s housenkami • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 2. 1868: Silný vítr znepříjeňuje Pražanům život, přibývá nemocných • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Před 130 lety: Žena neunesla rozchod a chrstla muži kyselinu do obličeje • Neopětovaná láska bolí a člověk se s ní těžko vyrovnává. Někdy dokonce tak moc, že zhrzení lidé jednají jako smyslu zbavení. Jistá žena z Prahy chrstla do obličeje svému „milému“ kyselinu sírovou do obličeje, aby už si nikdy žádnou jinou lásku nenašel. Přečtěte si, jak celý incident líčily pražské noviny přesně před 130 lety.

1. 8. 1890: Sbírka pro chudé studenty, zabavené maso a dopadený zloděj • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

9. 2. 1868: Mrtvola z Letné je velkou záhadou. Nikdo stále neví, o koho šlo • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

25. 3. 1868: Zima ještě neřekla poslední slovo. V Praze padal sníh • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zima ještě neskončila Hustá chumelenice sněhu včerejšího dne se spustivší nás poučila, že zima ještě dosud panování své neukončila. Padající sníh ovšem v ulicích nezůstal ležeti an se ihned proměnil se v bláto a vodu. Hostinští za bránou, kteří několika příjemnými dny se oklamati dali, že příznivá a teplá povětrnost tato bez proměny setrvá, činili přípravy v zahradních svých hostincích k pohoštění pražských návštěvníků, nahlédli ale, že ve svých přípravách se překvapili. – Pražský denník, 25. 3. 1868 Nalezené kosti Na Židovské zahradě kopají se základy k novému domu na gruntě zahrady uzenáře pana Andresa. Předešlého téhodne přišli dělníci v hloubi 4 stop na chodníky a na studnu a v hloubi 7 stop na četné kostry lidské. V sobotu docela vykopali úplně zachovalou rakev a v té zetlelé hnáty dospělého člověka. Rakev neměla podobu rakví nynějších, nobrž byla pouze sbitý truhlík. Známo je že sloužívala Židovská zahrada za hřbitov. – Pražský denník, 25. 3. 1868 Nové omnibusy Karlínský podnikatel jízdy s omnibusy zavede od 1. dubna také jízdu z Karlína přes Příkopy, po Václavském náměstí a Vodičkovou ulicí až na Karlovo náměstí jakož i nazpět. Od 1. května počínaje budou v neděli a ve svátek dojížděti dva omnibusy také z Josefského náměstí přes nový mot do Stromovky a nazpět. – Pražský denník, 25. 3. 1868 [related-post id="7931"] Opařil se V neděli přetopil sladovnický učedník, jenž je v jednom pivováře na Novém městě, příliš pec a když se pak bál, aby to sládek neuviděl, nalil do žhavého uhlí konev vody; náhlá pára ale, která se tím utvořila, opařila učedníkovi obličej tak nebezpečně, že musel být hned odevzdán do nemocnice. – Pražský denník, 25. 3. 1868

OBRAZEM: Před 50 lety se otevřel Terminál 1 pražského letiště • Uplynulo přesně 50 let od otevření Terminálu 1. Jeho výstavba severně od tehdejšího letiště započala v roce 1960. Veřejnosti se nový pražský letištní terminál slavnostně otevřel 15. června 1968 za přítomnosti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody. Výsledná podoba Terminálu Sever vzešla z návrhů skupiny architektů vedených významným architektem Karlem Fiskalkem. Odbavovací hala severní části letiště byla postavena z železobetonového skeletu s užitkovou plochou 21 559 m2. U hlavního vstupu od parkovišť byla společná příletová a odletová hala, která sloužila pro tuzemský i zahraniční provoz, odletové a celní haly a odletové čekárny spolu s bufetem. [gallery size="full" columns="1" ids="11047"] Dále se zde nacházely prostory pro výpravnu společnosti ČSA, banku, cestovní kancelář, první pomoc, kancelář policie a poštu. V odbavovací hale sloužil místní rozhlas a informační tabule, které informovaly cestující i zaměstnance letiště a leteckých společností. [gallery size="full" columns="1" ids="11050"] Pod podlažím odbavovací plochy byly umístěny třídírny zavazadel, spolu se sklady pošty, leteckých kanceláří a prostory potřebné pro technické služby související s odbavováním letadel a cestujících. Dále se zde nacházely sanitární prostory, pokoje pro nemocné a matky s dětmi, doplňující prostory a sprchy. [gallery size="full" columns="1" ids="11049"] Na odbavovací plochu směřovaly nástupní galerie, pomocí kterých se cestující mohli dostat ke stání letadel. Nástupní Galerie A, která se nacházela východním směrem poskytovala nástupní prostor pro zahraniční lety.

Terminál 1.