krása

Tajemství věčného mládí slavné francouzské herečky. O obličej a vlasy denně důkladně pečovala • Když slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt navštívila v roce 1888 Prahu, obecenstvo Národního divadla ji přijalo s obrovským nadšením a spisovatel Jaroslav Vrchlický k jejímu uvítání dokonce napsal oslavný fejeton. Pozornost strhávala nejen svým talentem, ale i mimořádně mladistvým vzhledem.

Vypadá na dvacet, ale skutečný věk by mu nikdo nehádal • „To bych si přál, být stále mlád,“ zpívá v populární písni Karel Gott. Holandský influencer Edson Brandao se vzepřít kalendáři skutečně dokázal. Díky mladistvému vzhledu mu všichni tipují 20, maximálně 30 let. Jeho skutečný věk je ale o hodně vyšší.

Jahody jako elixír mládí, ochrana před nemocemi a skvělá pochoutka • Nastává doba dozrávání jahod. Matka příroda si dala záležet, když vymýšlela jejich podobu. Neotřelý design v kombinaci s osvěžující chutí láká v letním období i ty, kteří jinak ovoci příliš neholdují. Pravidelná konzumace těchto plodů má navíc i řadu blahodárných účinků na naše zdraví a krásu. Pojďme si je představit.

Jane Seymour alias Doktorka Quinnová vypadá i po 30 letech od natáčení stále fantasticky • Před 27 lety se na televizních obrazovkách v USA objevil seriál Dr. Quinnová. Historická sága o statečné lékařce, která se potýká s drsným prostředím amerického divokého západu druhé poloviny 19. století, si rychle získala miliony diváků. Představitelka hlavní role, britská herečka Jane Seymour, vypadá i po téměř třech desítkách let od natáčení pořád úžasně. 

Jane Semour a Joe Lando vytvořili v seriálu pár.

Máte ošklivé dítě? Může za to jeho otec, tvrdí vědci • Na to, jaký bude váš potomek, mají mužské spermie mnohem větší vliv, než se doposud myslelo. Vyplývá to z výsledků studie rakouských vědců. I když si muži mohou pořídit potomka v jakémkoliv věku, neměli by prý s početím příliš otálet.

Atraktivitu potomků z velké části ovlivňují mužské spermie.

Nepřehlédněte

OBRAZEM: Metro A slaví výročí. Pražanům slouží přesně 40 let. V mnoha ohledech je unikátní • Přesně před 40 lety začala Pražanům sloužit nová linka metra A. Stavba začala v roce 1973 a slavnostní otevření prvního úseku mezi stanicemi Leninova (dnes Dejvická) a Náměstí Míru proběhlo 12. srpna 1978. Byla to tehdy velká sláva. Výstavba metra měla velkou politickou i společenskou prioritu, slavnostního přestřižení pásky se zúčastnil sám prezident ČSSR Gustáv Husák. A dělníci už v té době pracovali na stavbě dalších částí. [gallery size="full" columns="1" ids="11874"] Rozšiřování V den uvedení do provozu byla linka metra A dlouhá 4,7 km a měla 7 stanic. V roce 1980 přibyly stanice Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského. V červenci 1987 byl otevřen třetí úsek do stanice Strašnická a v roce 1990 přibyla stanice Skalka. [gallery size="full" columns="1" ids="11879"] Další prodloužení na severovýchod o stanici Depo Hostivař s využitím existující spojky do depa proběhlo v roce 2006. Nejnovější úsek z Dejvické do Motola byl otevřen v dubnu 2015. V současné době má linka A 17 stanic, celková délka je 17,13 km a vlaková souprava ji projede přibližně za půl hodiny. Hlasatelkou linky je už od jejího zprovoznění Světlana Lavičková. [gallery size="full" columns="1" ids="11878"] Na trase A metro poprvé překonalo vodní překážku v podobě Vltavy. První podchod pražského metra pod Vltavou se nachází v hloubce 14 metrů pod dnem řeky. Na trase je také téměř 190metrový úsek s největším povoleným sklonem 40 promile, a to mezi stanicemi Náměstí Míru a Muzeum. [gallery size="full" columns="1" ids="11877"] Stanice prvního úseku jsou unikátní Nejstarší stanice metra A mají většinou jen jediný výstup, ačkoliv byly navrženy tak, aby bylo možné v případě potřeby druhý dobudovat. Původní plány počítaly s dostavbou v 90. letech, ale nakonec se od nich ustoupilo. Například nejhlouběji položená stanice v celé síti pražského metra – Náměstí Míru (53 m pod povrchem) – by teoreticky mohla mít výstup na Vinohradské třídě. [related-post id="11776"] Interiéry stanic působí tak trochu exkluzivně a tajemně. Podíl na tom má důmyslně navržený způsob zacházení se světelnými zdroji a vhodný výběr použitých materiálů na obklady stěn spolu s celkovým barevným laděním. Cestování linkou I. A mělo mj. symbolizovat, že se cestující pohybuje pod historickým centrem města. Ikonické hliníkové obložení stanic metra A navrhl hlavní architekt pražského metra Jaroslav Otruba. Střídání dutých a vypouklých desek mělo za cíl tříštit zvukové vlny od podvozků projíždějících souprav. Základní barva celé linky je zlatavá champagne. Barevné ztvárnění navrhl grafik Jiří Rathouský. [gallery size="full" columns="1" ids="11880"] Na výzdobě se nešetřilo Pokud cestující projede všechny stanice, může se pokochat pohledem na desítky uměleckých děl a architektonických výtvarných prvků. Z metra se stala galerie tehdejšího umění. Může za to obrovský společenský význam stavby za předchozího režimu a dobový stavební zákon, který u veřejných staveb nařizoval vynaložit až čtyři procenta z rozpočtu na výzdobu. [related-post id="11202"] Jezdily jen čtyři vagóny V době, kdy začalo metro na trase A pravidelně jezdit, nebyl nápor na dopravu v metropoli tak velký jako dnes. Proto stačilo, že soupravy měly jen čtyři vagony. Před čtyřiceti lety to vypadalo jinak i v kabině strojvedoucího. Nikdy nejezdil sám, ale s pomocníkem. Ten hlídal, jestli jsou zavřeny všechny dveře, a také další zdánlivé "drobnosti", které už má v dnešní době na starosti počítač. Nástupiště stanic se podobala spíš železničním zastávkám. Každé měli na starosti dozorčí v hnědé uniformě s plácačkou, kteří vlaky odbavovali. Ve špičce, kdy soupravy jezdily každé tři čtyři minuty, proto měli poměrně dost náročnou službu. [gallery columns="1" size="full" ids="11875"] Metro jako válečný úkryt Trasa A byla na rozdíl od nejstaršího "céčka" zahrnuta do plánu ochranného systému metra. V případě válečného ohrožení měly stanice sloužit jako kryt, každá se dala neprodyšně uzavřít lidé by v ní v bezpečí vydrželi nejméně 72 hodin. [gallery columns="1" size="full" ids="11876"] Kam dál? V současné době je veškerá pozornost směřována na projekt výstavby linky D. Dalšího rozšíření se proto linka A jen tak nedočká. Zamýšlené prodloužení na ruzyňské letiště, či případná odbočka na Zahradní Město, je hudbou daleké budoucnosti.

29. 1. 1889: V Modřanech řádí děsivé strašidlo. Pátrání je zatím bezvýsledné • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Národní muzeum představuje osobnost Milana Rastislava Štefánika • V Nové budově Národního muzea byla v úterý otevřena výstava s názvem „Milan Rastislav Štefánik: Generál-osvoboditel“. Návštěvníci se seznámí s touto výraznou osobností našich dějin a odhalí i méně známá fakta o Štefánikově životě.

1. 4. 1868: Neznámý výrostek ukradl kravskou kůži a zmizel v kanále • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmizel v kanále Minulé neděle k páté hodině ranní spozorovali hlídači v zdejším nádraží jakéhos výrostka, kterak odnáší suchou kravskou kůži, již byl ukradl z jednoho skladu v nádraží; pustili se ihned za zlodějem; a byli by ho již také dostihli. V tom ale kluk zahodil kůži, skočil do hradebního příkopu a mžikem zmizel v tamním kanále, jímžto voda z továren nádražních odtéká. Tím byli hlídači ovšem v první chvíli zaraženi; žáden nechtěl se odvážit do tmavého, nepovědomého sklepení; konečně ale, doufajíce v slíbenou odměnu 10 zl. za každého zloděje v nádraží lapeného, někteří odvážili se do kanálu; i jakkoliv nezdravý puch bránil jim v podzemních těch brlohách přece přece prohledali je kříž na kříž. Avšak po zloději nikde ani potuchy. Po celý den pak stáli dělníci na stráži u všech otvorů do kanálu toho vedoucích, ale rovněž nadarmo; zloděj vyznaje se v tajemných těch chodbách, zajisté již dávno byl na svobodě. – Národní listy, 1. 4. 1868 Národní divadlo Staveniště divadla národního čím dále tím utěšenější poskytuje pohled. Kopání základů, zejmena na straně třídy Ferdinandské dospělo do včerejška již tak daleko, že od dlažby ulice počitajíc, vykopány již základá v hloubí 8 sáhů a 4 střevícův, takže ještě jen jeden sáh zbývá ku kopání, by přišlo se na půdu pevnou. Vedle kopání základův pilně též roztlouká se žulové kamení na shotovení betonů pro stavbu základů ve vodě. – Národní listy, 1. 4. 1868 [related-post id="8859"] Telegrafní štace na Smíchově Až dosud docházejí telegrafické depeše, na Smíchov zasílané, jen na Malou stranu, odkudž teprv adresátům se doručují. K odstranění vady té obrátilo se obecní zastupitelstvo smíchovské již před nějakou dobou na inspektorát telegrafiční, aby na Smíchově samém zřízena byla štace telegrafiční. Žádosti té nyní vyhověno a bude štace ta co nejdříve pro službu denní i noční zřízena. Spůsobem takovým bude potřebě obecenstva zejmena obchodnictva. smíchovského nemálo poslouženo. – Národní listy, 1. 4. 1868

11. 3. 1890: Náruživý milovník, pomoc chudým měšťanům a rvačka v Klimentské ulici • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Lobotomie mozku. Drastická lékařská metoda dělala z lidí mrzáky • Když se řekne lobotomie, představíme si drastický lékařský úkon. Během třicátých až osmdesátých let minulého století ji podstoupily desítky tisíc lidí po celém světě. Při tomto operativním neurochirurgickém zákroku jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Část pacientů se sice zbavila duševních nemocí, většinu z nich ale kontroverzní metoda nadosmrti zmrzačila. Odkud se lobotomie vzala a jaké drastické následky způsobovala?

Některým pacientům lobotomie údajně pomohla. Vlevo je snímek ženy před zákrokem, vpravo stejná žena o nějaký čas později.

3. 7. 1890: Praha pošle věnec na hrob polského básníka Mickiewicze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 3. 1868: Pražské parky a sady se už připravují na příchod jara • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pohřeb Při pohřbu zlatníka Nováka, jenž se byl blízko všeobecné nemocnice zastřelil, udála se včera odpoledne výtržnost, an kněž z němocnice nevěda, že přátelé zesnulého chtějí nad rakví zapěti, bez ohledu na ně vykropoval a tím mezi přítomnými pohoršení spůsobil. Ženské pohlaví šlo při výčitkách knězi činěných ovšem bezohledněji dále. – Pražský denník, 14. 3. 1868 Přípravy na jaro Za jarního počasí nynějšího počínají se sady na rozličných místech v Praze upravovati. Na Karlovu náměstí byly včerejšího dne střechy, jimiž v zimě tamní vodomety přikryté jsou, odstraněny a vodomety samy čištěny. V sadech pak jest více dělníků zaměstnáno připravováním půdy pro květiny. Totéž samé platí o sadech na Františkovu náměstí, na náměstí Karlinském a jinde. Na hradnách pražských se pracuje v okrašlování a upravování sadů a stromořadí; mimo to také se v tamních restauracích přípravy činí k brzkému otevření těchto místností. – Pražský denník, 14. 3. 1868 [related-post id="6853"] Nemoc Náhlou nemocí překvapen byl včera v poledne jistý vojín na stráž se ubírající. Sklesl bez sebe na zem a zůstal bez pohnutí ležeti. Bylo mu ihned pomáháno, načež po delší době se vojín tak dalece vzpamatoval, že mohl do kasáren dojíti. – Pražský denník, 14. 3. 1868 Podivný nález Včera ráno byl na břehu Vltavy u jezovitské zahrady na Malé straně nalezen oblek dělostřeleckého poddůstojníka, také šavle a čepice jeho se při tom nalezaly. Myslí se, že se tu někdo utopil. – Pražský denník, 14. 3. 1868

27. 10. 1889: Pražský Jack Rozparovač, popálený nádeník a program Varieté • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 5. 1868: Koupání ve Vltavě mladíka málem stálo život • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pozor na koupání ve Vltavě! Koupání-se v řece Vltavě na veřejných místech k tomu určených za posledních teplých dnů již započalo. Jmenovitě v neděli odpoledne se koupalo v ramenech Vltavy na ostrově Štvanici množství mládeže, by za panujícího parna v chladné vodě se občerstvili. Také včera odpoledne se množství horkokrevných hochů v řece prohánělo. K výstraze podotýkáme, že koupání, ač velmi zdravé jest, nyní, kdy voda ještě studená jest, může mnohým škoditi, zvlaště v takovém pádu, jaký se přihodil v neděli odpoledne jednomu zámečnickému učenníku. Ten jsa celý rozehřatý, ponořil se do studené vody. Nepředloženost svou byl by málem životem zaplatil. Náhlým ochlazením rozpěněné krve byl křečemi zachvácen a bez sebe sklesl pod vodu, na štěstí ne příliš hluboké, tak že ostatní hoši spozorovavše jeho nebezpečí, rychle jej vytáhli a na břeh odnesli. Zde teprvé po delší době byl k sobě přiveden a jen stěží od svých soudruhů domů dopraven. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Nehoda na Vltavě Nehoda se stala předevčírem k večeru několika plavcům, se dřívím po Vltavě plujícím. Zabočili poněkud nešikovně do vrat u jezu nad kamenným mostem, tak ze vory mocným proudem rozvodněné řeky násilně strženy přes kozy u vrat se vlékly a tím z části roztrhly. Naložené dříví z velké části spadalo do vody a plavci měli sami co činiti, by s roztržených vorů do vody nespadli. Museli zajeli ke břehu, by rozervaný pramen opět dohromady spojili a dříví pochytali. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Rvačka venkovanů Zvláštní rozepře, která množství lidu přivábila, se strhla předevčírem večer mezi dvěma venkovany u poříčské brány. Jeden z nich sedě v hospodě v Karlíně, pohřešil náhle svou hůl. Běžel rychle na ulici, zdali by zloděje i s holí nedopadnul. Při stíhání setkal se s jedním venkovanem blíže brány, který se podpíral o hůl zúplna podobnou. Žádal ji tady sprně na něm, ten se mu ale zdráhal hůl vydati, až konečně rváti se počali. Brzo však policejní strážník učinil konec rvačce, zatknuv je oba. – Pražský denník, 7. 5. 1868 [related-post id="9931"] Sebevražda V noci na včerejší středu zastřelil se před svým bytem v Sakrabonii před Novou branou pražskou kozíšník p. Jan P., vestřeliv si kuli z pistole přímo do srdce. Byl ženat, otec šesti dítek a ještě nedávno vybíral u Nové brány potravní daň. Domácí nesnáze peněžní vedly jej k sebevraždě. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Restaurace na Štvanici Restaurace na ostrově Štvanici, nově zřízená a upravená, byla tyto dny slavnostně otevřena. Nejen příjemná místnost na vltavském ostrově tomto, ale i výtečné nápoje a pokrmy lákají ovšem četných hostů do restaurace této. Zejmena v neděli těší se Štvanice neobyčejné návštěvě. – Pražský denník, 7. 5. 1868

Bitva o pivovar 2018. Přijďte se podívat na rozehnání pochodu henleinovců! • U Pivovaru Kolčavka se v sobotu 15. září uskuteční další ročník vojensko-historické akce Bitva o pivovar, tentokrát s podtitulem „Dny zrady”. Akce, kterou pořádá MČ Praha 9, letos připomene 80. výročí od tragických událostí v roce 1938 v československém pohraničí. Od 12 do 16 hodin budou probíhat přehlídky módy 30. let. Těšit se můžete i na výstavu a komentované prezentace uniforem a zbraní techniky tehdejší Československé armády a německého Wehrmachtu. Bojová rekonstrukce událostí ze září 1938 začíná v 15 hodin. Ve 21 hodin se uskuteční večerní ukázka rozehnání pochodu "henleinovců".

10. 10. 1889: Podnikatel na útěku, neštěstí při porážce a splašený kůň • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 4. 1868: Paroplavba na Vltavě je po zimě opět obnovena • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Hudební sbor strážníků Obecní strážníci vytáhli včera u příležitosti pohřbu jednoho soudruha svého poprvé s puškami a vlastním svým hudebním sborem. V průvodu, jenž vyšel od milosrdných bratří účastnili se též měšťanosta dr. Klaudy, jeho náměstek pan Huleš a více městských radních. – Pražský denník, 5. 4. 1868 Vystěhovalci Vystěhovalců se letos pořád trousí, ale přece ne v takové míře jako v loni. Úplně je nepodstatna zpráva jednoho zdejšího listu, že by zvláště ze Šumavy velké množství vystěhovalců do Ameriky odcházelo. Naopak je jisto, že letos ještě ani polovice, ba ani třetí díl vystěhovalců odtud neodjel jako roku loňského, a nepochybně zůstane i dále při tomto poměru, neboť lid konečně přece přichází k náhledu, že při nynější bídě a nedostatku výdělku v sev. Americe mu žádné ráje za mořem nekvětou. – Pražský denník, 5. 4. 1868 [related-post id="8826"] Paroplavba na Vltavě Počínaje dnešním dnem provozuje se paroplavba na řece mezi Prahou a Štěchovicemi jakož i na štacích mezi těmito dvěma místy při řece ležících. Odjezd parníku z Prahy jest o 8. hod. ranní a o 2. hod. odpolední. Ze Štěchovic pak v 5 hod. ráno a v 5 ½ hod. odpoledne. – Pražský denník, 5. 4. 1868

29. 8. 1890: Výstava japonských medvědů a případ zpronevěry • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 6. 1890: Kočky hubí zpěvné ptáky v parku. Za jejich chycení se nabízí odměna • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

20. 7. 1889: Sebevražda z nešťastné lásky a tragédie při koulení kuželek • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 4. 1868: Do Ameriky nakonec nejeli. Měli falešné peníze • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nedojeli do Ameriky Do Prahy přijela včera ráno z Podmokel venkovská rodina sedmi osob, která nedávno byla od Pacova vystěhovala se do Ameriky; v Bremách ale ji pokalo to neštěstí, že byla stovka, kterou platit chtěli, nepravá a tudíž neplatná, coz mělo za následek, že vystěhovalci museli nechat Ameriku Amerikou vrátit se domů. – Pražský denník, 3. 4. 1868 Samovražda Včera v poledne střelil se v domě č. p. 1069-II. na Poříčí důstojnický sluha Ant. Adamec, jistého setníka od pěšího pluku arcivévody Karla z bambitky do prsou a dopraven bez sebe do nemocnice vojenské. Z listu od něho zanechaného lze souditi, že dohnala ho ku kroku tomu láska nešťastná, jelikož pro vázanost vojenskou ovšem nebyl s to „proměněním stavu” uskutečniti obapolné vřelé přání. Dotčený pan setník má se svými sluhy zvláštní osud. Je to v krátké době již druhý sluha vojenský, co se v službě jeho zbavil života. – Národní listy, 3. 4. 1868 Laciný host Do jistého hostince na náměstí Václavském přišel včera z rána slušně oděný host, žádaje pokoj „na celý rok.” Že žádosti jeho nebylo lze vyhověti, usadil se v hostinci, a vypiv 8 sklenic piva, snědl k tomu trojí jídlo a zahrál si též kulečník, kterýžto účet celkem 1 zl. 86 kr. obnášel. Když pak sklepník viděl, s jakým ptáčkem se setkal a tento k brzkému odchodu se měl, odstranil se do průjezdu, a ejhle, za chvilku vyhrnul se host, utíkaje. Leč sklepník ho zachytil a do hostince zpět vedl, žádaje na něm zaplacení. Tu ustrnuli se hosté nad zbloudilcem a zaplatili účet jeh, načež tento se odklídil. – Národní listy, 3. 4. 1868 [related-post id="8681"] Operace pro chudé Do ústavu slepců na Hradčanech připuštěni budou bezplatně také letos a sice v neděli 17. května chudí lidé, kteří mají bělmo na očích a rádi by byli uzdraveni. Kdo se chtějí podrobit operaci oční, nechť se o den dříve, tedy na sv. Jana Nep. dostaví k lékaři p. dr. Hasnerovi v č. 995 na Františkovu nábřeží neb k řediteli ústavu, šl. Ottnenkronovi a druhého dne do ústavu samého na Hradčanech č. 104. – Pražský denník, 3. 4. 1868 Žebračka Sběh lidu spůsobily včera v poledne dvě potulující se zenštiny na Poříčí. Potloukaly se tam po domích žebrotou, an jedna paní, u níž jedna ze ženštin žebrala, pohřešila peníze, kteréž na stolku ležeti měla. Krádeží touto byla v podezření žebračka, i běžela hned za ní a šťastně ji dohonila. Tulačka však zapírala, že by jaké peníze byla vzala a teprvé když viděla zástup lidu se shromažďovati, vstoupila do domu, kde se dala od okradené prohledati. Ta však u žebračky nenašla mimo několik krejcarů žádných jiných peněz, načež zebračku na svobodu propustila. – Pražský denník, 3. 4. 1868

7. 11. 1889: Muž ze zámožné rodiny zmizel. Zůstaly po něm jen dluhy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Památník letců z 2. světové války na ruzyňském letišti dostal novou podobu • Pomník obětem druhé světové války v Ruzyni se dočkal po více jak 43 letech rekonstrukce. Za své náklady jej nechalo opravit Letiště Praha. Nový památník vytesaný z české Vahlovické žuly upomíná na významné hrdiny letectví. Ti se v bojích druhé světové války nejen zasloužili o vítězství Spojenců nad nacistickým Německem, ale i na vybudování civilního letectví u nás. Památník je umístěn v areálu JIH Letiště Praha naproti Úřadu civilního letectví.

Rok 1903: Maso z kradených psů a koček servírovaly restaurace v Budapešti. Pachatel odhalen • Konzumace psího masa patří v asijských zemích k běžnému koloritu. V evropských podmínkách je tento zvyk již naštěstí většinovou společností považován za cosi barbarského. Až do začátku 20. století se ovšem i u nás prodávalo psí maso vcelku běžně a beztrestně. Problém mohl nastat jen v případě, že prodejce vydával psí maso za jiné, případně zvířata kradl.