Tajemství věčného mládí slavné francouzské herečky. O obličej a vlasy denně důkladně pečovala

Když slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt navštívila v roce 1888 Prahu, obecenstvo Národního divadla ji přijalo s obrovským nadšením a spisovatel Jaroslav Vrchlický k jejímu uvítání dokonce napsal oslavný fejeton. Pozornost strhávala nejen svým talentem, ale i mimořádně mladistvým vzhledem.

Sarah Bernhardt si dokázala udržet krásu až do pozdního věku. V roce 1902, kdy jí bylo už 58 let, vyšel v českém časopise Domácnost článek, který hereččino tajemství prozradil. Přinášíme vám ho nyní v původním znění.

Jak si zachováme mladistvé vzezření

Pověstná francouzská herečka Sarah Bernhardt provázena jest po 10 roků doktorem Caissarato, jenž udržuje svoji velitelku v obdivuhodném mladistvém vzezření. Ač by mohla býti slavná herečka několikanásobnou babičkou, vyhlíží tak svěží jako slečinka. Nedivno tedy, že zázračný doktor Caissarato, jenž vynašel „přemílání lidí“, jak to bývalo na jarmarcích na obrazech viděti, jest zahrnován pozváními pařížských krásek, aby jejich krásu udržel. Jak toto „přemílání“ doktor provádí, o tom dostalo se s dovolením vznešené herečky následující:

Ošetřování pleti vyžaduje: Jen dvakráte týdně má si dáma mýti obličej, aby udržela pěkné vzezření, vodou, která ještě glycerinem změkčiti se musí. Jen nejjemnější mandlové mýdlo má se k mytí obličeje používati.

Dvakráte denně vystaví se obličej účinku páry. Ostatní dny v týdnu použije se krému, jenž musí býti pleti přizpůsoben a má za základ lanolin. Když se obličej umyl dlužno použiti k opláchnutí jeho mírně stahujících prostředků. Vlažná voda nepříznivě na obličej působí a porušuje ochabnutím kožních svalů tahy obličeje. Tření (massaže) a elektřina se odporučují, má ale použito jich býti velice opatrně. Obličej nesmí se vůbec do sucha otříti, nýbrž něžně jen dotýkáním osušiti. Doktor Caissarato ani čistý pudr nezavrhuje, ale musí se pudr jakož i všecky okrašlovací prostředky večer pečlivě s obličeje odstraniti, a sice jemným stíráním, pomocí bavlněného klůcku, což poměrně dlouho trvá.

Co se týče vlasu, o němž praví móda, že může býti barvy jakékoli, uděluje se tato rada: Dáma nesmí jíti nikdy s rozpuštěným vlasem do postele, neboť se tento poláme a potrhá; může viseti jen v rulík spletený. Vlasy mají se jen jednou za měsíc mýti a nejlépe použije se k tomu syrový žloutek. Vlas nemá se nikdy stříhati, nýbrž je-li potřeba jej zkrátiti, má se na špičkách připáliti. Aby se neudělala široká cestička na hlavě, musí se tato vždy na noc začesati, a každý den na jinou stranu překládati.

Má-li býti vlas ráno zkadeřen, musí býti k tomu večer před tím bandolinovým preparátem připraven. Nejlépe je k česání použiti hrubý (řídký) hřeben, a jsou-li pletence pocuchány, musí býti česán vlas jemně, od špiček počínaje, nikoli jak všeobecně se děje od kořene, poněvadž se silným tahem vlas u kořene uvolňuje a pak vypadává. Kartáč na vlasy má býti tvrdý, pevný a čistý, vlas se tak dlouho češe, až se leskne a každý prášek je odstraněn.

Dále praví doktor, že dáma, která si chce krásu udržeti, musí denně aspoň 7 hodin spáti. Prudké hnutí mysli znetvořaje obličej, a proto dlužno se ho varovati. Proto také lidé lhostejní déle krásu svoji podržují.

Nemyslíme, že by která dáma tak složité operaci obličej podrobiti chtěla, ale přece poučení o pěstění vlasu bude vhod, neboť se proti této největší okrase ženské mnohý hřích páše.

– Domácnost, 15. 2. 1902. Autor neuveden.