Tajemství věčného mládí slavné francouzské herečky. O obličej a vlasy denně důkladně pečovala

MagazínKristián Vích17. listopadu 20213 minuty čtení

Herečka Sarah Bernhardt jako dvacetiletá dívka

Foto: Wikimedia Commons, volné dílo

Když slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt navštívila v roce 1888 Prahu, obecenstvo Národního divadla ji přijalo s obrovským nadšením a spisovatel Jaroslav Vrchlický k jejímu uvítání dokonce napsal oslavný fejeton. Pozornost strhávala nejen svým talentem, ale i mimořádně mladistvým vzhledem.

Sarah Bernhardt si dokázala udržet krásu až do pozdního věku. V roce 1902, kdy jí bylo už 58 let, vyšel v českém časopise Domácnost článek, který hereččino tajemství prozradil. Přinášíme vám ho nyní v původním znění.

Jak si zachováme mladistvé vzezření

Pověstná francouzská herečka Sarah Bernhardt provázena jest po 10 roků doktorem Caissarato, jenž udržuje svoji velitelku v obdivuhodném mladistvém vzezření. Ač by mohla býti slavná herečka několikanásobnou babičkou, vyhlíží tak svěží jako slečinka. Nedivno tedy, že zázračný doktor Caissarato, jenž vynašel „přemílání lidí“, jak to bývalo na jarmarcích na obrazech viděti, jest zahrnován pozváními pařížských krásek, aby jejich krásu udržel. Jak toto „přemílání“ doktor provádí, o tom dostalo se s dovolením vznešené herečky následující:

Ošetřování pleti vyžaduje: Jen dvakráte týdně má si dáma mýti obličej, aby udržela pěkné vzezření, vodou, která ještě glycerinem změkčiti se musí. Jen nejjemnější mandlové mýdlo má se k mytí obličeje používati.

Dvakráte denně vystaví se obličej účinku páry. Ostatní dny v týdnu použije se krému, jenž musí býti pleti přizpůsoben a má za základ lanolin. Když se obličej umyl dlužno použiti k opláchnutí jeho mírně stahujících prostředků. Vlažná voda nepříznivě na obličej působí a porušuje ochabnutím kožních svalů tahy obličeje. Tření (massaže) a elektřina se odporučují, má ale použito jich býti velice opatrně. Obličej nesmí se vůbec do sucha otříti, nýbrž něžně jen dotýkáním osušiti. Doktor Caissarato ani čistý pudr nezavrhuje, ale musí se pudr jakož i všecky okrašlovací prostředky večer pečlivě s obličeje odstraniti, a sice jemným stíráním, pomocí bavlněného klůcku, což poměrně dlouho trvá.

Co se týče vlasu, o němž praví móda, že může býti barvy jakékoli, uděluje se tato rada: Dáma nesmí jíti nikdy s rozpuštěným vlasem do postele, neboť se tento poláme a potrhá; může viseti jen v rulík spletený. Vlasy mají se jen jednou za měsíc mýti a nejlépe použije se k tomu syrový žloutek. Vlas nemá se nikdy stříhati, nýbrž je-li potřeba jej zkrátiti, má se na špičkách připáliti. Aby se neudělala široká cestička na hlavě, musí se tato vždy na noc začesati, a každý den na jinou stranu překládati.

Má-li býti vlas ráno zkadeřen, musí býti k tomu večer před tím bandolinovým preparátem připraven. Nejlépe je k česání použiti hrubý (řídký) hřeben, a jsou-li pletence pocuchány, musí býti česán vlas jemně, od špiček počínaje, nikoli jak všeobecně se děje od kořene, poněvadž se silným tahem vlas u kořene uvolňuje a pak vypadává. Kartáč na vlasy má býti tvrdý, pevný a čistý, vlas se tak dlouho češe, až se leskne a každý prášek je odstraněn.

Dále praví doktor, že dáma, která si chce krásu udržeti, musí denně aspoň 7 hodin spáti. Prudké hnutí mysli znetvořaje obličej, a proto dlužno se ho varovati. Proto také lidé lhostejní déle krásu svoji podržují.

Nemyslíme, že by která dáma tak složité operaci obličej podrobiti chtěla, ale přece poučení o pěstění vlasu bude vhod, neboť se proti této největší okrase ženské mnohý hřích páše.

– Domácnost, 15. 2. 1902. Autor neuveden.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sarah_Bernhardt

Nepřehlédněte

Spor o budovu Národního muzea. Kdo a proč šetřil na nesprávném místě? • Budova Národního muzea na Václavském náměstí je jedním z nejkrásnějších odkazů našich předků z 19. století. V její bohaté historii se zrcadlí osud českého národa. A snad částečně i jeho povaha. Důkazem je novinový článek z Národních listů z roku 1902.

18. 9. 1868: Pražská rodina si najala služku. Vyklubala se z ní zlodějka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Tragédie O zasypání na Smichově na staveništi zahrady knížete Kinského dovídáme se, že mělo větší neštěstí za následek, než jsme včera pověděli. Když se hlína v gruntech sesypala, přitlačilo to 30letého dělníka Jos. Knížka z Třebenic na protější zeď, tak že se mu zlomil vaz a ubohý již jen co mrtvola vytažen jest. Zanechal po sobě vdovu a dvě malé dítky. Nádenník Martin Katzl byl velmi těžce poraněn na obou nohách a nadenník Josef Roman na rameně, tak že oba dopraveni jsou do nemocnice. Jediný Josef Kuklík vyvázl z nebezpečí a jen lehké poranění odnesl. Stavbu toho domu vede si železniční úředník pan Antonín Srb, jejž zastupuje tam obyčejně palír pan Štětka. Mrtvola zasypaného Knížka odnešena byla do košířské umrlčí komory. Včera v 1 hodinu s poledne prohlížela soudní komise zemská staveniště, kde dělníci zasypáni byli. Mrtvý Knížek pak byl včera o 3. hod. odpoledne lékařsky ohledáván. – Pražský denník, 18. 9. 1868 Zlodějka Jedna rodina v Králodvorské ulici v Praze přijala před pěti dny služku, rodilou z Hostinného. V úterý si služka ale přivstala, oblékla se do šatů paniných, vzala si za 80 zl. prádla a šatstva a 109 zl. na hotovosti a ujela pryč po železnici. Když se bratr okradené paní o chvíli později vrátil jiným vlakem do Prahy, nalezl v nádraží sestřina psa, který nejspíš služku byl doprovázel. Tak se aspoň zvědělo, kterým směrem zlodějka ujela. – Pražský denník, 18. 9. 1868 [related-post id="12409"] Výtržnost na Vltavě Výtržnost se udála předvčírem v poledne na Vltavě, kde před jezem u starom. mlýnů se nastavilo asi 50 plavců s vory, kteří před ustanovenou dobou skrze vrátka chtěli proplouti. Obecní strážník, jenž s jedním mlynářem jel na lodici k plavcům, aby pořádek zjednal, byl výhružkami obsypán a musel se vzdáliti. Na to plavci násilně otevřeli vrátka a plouli dále. Policejní úředník ale je pronásledoval a vyšetřil jmena jejich, aby proti nim vyšetřování bylo zavedeno. – Pražský denník, 18. 9. 1868

2. 3. 1890: Nebezpečné cesty v Praze, pošta na Pankráci a chřipková epidemie • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 10. 1889: Falešné certifikáty na maso, drzé zlodějky a stavba nábřeží • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 3. 1890: Nový bořící přístroj, krádeže v knihovně a náhlé úmrtí mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 1. 1889: Muže v Austrálii sežral žralok. Kolemjdoucí jen přihlíželi • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

31. 8. 1890: Dopaden muž, který poničil květinový záhon • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 9. 1868: Obyvatelé Nového Světa zmlátili nemotorného myslivce • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

30. 4. 1890: Otcovské napomenutí cyklistům a voda na Vltavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 5. 1889: Nově otevřená Eiffelova věž v Paříži už přilákala tisíce návštěvníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Kamila Moučková a Jiřina Švorcová: Kamarádky, které se usmířily na poslední chvíli • Dvě výrazné ženy, jejichž osobní i profesní životy byly zásadně ovlivněny dějinami 20. století. Obě si zažily slávu, ale i drsný pád na dno. A obě svého času pojilo přátelství, přestože každá stála na jiné straně barikády. Po roce 1968 se jejich cesty na několik desítek let rozešly. K usmíření došlo až krátce před smrtí Jiřiny Švorcové.

3. 4. 1889: Spor o rozšíření ulice a nevydařené střílení holubů v Bubenči • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 6. 1890: Šťastně zachránění dělníci a řádění profesionálních zlodějů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 11. 1868: Další sebevraždy v Praze a jedno soudní přelíčení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

17. 5. 1889: Zatčený bigamista, dopadení zloději a zabavené maso • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 4. 1868: Kupeckému mládenci ukradli v hostelu oblečení • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Dlažba Co nevidět počnou dlažditi Železnou ulici; dříve ale ještě položeny budou všecky vedlejší roury plynové do tamních domů, aby se pak nemuselo novou dlažbou hýbati. Kostkový chodník, jenž vedl od Karolina k německému divadlu, bude obyčejnou dlažbou nahražen, anto jsa příliš hladký, zhusta byl příčinou, že koně v povozech do divadla jedoucích sklouzli se a upadli. – Pražský denník, 6. 4. 1868 Našli poklad Pověděli jsme, jak před několika dny nalezeny byly na Vyšehradě při kopání staré mince. Z toho a pak poněvadž už před několika lety nalezen byl na Vyšehradě také hrnec mincí, povstala pověst, že se u všehradské radnice skrývá veliký poklad. V noci na 1. dubna vypravilo se skutečně několik pověrčivých lidí s lopatami, evangelium, klíči a provazy k radnici a začali koupat. Za nedlouho prokopali se ale do kanálu a zde nalezli k nemalému udivení svému 10 pytlů naplněných pšenicí. Pšenice ta byla patrně ukradena a nejspíš že náleží jednomu sedlákovi v Hlubočepích, jemuž bylo před několika dny ukradeno 40 korců obilí. – Pražský denník, 6. 4. 1868 [related-post id="8798"] Jarní počasí Příznivá povětrnost za včerejší neděle vyvábila množství Pražanů do okolí pražského, kde bujná zelenost na polích a lukách jaro věstí. Zahradní hostince v Nuslích, v Kravíně, na Letné a jinde těšily se četné návštěvě. Také křížová cesta na Petříně byla včerejšího dne četně navštívena. – Pražský denník, 6. 4. 1868 Zlodějský kousek V hostinci u »modrého koníčka« na jindřišské ulici ubytoval se v pátek jeden kupecký mládenec. Vykázali mu pokoj, v němž už 3 mužští spali. Časně zrána odešli tito jeden po druhém, kdežto kupecký onen ještě spal. Když se později po svém šatstvu ohlížel, shledal, že mu schází svrchník se sedmi hedvábnými šátky. V kapse kabátu byla tobolka na doutníky a zástavní lístek na hodinky. – Pražský denník, 6. 4. 1868

19. 5. 1889: Praha chce přemístit ostatky Františka Palackého na Vyšehrad • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Barokní klenot v srdci Prahy prošel rekonstrukcí a otevírá se návštěvníkům • Brány Clam-Gallasova paláce na Starém Městě pražském se otevírají veřejnosti. V průběhu května a června 2023 zde budou probíhat pravidelné komentované prohlídky v režii Muzea města Prahy. Návštěvníci budou moci během hodinové prohlídkové trasy obdivovat celé reprezentativní patro paláce, jehož stropy zdobí fresky od slavného italského umělce Carloneho. Komentované prohlídky v českém i anglickém jazyce se budou konat od čtvrtka do neděle každou hodinu již od 4. května.

13. 2. 1868: Silný vítr znepříjeňuje Pražanům život, přibývá nemocných • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

OBRAZEM: Unikátní barevné záběry Prahy z konce 19. století. Takhle už naše město nikdy neuvidíte • Život v Praze na konci 19. století plynul pomaleji než dnes. Alespoň se to může zdát při pohledu na unikátní kolorované snímky, které má ve svém archivu Knihovna Kongresu Spojených států amerických.

Praha na konci 19. století vypadala trochu jinak, než ji známe dnes.