Trápení Hany Vítové: Záletní muži a tragická smrt milované dcerky

Životní příběh Hany Vítové připomíná jízdu na horské dráze. Slavná prvorepubliková herečka prožila léta na výsluní slávy, osud jí však nadělil i několik těžkých ran. Přestože na nezájem mužů si nemohla stěžovat, ideálního partnera nikdy nenašla. A ne snad proto, že by byla vybíravá. Jen zkrátka nikdy neměla štěstí.

Narodila jako Jana Lašková v Praze dne 24. ledna 1914 do umělecké rodiny. Tatínek Hanuš byl sólistou opery Národního divadla a profesorem zpěvu na pražské konzervatoři, maminka Hana se rovněž věnovala opernímu zpěvu. Jako malá toužila po kariéře učitelky. Na přání rodičů se však přihlásila na konzervatoř, kterou nakonec nedokončila.

Po krátké stáži v olomouckém divadle se do Prahy rozšířily zvěsti o jejím pěveckém nadání. V roce 1930 ji v Osvobozeném divadle angažovali Jiří Voskovec a Jan Werich. Byli to právě oni, kteří jí vymysleli umělecký pseudonym Hana Vítová. Oba pány zbožňovala, k Jiřímu Voskovcovi údajně cítila i něco víc. Cestu si naopak nikdy nenašla ke svému kolegovi z divadla Vlastovi Burianovi. Vadilo jí, že se chová povýšeně, sebestředně a ješitně.

První velkou láskou Hany Vítové byl operetní zpěvák a herec Jára Pospíšil. Dokonce kvůli němu odešla z Prahy do Olomouce, aby se záhy oba vrátili zpátky. Jejich krátké manželství se velmi brzy rozpadlo, Pospíšilova hvězda totiž strmě stoupala a seladon údajně nedokázal odolávat zástupům fanynek. Herečka na něj však nikdy nezanevřela a do smrti na něj vzpomínala jako na výborného člověka, umělce i kamaráda.

• 

Jedním z dalších mužů, ke kterému s obdivem vzhlížela, byl Oldřich Nový. Nikdy už se asi nedozvíme, jak moc hluboký vztah mezi nimi byl. Vrabci na pražských střechách si ale tehdy cvrlikali ledacos. Drby nabraly na intenzitě, když se Nový náhle začal starat o malé dítě a tvrdil, že je otcem, přestože jeho žena Alice nebyla prokazatelně těhotná.

Filmová kariéra

Před filmovou kamerou se Hana Vítová poprvé objevila v roce 1932. Zahrála si v nepříliš povedené veselohře Děvčátko, neříkej ne. Společně s Ljubou Hermanovou zazářila ve filmu Peníze nebo život, kde společně zazpívaly píseň Život je jen náhoda, která se stala evergreenem. Nabídky na další role poté začaly chodit jako na běžícím páse. A s nimi i sláva, peníze a příležitost naplno ukázat své herecké mistrovství.

Hana Vítová však i přesto zůstala skromnou a milou dívkou, kterou sláva takřka nepoznamenala. „Mluvil jsem s mnoha herečkami její generace, ale když jsem se zmínil o Haně Vítové, nikdy jsem o ní od nikoho neslyšel špatné slovo,“ říká novinář, moderátor, spisovatel a textař Ondřej Suchý, který byl jejím osobním přítelem v posledních letech života.

• 

Období největší slávy zažívala ve čtyřicátých letech. V té době poznala šéfredaktora časopisu Kinorevue Bedřicha Rádla, který kvůli ní dokonce opustil ženu. I přes veškerá varování okolí, že to, co udělal své první ženě, se může snadno stát i jí, řekla Vítová u oltáře podruhé v životě „ano“. Krátce poté se jim narodila dcera Bedřiška.

Hana Vítová byla doslova v sedmém nebi. Po děťátku vždy toužila a sen o spokojené rodině se stával skutečností. Jenomže to, před čím ji všichni varovali, se začalo naplňovat. Rádlovy zálety se stupňovaly, až si jednoho dne přivedl domů mladičkou herečku Natašu Tanskou. U rozvodového soudu se Rádl o Vítové vyjadřoval velmi nelichotivě. Mimo jiné prohlásil, že je alkoholička a holduje bujarým večírkům.

Společné soužití

Když se dva lidé rozvedou, většinou si pak jde každý svou cestou. V tomto případě to ale neplatilo. Psala se už totiž 50. léta a ve znárodněném filmovém průmyslu již pro Hanu Vítovou nebylo místo. Kdysi slavná herečka zůstala bez prostředků, neměla kam se odstěhovat, a tak musela vzít za vděk společné soužití v jedné domácnosti s exmanželem a jeho novou ženou.

Další ránu Haně Vítové osud ušetřil vzápětí. Dcera Bedřiška trpěla psychickými problémy a mj. si vsugerovala představou, že ji miluje Jiří Suchý. Ten ale v té době již měl svou vlastní rodinu a veškeré její snahy se snažil odrážet. Z nešťastné lásky si pak dívka sáhla na život. V koupelně si podřezala žíly a před zrakem matky následně vyskočila z okna bytu na vltavském nábřeží poblíž Mánesa.

• 

Útěk z města

Po smrti dcery se Vítová odstěhovala na venkov, živila se překládáním a smutek často zapíjela alkoholem. V pozdním věku ji postihla vážná autonehoda, kvůli které ochrnula. Havárie navíc způsobila obrovskou jizvu na tváří, kterou kdysi znalo a milovalo celé Československo.

„Jemná, bezkonfliktní, s úsměvem na tváři, smířená se všemi smutky a nezdary, kterými ji život obdařil. Nepoznamenaná slávou, nad níž na konci svého života vždy jen mávla rukou. Moudrá, inteligentní žena,“ popisuje Hanu Vítovou kamarád Ondřej Suchý.

Byla zkrátka anděl, kterému osud tak dlouho stříhal křídla, až nemohl létat. Smrt ji vysvobodila 3. března 1987.