Češi přišli o jednu disciplínu národního sportu. Na vlaky už nemůžou nadávat

Cestující tráví čas ve vlaku různými aktivitami
Cestující tráví čas ve vlaku různými aktivitami.

Ještě donedávna to byla jistota. Zpoždění, nefunkční topení uprostřed zimy nebo ručníky na toaletách, které byly jen namalované – a hned bylo o čem mluvit. Jenže dnes? Vlaky přijedou včas, sedačky čisté, Wi-Fi běží, průvodčí se usmívá.

Lidem v Česku se zkrátka pomalu vytrácí ona drobná každodenní příležitost si postěžovat na služby Českých drah. Možná budeme muset hledat nový terč. Slibným adeptem v tomto ohledu by mohly být třeba samoobslužné pokladny.

Spokojenost s vlaky roste

České dráhy letos naměřily nejvyšší spokojenost zákazníků v historii. Ukazatel Net Promoter Score (NPS), mezinárodně uznávaný standard loajality, dosáhl v září 2025 hodnoty 41,2 bodu – zatím rekord. Pro srovnání: v červnu 2023 to bylo pouze 26,5. Za dva roky tedy nárůst téměř o patnáct bodů.

Foto: České dráhy

Na zlepšení se podepisuje několik faktorů. Třeba ComfortJety na mezinárodních linkách, RegioFoxy a RegioPantery v regionech. Méně zpoždění, víc pohodlí, Wi-Fi, zásuvky, rezervace, digitální služby.

Aplikace Můj vlak se mezitím stala nepsaným centrem cestování – prodává jízdenky, hlídá spoje, informuje. „Cestující oceňují investice do nových vlaků a vyššího komfortu,“ libuje si šéf Českých drah Michal Krapinec a dodává, že inovace budou pokračovat i v příštích měsících a letech.

Od koněspřežky k dvoustovce

Když si člověk uvědomí, že letos Česko oslavilo 193 let od zahájení provozu první koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince, zní to skoro neuvěřitelně. Kolejnice postupně vytvořily hustou síť, která denně rozhýbává celou zemi. A díky mohutným investicím do rekonstrukce tratí, nádraží i techniky ji podle statistik využívá každý rok stále více pasažérů.

První parní vlak dorazil do Prahy před 180 lety – 20. srpna 1845, na dnešní Masarykovo nádraží, které se teď zrovna mění k nepoznání při největší modernizací od svého vzniku.

Dnes po českých kolejích jezdí několik desítek dopravců, vlaky křižují republiku ve všech směrech. Jen České dráhy denně vypraví v průměru 6 605 spojů, které dohromady za 24 hodin urazí 326 tisíc kilometrů. Téměř jako cesta na Měsíc.

Letos navíc padl další milník – poprvé v historii překročilo české Pendolino rychlost 200 kilometrů za hodinu. Na vybraných úsecích tratě mezi Prahou a Českými Budějovicemi tak česká železnice dosáhla symbolické hranice, o které se dřív mluvilo spíš jako o vzdáleném snu.

Ne každý je spokojený

„Jezdím vlakem denně už 20 let a musím uznat, že ta proměna je znát. Čistota, připojení k internetu, rychlost… i lidi jsou jaksi klidnější,“ říká čtyřicetiletý Petr z Benešova, který dojíždí do práce do Prahy. Naopak jiný cestující, pan Miroslav z Plzně, to vidí střízlivěji: „Jasně, vlaky se trochu zlepšily, ale tohle mělo být samozřejmé už dávno. Jen se podívejte na některá nádraží – rozbitá, šedá, bez života. Tam je pořád co dohánět.“

Vlaky se pro mnoho lidí stávají první volbou při cestování za rodinou, na výlety nebo za nákupy do sousedních zemí.

Možná mají pravdu oba. Modernizace je vidět, ale ne všude stejným tempem. Přesto, když se člověk podívá kolem sebe – na nové soupravy, opravené stanice, rychlejší tratě – nelze si nevšimnout, že se země mění. Nenápadně, po svém, ale k lepšímu.

A možná je to i důvod k zamyšlení. Sice jsme přišli o možnost si postěžovat, ale získali něco jiného. Důkaz, že se u nás nedějí jen špatné věci. Že se umíme posunout, držet krok se světem. A většinou i dojet včas.

Kristián Vích Redaktor zaměřený na aktuální společenská témata, jejich reálné dopady a dlouhodobé souvislosti. Specializuje se na oblasti zdraví, vědy, bezpečnosti, ekonomiky a každodenního fungování společnosti. Ve své práci propojuje data, výzkumy a oficiální informace s konkrétními situacemi, které lidé zažívají v běžném životě. Dlouhodobě sleduje varovné trendy, systémové chyby i změny, které se nenápadně promítají do života jednotlivců i celé společnosti.
Další články →