Gigantický pražský lunapark s obří horskou dráhou zmizel v propadlišti dějin

V dobách první republiky stávalo v pražských Vršovicích něco nevídaného – proslulý gigantický lunapark Eden s mnoha atrakcemi a pětikilometrovou horskou dráhou. Dnes už si na něj nejspíš vzpomenou jen naši praprarodiče, dříve to však bývalo velmi populární místo, kam s oblibou mířily tisíce Pražanů za víkendovou zábavou.

Po vzniku Československé republiky se začaly objevovat názory, že by hlavní město mělo mít vlastní zábavní park evropského střihu, ideálně po vzoru vídeňského Prátru. Od myšlenky k realizaci uběhla poměrně krátká doba.

Nákladně vybudovaný lunapark Eden byl otevřen už v roce 1922 na samém konci Vršovic, nedaleko chudinských kolonií na Bohdalci, mezi Vršovickou ulicí a železniční tratí kolem již zaniklého rybníčku pod Bohdalcem.

Návštěvníky park lákal především na unikátní horskou dráhu o úctyhodné délce pět kilometrů (nedávno zbouraná horská dráha na Výstavišti v Holešovicích měřila pouze 440 metrů). K dispozici ale byla i řada dalších pouťových atrakcí, strašidelný zámek, prodejní stánky, promenády, restaurace, tobogány či vodní laguny s vyjížďkovými lodičkami.

Jak to v parku vypadalo

Masivní vstupní bráně do vršovického „ráje zábavy“ vévodila reklama firmy Schicht, jenž vyráběla proslulé Schichtovo mýdlo s jelenem. Vstoupit jste mohli po zaplacení vstupného, které činilo 1 korunu a 20 haléřů a platilo na všechny atrakce.

Uprostřed parku stálo Kolosseum, obrovská aréna, kde se pořádaly nejrůznější tancovačky. K budově vedla velká promenáda lemovaná stromy a stánky s občerstvením. Pořádaly se tu karnevaly, tomboly, koncerty, estrády a divadelní vystoupení.

Velmi populární byla tzv. „černošská vesnice“, kde domorodci z Habeše předváděli své tance a vystupovali se zvířaty. Živí černoši se stali ohromnou atrakcí, neboť potkat tehdy v Praze člověka tmavé pleti bylo skoro nemožné.

Celodenní zábava v lunaparku pak vyvrcholila večer, kdy mohli návštěvníci sledovat pravidelné ohňostroje.

Doba Edenu nepřála

Lunapark Eden sloužil Pražanům více než deset let. Jeho význam ale začal postupně upadat. Uškodila mu především hospodářská krize, lidé si jednoduše nemohli zábavu dovolit. V roce 1935 byla demontována horská dráha a úplný konec přineslo období 2. světové války, kdy němečtí okupanti zakazovali veřejné zábavy v časech německých porážek. Nařízení o definitivním uzavření parku vydali hygienici v roce 1946.