Eden

Nepřehlédněte

4. 6. 1890: Podezřelý nález a nové schody u Emauzského kláštera • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Lanovka na Letnou začala jezdit před 130 lety. Příliš dlouho ale nevydržela • Je sobota 31. května 1891 dopoledne a pod letenským vrchem se koná významná událost. Do provozu slavnostně vstupuje historicky první lanová dráha v Praze. Zatímco její mladší sestra na Petříně vydržela až do současnosti, letenskou lanovku dnes připomíná už jen zrekonstruovaná vyhlídka.

3. 6. 1868: Sebevražda ženě opět nevyšla. Zkusí to příště znovu? • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Déšť Vydatný déšť, který po celý předešlý měsíc se nedostavil, následkem čehož velké sucho povstalo, se konečně předevčírem večer při bouřce spustil, čímž nemálo veškeré rostlinstvo se občerstvilo. Ač byl déšť tento valný, byla po jeho ukončení v krátce dlažba v Praze opět suchá, důkaz to, jak země již vyprahlá byla. Toužebně očekávaný tento déšť nebyl však po chuti některým výletníkům, kteří v tento den v okolí pražském se nalezali, a jím přepadení byli. Skrz na skrz promoklí dorazili do Prahy. – Pražský denník, 3. 6. 1868 Pokus sebevraždy Choť jistého bývalého důstojníka, paní Kateřina P., jež na Ječné ulici bydlí, přeřezala si v neděli svatodušní k večeru žíly na rukou, chtějíc se usmrtiti. Byla ale ještě v čas postižena, další řezání jí zabráněno a když jí lékař rány zavázal, dovežena jest do nemocnice. Tatáž paní už před některým časem napila se vitriolu, chtějíc si smrt udělati; ale i tu jí bylo ještě pomožíno. – Pražský denník, 3. 6. 1868 [related-post id="10717"] V opilosti zemřel Mladý jeden nádenník, Josef K., v Praze, pil nesmírně mnoho kořalky a to jej stálo konečně život. V sobotu šel úplně opilý na lešení jednoho domu, který se na Karlovu náměstí staví a spadl po hlavě dolů; a však šťastně ještě padl, an si nic neudělal; za nedlouho ale nalezen jest v jednom koutě na staveništi naprosto opilý, tak že jej museli donest do nemocnice; zde vypustil brzy ducha; zemřev na otrávení líhovinami. – Pražský denník, 3. 6. 1868

28. 1. 1868: Muži se rozbilo skleněné zboží. Reakce kolemjdoucích ho dojala k slzám • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

20. 3. 1868: Pražané močí na ulici. Chybí totiž veřejné toalety • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Znečišťování ulic Pozoruje se vůbec za poslední doby, že ulice pražské, zvláště užší a odlehlejší velice bývají znečištěny a také výkaz policejní svědčí, že neobyčejně mnoho lidí bývá zadržováno pro znečišťování ulic od strážníkův policejních. Zkušenost ta mohla by konečně přiměti příslušné úřady obecní, aby dbali o brzké zřízení náležitého počtu pissoirů v ulicích pražských, neníť v tom ohledu snad žádné větší město tak zanedbáno jako Praha; ovšemť že by pissoiry ty nesměly být tak primitivně stavěny, jako byly ony ohyzdy z doby Vankovské. – Národní listy, 20. 3. 1868 Nalezená kostra Při kopání základu nového domu vedle hostince „u anglické královny“ nalezena předevčírem odpůldne v zemi na sáh hloubky spuchřelá rakev s kostrou, dosti zetlelou. Tamtéž nalezena zasypaná studně a několik tajemných výklenkův. Dle zkoušek, zatloukáním v násyp konaných, lze se domnívati, že později přijde se ještě na klenbu. Na místě tom vůbec „židovskou zahradou“ zvaném nacházel sa dříve hřbitov židovský. – Národní listy, 20. 3. 1868 [related-post id="7604"] K výstraze Již po delší dobu provádí v Praze jistý šejdíř zlodějské své kousky. Výdává se za řeznického chasníka a co takový najímá si byt u rodin, jež mu na slovo věří a co nájemníka jej přijmou. Sotva že se ale v najatém příbytku ohledne, žádá hospodyni o velký železný hrnec aneb jinou nádobu a sice za tou příčinou, že prý od svého bratra uzenáře sádlo dostane, které jí pak lacino přenechá. Touto vyhlídkou bývá hospodyně obyčejně přemluvena a dá podvodníkovi k žádosti jeho ještě šálek, by mohl hrnec do něho svázati. Podvodnlk zaobalí opatrně hrnec a odejde, by se více nevrátil. Šejdiřským tímto spůsobem byla předešlý týden ošizena jistá domovnice na nábřeží, předevčírem pak opět ve vrabčí ulici jedna soukromnice. – Pražský denník, 20. 3. 1868

10. 8. 1890: Nové poznatky o rakovině a zákaz sokolského průvodu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 10. 1889: Tajemný dům na Maltézském náměstí a zranění Pražané • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Praha nechala opravit pozůstatky po bývalé lanové dráze • V Letenských sadech byla obnovena jedna ze zapomenutých pražských technických památek, část původní lanové dráhy. V místě bývalé horní stanice vznikla nová vyhlídka. Rekonstrukce vyšla na 2,3 milionu korun.

17. 3. 1890: Dítě v ohrožení, sebevražda nemocného člověka a slavnostní večer • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 10. 1868: Dělníci na stavbě objevili velké ložisko kostí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pomatenec Sběh lidu spůsobil předevčírem večer jistý muž v mostecké ulici podivným svým chováním. Probíhal tam tudy bos a napolo oblečen ulici a do každého krámu vstoupiv mumlal nesrozumitelná slova. Brzo byl obklopen houfem lidu a mládeže, která počala podivína pronásledovati a po něm pokřikovati. Podrážděný muž jal se holí oháněti škubající jej mládež a vida se čím dále tím těsněji obklíčována, dal se na útěk přes kamenný most na ostrov Kampu, kde později od strážníka byl zachycen a na policii odveden. Tam jej odevzdali do lékařského ošetřování, an se na něm patrné známky šílenosti jevily. – Pražský denník, 18. 10. 1868 Ložiska kostí V prostřední jirchářské ulici kopají se základy k novému velkému domu. Prací touto zaměstnaní dělníci přišli v hloubi několika stop na veliké ložisko kostí, tak že je takřka lopatami nabírati mohli. Kosti tyto jsou promíchány s lidskými, větší však jich část pochází z hovězího dobytka. Okolnost, že v půdě se nalezly též pozůstatky z rakví, svědčí, že jindy hřbitov v těchto místech se nalezal. – Pražský denník, 18. 10. 1868 [related-post id="13821"] Velká úroda Vína v Uhřích se letos nesmírně mnoho urodilo. To dokazuje vývoz jeho nejen do ostatních krajin rakouských, nébrž i do ciziny. Tak do Prahy se každodenně dováží po železnici na sta košů s hrozny, jež někdy i víc liber váží. Že i do ciziny se náramně rozmáhá vývoz uherských hroznů, vysvítá z toho, že jeden peštský spolek zavázal se smlouvou 1400 centnýřů hroznů vyvezti do Ruska. – Pražský denník, 18. 10. 1868

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

23. 6. 1890: Chasník prý střílel na krysy. Zasáhl ale malou holčičku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 5. 1889: Prahu trápí žebrající děti. Městská rada hledá řešení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 7. 1890: Zatčení bývalého konzula, podvodník na útěku a smrt na plovárně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

31. 5. 1890: Zbytečný poplach kvůli ohni v obchodě na Karlově náměstí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 4. 1868: Jak se provádí zatěžkávací zkoušky nového pražského mostu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zkouška třetího mostu Po celý včerejší den bylo okolí třetího mostu pražského přeplněno diváky, kteří chtěli býti přítomni zkoušce nákladní, jíž pevnost nového mostu osvědčiti se měla. Až do 10. hodin ráno byl obecenstvu vstup na most dovolena tisíce návštěvníků použilo této příležitosti, by se na most podívali. Nával byl ohromný, jelikož se vstupné nevybíralo. K 10. h. byl však přístup na most zakázán. V Eliščině ulici hromadily se stále větší zástupy lidu, až o 1. h. spoledne počalo se s přípravními prácemi ke zkoušce. Celé dopoledne přijížděly ještě povozy cihlami naplněně přes most. Počet cihel na 70 povozech přivežených obnášel dohromady 65.000 kusů. O 1. hod. počalo se se skládáním a rovnáním cihel na chodníky a složilo se jich na část u města 40.000, se strany Letné pak ostatních 25.000. Práce tato, při níž ovšem množství dělníků se súčastnilo, trvala úplné tři hodiny. Po 4. h. byly veškeré cihly na mostní chodníky složeny. Rozumí se samo sebou, že práci této tisíce diváků přítomno bylo. Cihly tyto zůstanou ležeti na chodníkách až do dneška do 1. hod. s poledne, načež budou opět nakládány a odvezeny. Odklizení jich musí nejdéle do 4. h. s poledne provedeno býti. Podniknutí toto jest svěřeno p. Randovi, majiteli povozů. Hlavní zkouška bude se teprve dnes o 8. hodině ranní odbývati. K dosavadní tíži cihel připojí se totiž 64 vozů železem obtěžkaných, které v tuto hodinu z Eliščiny ulice přes most pojedou. Každý vůz bude míti 60 centů váhy. Vozy tyto pojedou přes most a silnici Belcrediho na planinu k Bubnám, odkud se opět otočí k zpáteční jízdě přes most. Zkušební tato jízda musí nejdéle dopoledne provedena býti. Po ukončené zkoušce ohledá zvláštní stavební komise veškeré částky mostu, zda-li se někde něco nezlámalo neb neporouchalo. – Pražský denník, 30. 4. 1868 Přijede císař do Prahy? K slavnému otevření třetího mostu pražského, kteréž určeno jest na den 10. května t. r. pozval p. purkmistr pražský ovšem též J. V. císaře, podle něhož most pojmenován jest. J. V. odpověděl, že by ho sice těšilo, kdyby k slavnosti té dostaviti se mohl, avšak že nemohl by přijíti přede dnem 23. května. – Národní listy, 30. 4. 1868 [related-post id="9794"] Požáry Na dnešek v noci k jedenácté hodině hlášen oheň za branou Oujezdskou. Hořeloť na dolejším konci Smíchova nedaleko nádraží západního v domě, kde hostinec „u Skráličkův“ nazvaný se nalezá. Oheň vzniknul spůsobem dosud neznámým v zadní části domu a zachvátil v brzku i poschodí jedno, takže škoda dosti značný. Teprv po půlnoci udušen oheň. – Národní listy, 30. 4. 1868

1. 12. 1868: Jubileum profesora Purkyně a případ jednoho podvodníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

24. 9. 1889: Problémy měšťanských škol v Praze a pomoc pro chudé vdovy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

19. 1. 1868: Sbírka na dostavbu chrámu sv. Víta se zadrhla, lidem se nechce platit • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Módní ikona Hana Podolská. Smutný příběh legendární pražské podnikatelky • Říkali jí česká Coco Chanel. V jejím salonu na Jungmannově náměstí v Praze si v dobách první republiky podávaly dveře manželky ministrů a továrníků, ale i slavné herečky Jarmila Novotná, Růžena Nosková, Hana Vítová, Adina Mandlová či Lída Baarová. Životní příběh české módní ikony je pozoruhodnou výpovědí o neuvěřitelné píli a cílevědomosti, zároveň ale i smutným mementem naší poválečné historie.

Česká Coco Chanel Hana Podolská.