Muzeum vystavuje originál ruchadla bratranců Veverkových

Ve dnech 12. a 23. února uplyne 170 let od úmrtí bratranců Veverkových – vynálezců ruchadla. Jména Václav Veverka (1790–1849) a František Veverka (1799–1849) zná v Česku každý školák, málokdo však ví, že za příběhem ruchadla stojí složité a přelomové období historie českého zemědělství. Originál ruchadla je od dubna 2018 k vidění v Národním zemědělském muzeu v expozici Zemědělství.

Za vznikem ruchadla stojí nelehké životní osudy jeho autorů, stejně jako se v něm odráží složitá a přelomová doba života na českém venkově v první polovině 19. století. Doby, kdy u nás během 30 let stoupl počet obyvatel ze čtyř milionů na pět a bylo potřeba je uživit. Byla to doba po reformách Marie Terezie a před zrušením panské roboty. Začínaly se pěstovat nové plodiny, včetně do té doby málo využívaných brambor, a každá půda a každý typ plodin vyžadovaly jiný způsob orby.

Jak si ulehčit dřinu a práci s těžkým oradlem na rozsáhlých pozemcích vrtalo hlavou i Františku Veverkovi z obce Rybitví na Pardubicku. K práci na inovaci dosavadního pluhu přizval svého bratrance a souseda Václava Veverku, místního kováře. Po mnoha nezdarech a zkouškách na pozemku za kovárnou se jim podařilo zkonstruovat tzv. ruchadlo – orební nástroj, který nejenže usnadňoval regulaci hloubky orby, ale půdu také převracel a rozrušoval.

„Vzácné ruchadlo, které máme v naší sbírce, bylo představeno na Jubilejní výstavě v roce 1891 a jedná se o jeden z nejvzácnějších sbírkových předmětů muzea,“ říká náměstek generálního ředitele Národního zemědělského muzea Antonín Šimčík.

Na svém vynálezu bratranci bohužel nezbohatli, třebaže se ruchadlo rozšířilo po kraji a dokonce i za hranice Čech. Už během jejich života si vynález ruchadla přisvojil úředník choltického panství Jan Kainz, který ho dokonce vystavoval roku 1832 na hospodářské výstavě jako svůj vynález pod názvem „Kainzpflug“.

[related-post id=“6375″]

Skuteční vynálezci se o tom dočetli až v „Kalendáři c. k. vlastenecké hospodářské společnosti pro Království české“. Přes protesty lidí, kterým taková podlost nebyla lhostejná, vyšetřování a četné průkazné svědecké výpovědi, nedočkali se bratranci Veverkové do konce života oficiálního uznání autorství vynálezu, ani odměny, která jim náležela. Také tovární výroba v polovině 19. století vycházela z konstrukčních prvků ruchadla, „moderní“ oradla pak již byla symbiózou výhod několika různých konstrukcí pluhu.

Ani závěr života však Veverkovým nepřipravil mnoho radosti. Movitější František i o něco chudší Václav postupně přišli o své statky a polnosti, stěhovali se do pronájmu a v závěru života oběma vyhořela chalupa. Zemřeli nedlouho po sobě v únoru 1849. Satisfakce přišla až 30 let po jejich smrti, kdy byly dořešeny soudní spory o autorství vynálezu a českými vlastenci pak bylo vybudováno sousoší Františka a Václava Veverkových v Pardubicích, na jehož slavnostní odhalení se sjelo přes třicet tisíc lidí.