Ve věku 86 let odešla výrazná postava, která desítky let formovala kulturní dění na východním Slovensku. Svojí prací oslovoval nejen publikum menšinových jazyků, ale také širokou divadelní obec. Lidé hoi znali jako tvář divadla, ale i jako hlas, který pomáhal udržovat rusínskou a ukrajinskou kulturu živou.
Začínal jako herec, brzy však přešel i k režii a překladům. Významně přispěl k tomu, aby se dramatické texty dostaly k publiku v rodném jazyce, a tím se podílel na zachování jazykové identity. Později působil i jako pedagog, který ovlivnil nové generace umělců.
Onou osobností byl Jaroslav Sisák, herec, režisér, překladatel a bývalý ředitel Divadla Alexandra Duchnoviče v Prešově. Jeho smrt oznámilo samotné divadlo, kde strávil podstatnou část svého profesního života. Sisák byl jedním z prvních Slováků, kteří vystudovali Divadelní institut Karpenka Kareho v Kyjevě.
Sisák od roku 1957 působil v Ukrajinském národním divadle v Prešově, kde ztvárnil desítky rolí – například Miša v Bačově ženě, Cassia v Othellovi či Faráře ve hře Líšky, dobrou noc!. Jako režisér stál za inscenacemi Když mě opustíš, Než kohout zazpívá nebo Tři sestry. Překlady do rusínštiny a ukrajinštiny přitom tvořily nedílnou součást jeho práce.
V závěru života působil i jako umělecký šéf a pedagog na Akadémii umění v Banské Bystrici. Jeho odkaz nyní připomínají kolegové i divadelníci z celého Slovenska. Podle Divadla Alexandra Duchnoviče byl Sisák osobností, která se nesmazatelně zapsala do dějin divadla i rusínské kultury. Jeho lidskost, tvořivost a odhodlání budou chybět.