12. 4. 1868: Kočka zemřela steskem po své paničce

Před lety v PrazePražskýDEN.cz12. dubna 20181 minuta čtení

Foto: Archiv

Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Věrni i v smrti

V Malkově u Kadaně zemřela koncem března stařena v 93. roce věku svého. Měla po dlouhá leta kočku, kterou nade vše si oblíbila. Když zemřela, nechtěla se kočka z postele zemřelé ani hnouti a o pohřbu nalezli oddané to zvíře pošlé v jednom koutku světnice. – Pražský denník, 12. 4. 1868

 

Stavba divadla

Na staveništi národního divadla počne se už v úterý se stavbou základů v průčelí do Ferdinandovy třídy. Teprvé ve hloubce čtyř sáhů a třech stop pod dlažbou ulice dokopali se pevné půdy, na kteréž se základy položiti mohou. Do slavnosti svatojanské budou základy v průčelí položeny až po roveň ulice a do zdě portiku (výstupku) položen bude kámen základní. – Pražský denník, 12. 4. 1868

[related-post id=“9240″]

Navrátilí vystěhovalci

V pátek ráno přijely po drážďanském vlaku do Prahy tři osoby, kteréž před 6 lety z Malína u Hory Kutné do Ameriky se byly vystěhovaly. Anaž prý v Americe všecka práce vázne, museli za posledních dob přisaditi, co si dřív uspořili a takž raději se zbytkem vrátili se do vlasti. – Pražský denník, 12. 4. 1868

Velikonoční nadílka

Chudým u sv. Bartoloměje dostalo se k návrhu insšpektora pana Huleše za příčinou velkonočních svátků mimo obyčejnou stravu také koláčů, vepřové pečeně, kávy a piva. – Pražský denník, 12. 4. 1868

Nepřehlédněte

17. 8. 1890: Stavba lanové dráhy na Letnou a opuštěný chlapec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zajímá vás historie? Kryt Folimanka bude tuto sobotu znovu otevřen • Již tuto sobotu 13. dubna 2019 se pro zájemce z řad veřejnosti opět otevře jeden z největších krytů civilní ochrany na území hlavního města. Unikátní prostory si budete moci prohlédnout od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

Tramvaj Václava Havla vyjela do pražských ulic. Připomíná třicet let svobody • Do ulic hlavního města vyjela speciálně vyzdobená legendární tramvaj s číslem 8085. Připomíná třicáté výročí posledních týdnů roku 1989, kdy se měnilo politické směřování naší země, a také 30 let od kandidatury Václava Havla do funkce prezidenta, který ji použil při své prezidentské kampani. Výtvarný návrh nynější tramvaje podle dobových fotografií připravil autor loga Občanského fóra Pavel Šťastný. Tramvaj bude do konce roku jezdit ve všední dny jako historická linka 23 a o víkendech jako linka 2.

Výstava v Národním muzeu připomíná historii a význam tištěných novin a časopisů • V Historické budově Národního muzea probíhá v těchto týdnech výstava s názvem Labyrint informací a ráj tisku. Na její přípravě spolupracovali pracovníci muzea s Unií vydavatelů, profesní organizací vydavatelů periodického tisku v České republice. Záměrem je připomenout význam i dlouhou tradici vydávání novin a časopisů u nás.

28. 11. 1868: Kvůli nepozornosti chůvy přišlo dítě o život • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

8. 1. 1868: Jak pražské zastupitelstvo volilo nového purkmistra • Pražští zastupitelé si na začátku roku 1868 zvolili nového purkmistra. Stal se jím advokát Karel Leopold Klaudy. Přečtěte si, jak o volbě přesně před 150 lety referovaly Národní listy.

Legenda českého zemědělství. Před 80 lety vyjel traktor Svoboda Diesel-Kar 12 • Přesně před 80 lety na česká pole poprvé vyjel jeden z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších pomocníků malých a středních rolníků první poloviny dvacátého století – traktor Svoboda Diesel-Kar 12. Na tento typ pak navázalo několik úspěšných řad zemědělských strojů Svoboda, než byla v roce 1948 firma znárodněna. Ikonický traktor zdobí také vchod do hlavní výstavní budovy muzea v Praze na Letné.

28. 11. 1889: Benefiční večer, smrtelná nehoda a první sníh v Praze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 4. 1868: Velký zátah! Strážníci v Praze zatkli desítky žebráků • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Otevírání brány Vyšehradská brána bývala doposud, jak známo, o hodinu později otevírána než brány ostatní, což bylo nemilým opožďováním pro lid z té strany do Prahy na trh jdoucí. Vyšehradské policejní komisařství se tudíž obrátilo v té záležitosti k c. k. velitelství pevnostnímu a již jest nářkům odpomoženo; venkovská brána jest nyní k rozkazu zemského gen. velitelstva odevzdána finančním orgánům, až si ji otevírají stejnou dobou s ostatními branami pražskými a vnitřní brána zůstane ve dne v noci otevřena. To jest zavedeno už od 15. dubna. – Pražský denník, 18. 4. 1868 Vystěhovalci Předevčírem večer ubíralo se pět osob z okresu skutečského pocházejících na další cestu do Ameriky. Jak se pozoruje, ubývá letošním rokem již značně oněch bláhovců, kteří přes všechny výstrahy v daleké cizině lepšího živobytí než ve své vlasti dosáhnouti chtěli. Až do nynějška nedosáhl počet do Ameriky letos se vystěhovavších ani třetí díl, co jich loňského roku do té doby bylo odešlo. – Pražský denník, 18. 4. 1868 [related-post id="9496"] Zátah na žebráky Vydatný lov učinili včera dopoledne městští strážníci. Zatknuli totiž na sta žebráků, kteří včerejšího pátku co v privilegovaný den jejich, při žebrání na ulici od strážníků postiženi byli. Žebráci tito byli od strážníků na okresní strážnici dopravováni, odkudž pak v tlupách po 10 až i po 20 osobách na policejní ředitelství dodáni byli, kde tamější místnosti vesměs jimi se přeplnily. Mezi zatknutými nacházelo se nejvíce starců, mrzáků a mladších žen, každá s několika dítkami. – Pražský denník, 18. 4. 1868

Nacisté tu sekali hlavy jako na běžícím páse. Pražská sekyrárna nahání hrůzu • „Ve jménu Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“ Uslyšet tato slova znamená začátek konce. Odsouzený je ve spodním prádle odveden do tzv. „přípravné“ cely, kde má možnost se spoutanýma rukama napsat svůj poslední dopis. Komise ověřuje totožnost. V následující místnosti za černým závěsem je už připravena gilotina. Popravy v nechvalně proslulé pankrácké „sekyrárně“ byly vykonávány zpravidla v úterý a ve čtvrtek po 16. hodině. Nacisté zde o život připravili oficiálně celkem 1075 lidí, z toho 155 žen. Skutečný počty obětí je ale nejspíš mnohem vyšší. Kat Alois Weiss společně se třemi dalšími pomocníky svázaného odsouzeného pokládají na stůl. Nejdřív mu nasadí dřevěný límec, po stisknutí páky sjíždí dolu čepel ostře nabroušeného nože. Trest je vykonán. [gallery size="full" columns="1" ids="12175"] Chtěli ušetřit „Sekyrárnu“ na Pankráci zřídili nacisté až v dubnu roku 1943. Důvodem bylo šetření. V protektorátu během heydrichiády stoupal počet lidí souzených německým lidovým soudem, a tím pádem i počet popravených. Trest smrti je ukládán se ilegální odbojovou činnost, ale třeba i za černou porážku prasete. Vozit odsouzené k exekucím do Berlína a Drážďan je zdlouhavé a drahé, a tak je výnosem říšského ministra spravedlnosti dr. Georga Otto Thieracka ze dne 15. dubna 1943 zřízeno samostatné popravní místo pro výkon trestu smrti stětím i v Praze na Pankráci. První poprava je zde vykonána už o deset dní dříve. Na formality si nacistické zrůdy nepotrpí. Historik Petr Koura uvádí, že v době zřízení pankrácké „sekyrárny“ bylo již možné udělit trest smrti prakticky za cokoliv. Pod vymezení „projevy protiněmeckého smýšlení nebo poškozování blaha německého národa nejrůznějším chováním“ bylo možné zahrnout v podstatě jakýkoliv delikt. [gallery size="full" columns="1" ids="12176"] Oběti odvážel náklaďák Mrtvá těla dozorci přenáší do další místnosti, tzv. „rakvárny“, kde je hvězdicovitým způsobem ukládají kolem kanálku uprostřed podlahy, aby mohla odtéct krev. Dodnes jsou na zemi v této místnosti patrné paprskovité stopy, které vznikly chemickou reakcí krve s povrchem dlaždic na podlaze. Oběti jsou následně uloženy do podlouhlých beden z nehoblovaného dřeva. Po 17. hodině nákladní automobil odváží truhly s mrtvými do strašnického krematoria, kde jsou pod přímým dozorem příslušníků gestapa v noci zpopelněny. Popel je pak vysypán do vyhloubených jam hned vedle krematoria. [gallery size="full" columns="1" ids="12174"] V jeden „popravní“ den se stihlo pět až šest lidí. Celý proces byl důkladně promyšlený, vše trvalo jen několik málo minut. 4. srpna 1944 stihl proto kat za den popravit 29 lidí. Vězni  popisovali, že zvuk dopadání čepele gilotiny se rozléhal celou chodbou. Pankrácká sekýrárna. Za okupace tu nacisti popravili 1 075 lidí, z toho 155 žen. Poslední popravení tu zemřeli ještě 26. dubna 1945, ten den už bylo například Brno osvobozeno. Na člověka tu padá neuvěřitelná tíseň. #odboj #WWII pic.twitter.com/QnUoqNiw4O

Poslední dopis Milady Horákové je vystaven v Národním muzeu • V Pantheonu Historické budovy Národního muzea je až do 10. července k vidění první a poslední strana dopisu, který napsala Milada Horáková těsně před svou popravou 27. června 1950.

11. 2. 1890: Nadace pro dlužníky, dopadení zloděje a incident v Poštovské ulici • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 5. 1889: Prahu trápí žebrající děti. Městská rada hledá řešení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 4. 1868: Macecha vyhnala nemocnou dívku z domova. Nepřinášela jí zisk • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Krádež koně Zadržen byl včera dopoledne na Františkovu nábřeží jistý drožkář od dvou venkovanů. Těm byl před několika dny neznámým zlodějem kůň ze stáje ukraden, i vypravili se do Prahy, zda-li by snad zde koně svého nevyslídili. Náhodou byl kůň drožkářův zcela podobný onomu, jenž venkovanům ukraden byl, a tito myslíce, že jest to skutečně kůň, jehož hledali, zastavili drožkáře v trysku ujíždějícího. Teprvé při bližším ohledání shledali okradení, že se zmýlili. Pustili tedy opět drožkáře, dostavše od něho notných nadávek a výsměchu od sběhlého se zástupu. – Pražský denník, 17. 4. 1868 Nemilosrdná matka Velký soucit vzbudila včera dopoledne na náměstí v Karlíně u kolemjdoucích asi čtrnáctiletá dívka, téměř polonahá a hladem mroucí a k tomu ještě zimnicí mořená. Jistá žena, kteráž u děvčete místo matky zastávala, an ji k sobě přijmula z domu nalezenců co děcko byla ji nyní vyhnala, jelikož děvče pro nemoc svou bylo propuštěno z jedné továrny, kde dříve pracovalo, a tudíž žádný výdělek soběcké a tyranské své maceše nepřinášelo. Dívka, která úplné dva dny, co byla z domova vyhnána, ni sousta v ústech neměla, klesla mdlobou, až několik dobrosrdečných ženštin se nad ní ustrnulo a jíst jí dalo. Později byla od útrpných lidí k ošetřování do nemocnice dopravena. – Pražský denník, 17. 4. 1868 [related-post id="9493"] Pokousáni od psů Od psů pokousán byl ve středu večer v Nuselské pivnici na Starém městě jeden krejčí do ruky a touž dobou v masných krámech na židovském městě 14letý synek jednoho nádenníka do hoření paždi. – Pražský denník, 17. 4. 1868

27. 5. 1889: Zabavený nemocný kůň, zaplavená ulice a neštěstí v blázinci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 5. 1868: Pohřbu zavražděné dívky se zúčastnily davy Pražanů • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Problémy vystěhovalce Vystěhovalců do Ameriky se ubíralo sobotu z okolí budějovického pět rodin a v neděli tři rodiny z Kaplice. Jeden z těchto vystěhovalců byl proti své vůli od zdejší policie zadržen, právě když již dalekou svou pouť do nové vlasti nastoupiti chtěl. K nemalé mrzutosti své musel totiž truhlice a jiné zavazadla z vagonu, kde již složeny byly, vyhledati a vynesti. Příčina tohoto zdržení byla ta, že onen vystěhovalec ve své otčině ručil za jistého dlužníka, a když tento nemohl věřitelům zaplatiti, obrátili se tito telegrafickou cestou na zdejší policii, by ručitele zadržela, až by se s nimi vypořádal. – Pražský denník 12. 5. 1868 Pohřeb mladé dívky Pohřeb zavražděné Barbory Ullrichové odbýván byl v pátek odpoledne ze všeobecné nemocnice za velkého účastenství lidu, který mrtvolu nešťastné dívky na poslední cestě provázel. Zároveň podotýkáme, že zavražděná pocházela z Prahy a nikoli z Opavy v Slezsku, jak v první zprávě mylně udáno bylo. Rovněž nepodstatná je domněnka, že by Barbora Ullrichová byla zavdávala chováním svým příčinu k nevalné pověsti jmena svého, naopak líčí se od sousedstva i příbuzenstva v nejlepším světlě a zejmena chtěla prý sama zrušiti poměr k důstojníkovi Terleckému, následkem čehož tento strašným spůsobem se jí pomstil. – Pražský denník 12. 5. 1868 [related-post id="10013"] Sebevražda V neděli v pozdější hodinu odpolední skočil v Podskalí jistý desátník od pěšího pluku vévody nasovského do vody a byl nedlouho na to vytažen již co mrtvola. Mrtvého odnesli do umrlčí komory u voj. nemocnice na Karlovu náměstí. – Pražský denník 12. 5. 1868

22. 9. 1868: Falešný krejčí napálil lehkověrného obchodníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Jmelí má magickou moc a zázračné léčivé účinky, ale jen za určitých podmínek • Jmelí zavěšené v domácnosti patří k tradičním vánočním zvykům. Od nepaměti je tato rostlina považována za magickou a lidé jí připisují zázračnou moc. Kromě toho má však i prokazatelné léčebné účinky.

Unikátní 400 let starý prapor z bitvy na Bílé hoře je k vidění v Praze • U příležitosti 400. výročí popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí prezentuje Národní muzeum vůbec poprvé prapor, který byl přímou součástí bitvy na Bílé hoře. Jedinečný artefakt mohou návštěvníci díky spolupráci s italskými partnery vidět až do konce září v Muzejním komplexu Národního muzea na výstavě 1620. Cesta na Horu.

11. 3. 1890: Náruživý milovník, pomoc chudým měšťanům a rvačka v Klimentské ulici • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.