6. 5. 1868: Venkovan tvrdě zaútočil na dotěrného obchodníka

Před lety v PrazePražskýDEN.cz6. května 20181 minuta čtení

Foto: Archiv

Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Z ulice

Všeobecně známá dotíravost obchodnlků v sírkové ulici, jíž lidé touto ulicí přecházející tak obtěžováni jsou, byla v pondělí dopoledne poněkud hrubým spůsobem potrestána. Jistý venkovan ubíraje se touto ulici byl se všech stran tahán, a ač vícekrát pravil, že ničeho nepotřebuje, bylo stále naň doráženo a zvláště jeden obchodník nechtěl venkovana pustiti, až tento rozloben, uhodil israeIitu tolik, tak ze týž bez sebe sklesl. V nastalém zmatku se podařilo venkovanu uprchnouti. – Pražský denník, 6. 5. 1868

Nalezená mrtvola

Včera ráno byla u nábřeží vytažena z Vltavy mrtvola asi třicetileté ženštiny, která už delší čas ve vodě ležela. Okolo krku visel provaz s kamenem 14 liber těžkým. Na prstu měla dva snubní prsteny s nápisem »Marie, 15. dubna 1860«, a »Sylvester«. V mrtvole byla poznána vdova po vojenském komisaři Marie F. V poslední době bylo na ní lze pozorovati známky choromyslnosti, načež asi před týdnem z bytu svého v růžové ulici zmizela. – Pražský denník, 6. 5. 1868

[related-post id=“9920″]

Pokus sebevraždy

V pondělí o půl 5 hod. odpoledne skočil asi 17letý mladík blízko kláštera křížovnického do Vltavy, byl ale pozorován a vytažen. Jmenuje se Julius II. a uvádí, že neměl obživy ani příbytku; prozatím dán jest do zemské nemocnice. – Pražský denník, 6. 5. 1868

Nepřehlédněte

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

5. 3. 1890: Rekonstrukce mostu císaře Františka a sebevražda v Bubenči • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 4. 1889: Ostrá noční roztržka na Smíchově a problémy s housenkami • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

19. 9. 1889: Uniformy pro úředníky, doktor bez diplomu a nová restaurace • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Vlak dětství a naděje. Helenu Růžičkovou málem nahradila jiná herečka. Proč byl seriál v trezoru? • „Nic ty se neboj, dítě moje zlatý! Na tragickej život jsem já pes!“ Nezapomenutelná věta Heleny Růžičkové ze seriálu Vlak dětství a naděje téměř zlidověla. Přitom chybělo málo a znali bychom ji v podání úplně jiné herečky. Jak na natáčení vzpomíná Tereza Brodská? A proč seriál cenzura na několik let zamkla do trezoru?

Stanislav Zindulka a Helena Růžičková v seriálu Vlak dětství a naděje.

Britští muži dávali najevo své bohatství podivnou úpravou nehtů • Pokud si říkáte, že žijeme ve zvráceném světě sociálních sítí, kde řada lidí nemá žádnou soudnost, možná vás překvapí článek z roku 1901. Národní listy přinesly zprávu o zvláštní módě, která se rozšířila mezi bohatými britskými muži.

14. 8. 1889: Nerozlučné sestry spáchaly společnou sebevraždu. Důvod nikomu neřekly • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

15. 6. 1890: Zpronevěra, výstava v Rudolfinu a večírek novinářských sazečů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

V Praze kdysi stával nádherný most. Museli ho ale zbourat • Předchůdce dnešního mostu Legií – most Františka I. – byl nejkrásnější stavbou své doby. Mimo jiné výrazně napomohl rozvoji Smíchova. Po 57 letech provozu však musel být stržen. Proč?

Řetězový most císaře Františka I.

Otevírají se muzea a galerie. Někde ale přivítají návštěvníky až později • Po téměř dvou měsících se dnes znovu otevřou některá pražská muzea a galerie. Za zpřísněných hygienických opatření mohou lidé v hlavním městě opět navštívit objekty Národního muzea nebo Národní zemědělské muzeum na Letné. Národní technické muzeum a Národní galerie otevřou o něco později.

Historická budova národního muzea se po rekonstrukci otevřela návštěvníkům v říjnu loňského roku.

Muzeum pražského vodárenství chystá den otevřených dveří • Muzeum pražského vodárenství opět otevře své brány široké veřejnosti. V sobotu 16. října se uskuteční populární den otevřených dveří.

15. 3. 1868: Primitivní masky a příšerná nuda. Židovský ples se nepovedl • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

7. 9. 1868: Drzý zloděj ukradl ženě psa. Vymlouval se, že je velkým milovníkem zvířat • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

27. 5. 1889: Zabavený nemocný kůň, zaplavená ulice a neštěstí v blázinci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 1. 1889: Telefony v Praze, výměra vodného a nakažlivé nemoci • Kolik bylo na konci předminulého století v Praze telefonních linek? Na čem se usnesla tehdejší městská rada? A jaké povinnosti mají nově starostové obcí? Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 11. 1889: Hřbitovy pod náporem. Tisíce lidí si připomínají zesnulé a tramvaje nestíhají • Naši předkové v 19. století chovali k zesnulým obrovskou úctu. Stejně jako v současnosti se během Dušiček hřbitovy ocitaly pod obrovským náporem návštěvníků. Dle svědectví dobového tisku tramvaje nestíhaly vozit lidi na Olšanský hřbitov a z běžně klidného místa se stalo rušné korzo. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 8. 1889: Vzácná návštěva, tragická nehoda na železnici a dělnické hnutí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 2. 1868: Zmatek na sokolských šibřinkách. Obsluha šatny totálně nestíhala • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zmatek v šatnici Letošní Šibřinky pražského Sokola, jež byly v sobotu odbývány, byly letos obzvlášť hlučně navštíveny, skončily se ale spůsobem pro některé hosty dost mrzutým. Když se totiž o 3. hod. v noci společnost chtěla rozcházeti a v šatnici nebylo lze návalu hostů rychle vyhověti, sáhli si někteří hosté sami pro své šaty a když zmýlil se který, hodil šat zase zpět. Z toho povstal zmatek, každý sáhal konečně po čem mohl, až pak na dovršení zmatku jeden věšák se zvrátil a šatstvem teprv notně zamíchal. Ti, kdož u garderoby byli, uznali konečně za dobré, vházeti šaty do tanečního sálu, aby si, komu co paří vzal. Mnoho hostí šlo bez vrchních šatů domů a takž se stalo, že ještě v neděli v poledne bylo přes 200 obleků v šatnici a že výbor novinami vyzývat musel, aby majetníci jich si pro ně přišli a aby, kdo cizí oblek vzal, zase jej vrátil. – Pražský denník, 25. 2. 1868 Marný poplach Předevčírem večer strhl se nemalý poplach v okolí žitné brány. Kdosi z obyvatelův domů tamějších maje vyhlídku na tělocvičnu Sokola našeho spozoroval za štítem mohútné budovy té vyšlehovati rudon zář a jiskry. Aniž by vzpomněl, že těsně při Sokolně jest továrna strojnická, v níž zhusta i za noci pracuje se u výhně, učinil pokřik, že v Sokolovně hoří; rychlostí blesku roznesla se děsivá zvěst po nejbližším okolí, lidé chvatali pro stříkačky, slovem poprask byl hotov. Než ale stříkačky přijely, již vidělo se, že poplach byl marný. V řečené továrně za Sokolnou vytápěli pec k tavení železa a při silném ohni ovšem plameny, dým i jiskry šlehaly z komína výhně, což ale pozorovateli připadalo s jeho stanoviště, jakoby oheň šlehal z krovu Sokolny. – Národní listy, 25. 2. 1868 [related-post id="6175"] Nekalá soutěž Vládní agitace pro „Pražský Denník“ provádí se už i ve školách! C. k. úřadové posílají ředitelům gymnasiálním dopisy, aby žáky na ten list upozornili! Co zbývá ještě dále? To, aby vláda ten přeušlechtilý žurnál udělala nutnou školní knihou. Nám by se to zdálo napoň poctivější, nežli když se vnucuje žáctvu “Pražský Denník“ s tim důvodem, že v něm najdou úřední vyhlášení o stipendiích!! Při maturitách nechať dělají žáci budoucně zkoušku z “Pražského Denníka“ místo z přírodopisu, nebotˇco se stipendií týče, tu z něho budou míti zisk pratenký: majíť ředitelové povinnost o každém uprázdněném stipendiu dáti vědomost, a vláda má povinnost, návěští takové ohlašovati také v listech jiných. – Národní listy, 25. 2. 1868

3. 9. 1868: Povoz srazil čtyřletou holčičku. Vypadá to s ní špatně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přejetá holčička Přejeta byla předevčírem k večeru čtyřletá dívčina v Klementské ulici. Hrála si před domem ještě s několika jinými na písku, kdež právě těžký povoz s nákladem ječmene ulicí touto jel. Kočí křičel na dítky, by se vozu vyhnuly, načež tyto v úzké uličce ke zdi se přitlačily. Nešťastnou jakousi náhodou však jedno z dítek pod zadní kolo, které mu rozdrtilo ruku a nohu. Bolestným nářkem dítka upozorněný vozka zastavil rychle povoz a vytáhl v krvi ležící děvče s roztříštěnými údy spod kola a odevzdal je překvapivší matce, která při pohledu na své strašně pohmožděné dítě do mdlob padla. Přivolaný lékař vzkřísil matku a dal dítě do nemocnice dopraviti, kdež však o uzdravení jeho se pochybuje. – Pražský denník, 3. 9. 1868

21. 8. 1890: Nebezpečné koupání, ztracená holčička a utonulý učeň • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.