Od Nového roku se v Česku potichu rozjela změna, která se dotkne lidí v montérkách, helmách a rukavicích. Zaměstnavatelé už si nemůžou vybírat, jestli přispějí, nebo ne. U části náročných profesí je to povinnost, tečka.
Kdo maká v nepohodě, má mít něco bokem
Od 1. ledna 2026 platí nový zákon, který míří přímo na práce, u nichž se dlouhodobě ví, že nejsou žádný med. Třetí kategorie rizika, vibrace, horko, zima, těžká fyzická dřina – přesně tenhle balík. A zaměstnavatelé u těchto lidí musí nově posílat peníze na penzijko.
Nejde o žádné drobné gesto dobré vůle, ale o jasně danou povinnost. Čtyři procenta z vyměřovacího základu, každý měsíc, buď na penzijní připojištění, nebo na doplňkové penzijko. Jinam to jít nesmí, žádné obcházení.
Proč se to vlastně celé zavádí
Stát tím otevřeně říká, že ne každý má stejné pracovní podmínky a stejné tělo. Někdo prosedí kariéru u počítače, jiný si ji odtahá v mrazu, hluku nebo vedru. A není fér chtít po obou totéž až do důchodového věku.
Smysl je jednoduchý: vytvořit lidem v rizikových profesích finanční polštář. Aby nemuseli lámat tělo až do poslední možné chvíle, nebo se bát, z čeho budou žít, až už to prostě nepůjde. Klid, jistota, menší tlak – aspoň trochu.
Papírování navíc, ale logika za tím je
Nárok nevzniká automaticky jen tím, že někdo dělá „těžkou práci“. Musí jít o konkrétně zařazenou třetí kategorii u vybraných rizik a aspoň tři směny v měsíci. Zaměstnanec se navíc musí přihlásit a říct si o to, připomíná Ministerstvo práce a sociálních věcí na svém webu..
Zaměstnavatelé musí evidovat, počítat, hlídat termíny a hlásit. Ano, je to další administrativa. Ale zároveň jasná zpráva, že zdraví lidí něco stojí a že se s tím konečně začíná něco dělat, ne to jen řešit řečmi.