Práce člověku bere čas. Hodně času. A čím dál víc lidí má pocit, že maká od rána do večera, ale na život mu nezbývá skoro nic. Právě proto teď jedna země vedle nás rozjíždí velký pokus, který může zamíchat kartami i u českých zaměstnanců.
Bude to velká věc
Polsko letos rozjíždí jeden z největších testů práce v Evropě. Od loňského léta se vybrané firmy mohly zapojit do pilotního programu, kde mohou zkrátit pracovní dobu až o 20 %, ale zaměstnancům nesmí snížit plat ani je propustit. To je zásadní rozdíl oproti běžným zkráceným úvazkům.
Se začátkem roku se pokud rozjel naostro. Cíl je jasný a jednoduchý. Zjistit, jestli lidé dokážou za kratší dobu odvést stejnou, nebo dokonce lepší práci. A zároveň jestli budou méně unavení, zdravější a spokojenější. Test poběží celý rok a stát bude sledovat výkon firem i psychiku zaměstnanců.
Ne všichni tomu ale tleskají. „To je nesmysl, lidi budou pracovat míň a skončí to poklesem životní úrovně,“ myslí si Šárka z Olomouce. Podobné obavy mají hlavně starší lidé, kteří celý život dřeli šest dní v týdnu. S volnými sobotami se začalo u nás experimentovat až na konci 60. let. Úplně poslední pracovní sobota proběhla v Československu až v březnu 1989.
Co to může přinést lidem
Pro běžné zaměstnance zní plán skoro jako sen. Více času na rodinu, zdraví a odpočinek, ale výplata zůstane stejná. To může pomoct hlavně lidem ve fabrikách, obchodech nebo službách, kde je práce fyzicky i psychicky náročná.
Firmy si od toho slibují hlavně vyšší soustředění a méně chyb. Unavený člověk dělá víc přešlapů a častěji marodí, to dnes ví každý šéf. Pokud se ukáže, že kratší pracovní týden funguje, může se model rozšířit dál po střední Evropě.
Jenže jsou tu i rizika
Ne každá práce se dá zrychlit nebo zjednodušit. „Já dělám ve výrobě a stroje rychleji jet nemůžou. Ale samozřejmě by se mi to líbilo taky a přeju Polákům, aby se jim ten pokus osvědčil,“ říká pan Marek z Tábora. Právě proto bude test sledovaný velmi pozorně. Pokud uspěje, Polsko se může stát vzorem. Když ne, ukáže se, že zázraky se dít nemusí.
V každém případě otázka zavedení čtyřdenního pracovního týdne proběhne tak jako tak. Například experta Jaroslava Rezlerová si myslí, že si ho do deseti let tak jako tak prosadí nastupující nejmladší Generace Z, což jsou lidé narození po roce 1997.