Geniální děti se od vrstevníků liší. Správný rodič to včas pozná

19. srpna 2020 ∙ 05:00
Ivana Kratochvílová
Foto: Unsplash.com

Každý rodič i prarodič chce pro své malé ratolesti jen to nejlepší. Naši potomci nás sice občas zlobí, přesto je ale stejně milujeme, ať už jsou jakékoliv. Od dětí nevyžadujeme, aby byly „dokonalé“. V některých případech ale přesto jsou. A to paradoxně bývá problém. Jak poznat, že vám doma roste malý génius?

Na začátek důležité upozornění. Ačkoliv si spousta lidí přeje mít co možná nejchytřejší děti, genialita obnáší i řadu problémů. Nadané dítě sice může mít vysoké IQ, ale většinou bývá přinejmenším „nemotorné“ v oblasti citů a sociálních vztahů. A jak známo, vlastnit mozek Einsteina ještě nezaručuje spokojený a naplněný život.

Jak poznat geniální dítě

Mimořádně nadané děti už v raném věku oplývají obrovskou slovní zásobou, která se navíc neustále rozšiřuje. Rychle se učí všemu novému, což může nejednoho rodiče doslova šokovat.

„Náš syn už ve 4 letech používal slova, která bych já sama dokázala jen s obtížemi vysvětlit. Vůbec nevím, kde k nim přišel,“ popisuje své zkušenosti paní Kristýna, matka dnes již desetiletého Adama.

Malí géniové mívají vysoké standardy ve vztahu ke svému okolí. A jsou frustrovaní, pokud tyto jejich potřeby nejsou naplněny. Při výchově je proto nutné neustále vymýšlet nové výzvy, aby se mozek dostatečně zabavil.

Takhle to musí být!

Dalším znakem mimořádně geniálních dětí je perfekcionismus. Neutuchající touha po dosažení dokonalosti. Na cestě za ní tyto děti projevují nesmírnou vytrvalost, ale také tvrdohlavost a zlost, pokud zrovna nejde všechno podle jejich představ.

Čím chci být? Vším!

Nadané děti mají často hned několik různorodých zájmů, přičemž výrazně vynikají zejména v oblasti logického myšlení. Zajímavé je, že zatímco chlapci se většinou specializují jen na určité disciplíny, dívky bývají nadané všestranně.

Co nechybí žádnému nadanému dítěti je „dosplěý“ humor a hlavně kreativita. Zároveň ale nedokáží u ničeho pořádně vydržet, protože jim to jejich zvídavá mysl nedovolí. Nové znalosti a dovednosti si osvojí tak rychle, že je to brzy začne nudit. A pak prahnou po něčem dalším. To většinou způsobuje problémy ve škole. V oblastech, které je nezajímají, často zaostávají.

„Adámek se ve škole vyloženě nudil. Jeho spolužáci se v 1. třídě teprve učili psát, zatímco on už měl přečtenou celou sérii knížek Harryho Pottera. A tak začal neskutečně zlobit. Paní učitelka si s ním nevěděla rady. Odmítal její autoritu, nechtěl se podvolit pravidlům, pevně si stál za svými názory. Jeho osobní priority byly zkrátka úplně někdě jinde. Nezajímalo ho nic z toho, co zrovna dělali všichni ostatní,“ pokračuje paní Kristýna.

Nadané nebo geniální děti bývají mentálně zhruba o 4 roky napřed před svými vrstevníky, ale zároveň o 4 rok pozadu v oblasti sociálně emoční. Rádi se přátelí se staršími, dělají „dospělejší“ rozhodnutí, ovšem někdy mohou působit jako „sloni v porcelánu“.

Kam s nimi?

Podle statistik se mezi stovkou dětí vyskytují zhruba tři mimořádně nadané. Skutečně geniální je pak jen jedno dítě z tisíce. Současné školství už na takové případy naštěstí myslí. Génia většinou „odhalí“ už v mateřské školce. Poznat by to ale měli i rodiče. Ve spolupráci pedagogy je následně nutné probrat konkrétní případ a vymyslet, jaký zvolit postup, aby žádná ze zúčastněných stran tzv. „nestrádala“.

Žádná paní učitelka totiž nechce ve třídě zlobivé, leč zvídavé dítě, stejně jako žádný rodič nechce neustále podepisovat poznámky za neukázněné chování. A co teprve ti malí géniové, kteří by rádi poznali svět svým vlastním způsobem, ale strnulý svět hromadného vzdělávání, ne nepodobný pásové výrobě v továrně, jim to zkrátka a dobře neumožňuje.

X Zavřít