Proč inteligentní lidé nejsou šťastní a co se s tím dá dělat

Štěstí můžeme definovat jako pocit dlouhodobé pohody a životní spokojenosti. Touží po něm snad každý, ale jeho vnímání je značně subjektivní. Pro někoho znamená štěstí spokojený rodinný život, jiní touží po úspěšné pracovní kariéře a finančním zajištění. Existuje ale řada lidí, kteří šťastní nejsou, i když jim nic z toho nechybí. Vědci zjistili, že pocity osamělosti, smutku a melancholie zažívají i přes příznivé životní podmínky a naplnění všech materiálních potřeb především nadprůměrně inteligentní lidé. Proč to tak je?

Důvodů je hned několik. Inteligentní lidé až příliš často přemýšlí a všechno kolem sebe důkladně analyzují. Tuto vlastnost lze sice skvěle zužitkovat při práci, ale v osobním životě je spíš na obtíž. Neustálé rozebírání všeho, co se v životě děje, vede k frustraci. Ta je způsobena především ztrátou iluzí o lidech a neřešitelnými filozofickými úvahami nad smyslem bytí.

Dalším důvodem, proč inteligentní lidé nejsou šťastní, jsou přehnaně vysoké nároky, které kladou na sebe i ostatní. Příliš vysoko nastavená laťka v případě neúspěchu opět způsobí jen frustraci, zklamání a obviňování z neschopnosti. Řada těchto jedinců má tendenci vnímat nedokonalý stav věcí jako příležitost ke zlepšení, avšak často neumí správně odhadnout reálné možnosti.

Mysl inteligentních lidí je těžké nasytit. Neustále hledají nové vzrušující podněty a nedokáží se příliš radovat z opakujících se obyčejných všedních věcí, které přináší každodenní život. Šťastní lidé přitom právě toto označují za důležitý stavební kámen dlouhodobého pocitu spokojenosti a naplnění.

Dalším problém je pochopení ze strany okolí. Inteligentní lidé hůře hledají stejně smýšlející spřízněné duše. Je sice vědecky dokázáno, že díky inteligenci lze lépe snášet samotu (mnoho vysoce inteligentních lidí ji dokonce i vyhledává), avšak potřeba socializace a touha být s někým „na stejné vlně“ přesto zcela nezmizí. Pokud vás tedy obtěžují banální rozhovory o počasí, jídle, domácích mazlíčcích, celebritách nebo klepy o jiných lidech, nejspíš patříte mezi inteligentnější část populace.

Pokud se považujete za inteligentního člověka a přesto necítíte životní štěstí, nejspíš se vás alespoň některý ze zmíněných problémů týká. Řešení je přitom jednoduché. Občas snižte nároky, nehledejte ideál a radujte se z drobných maličkostí a banalit. Možná v nich pak začnete vidět pozitivní inspiraci, kterou jste dosud přehlíželi.