Mléková polévka, játrová omáčka. Připomeňte si blafy ze socialistické školní jídelny

30. července 2020 ∙ 13:59
Tomáš Marný
Socialistické školní jídelny často nabízely pokrmy nevalné chuti i kvality. ∙ Foto: Unsplash.com

Školní jídelna bývala v dřívějších dobách pro většinu dětí postrachem. Stravování v těchto zařízeních nicméně doznalo v posledních letech mnoha změn. Díky osvětě známých kuchařů pronikají i do kdysi zatuchlého prostředí moderní trendy a suroviny. Starší ročníky si ale jistě dobře pamatují na to, jak to bylo dříve.

Socialistické plánování a jeho nedostatky se nevyhnuly ani školním jídelnám a jídelníček se tak musel přizpůsobovat tomu, čeho bylo momentálně nedostatek, nebo se naopak musely zpracovat přebytky. A tak v některých měsících mléčné pokrmy nebo jablka strávníkům doslova lezly i ušima, zatímco maso bylo na talíři těžké najít.

Své ještě mnohdy sehrály ne příliš zkušené pracovnice školních jídelen a obávaný normativ, tedy povinné dodržení nákladů, za které se má jídlo uvařit. Ten byl nepřekročitelný i v tom případě, že se něco zkazilo, přišlo ve špatné kvalitě, a nebo se to jednoduše soudružkám v kuchyni nepovedlo pořádně uvařit.

Drožďová polévka

V řadě škol jste ji cítili už od šatny. Zápach starého nemytého hadru nemilosrdně signalizoval, že se nachýlil den, kdy bude v jídelně k obědu drožďová polévka. Tento specifický výtvor, který si dnes řada lidí s oblibou umí velmi dobře připravit, v pojetí školní jídelny vytvořil řadu traumat v dětských duších.

Krupicová polévka s vejcem

Polévka líné hospodyně, kdy do vařící vody hodíte kořenovou zeleninu, možná kostku nějakého bujonu a vše zasypete hrubou krupicí. V závěru vaření rozšleháte vejce a přisolíte. Šlemovitá konzistence a téměř nulová chuť přeci jen skýtaly o něco vyšší gastronomický zážitek než drožďová polévka. Tahle ovšem bývala na jídelníčcích snad každý týden, protože její příprava je opravdu jednoduchá. Ne nadarmo má mezi kuchaři zkratku ŽAVES, neboli „žádný velký s***í“.

Vepřový jazyk

Přestože uzený vepřový jazyk je pochoutkou zdobící řadu slavnostních akcí (a do české kuchyně jednoznačně patří), vařený vepřový jazyk ze školní jídelny je jedním z vrcholů gastropekla. Obzvláště v kombinaci s línými soudružkami, kterým se nechtělo uvařené jazyky pořádně oloupat. Hnědé blátivé cosi, měnící barvu volně od fialové po sytě zelenou, pokryté vrstvou čehosi, vzdáleně připomínajícího brusný papír, vám v kombinaci s nevalně vyhlížejícím vařeným bramborem jasně signalizovalo, že jíst něco, co už někdo jednou v ústech měl, se prostě nemá.

Játrová omáčka

Tenhle staročeský poklad české kuchyně, který zmiňuje už slavná kuchařka Magdaleny Rettigové, dokázala školní jídelna dovést k naprostému dnu. Klihovitá šlichta hnědozelené barvy rozmixovaných tvrdých jater, nejčastěji servírovaná se stejně tvrdou rýží, byla v jídelnách díky jednoduché příprav také velmi často. Jedinou chuť dodávalo tekuté maggi koření. A my dodnes přemýšlíme, jak se to vlastně těm soudružkám vždy podařilo udělat, že půlka odporné rýže byla rozvařená na kaši a o druhou půlku jste si dokázali vylámat mléčné zuby.

Přední hovězí vařené

Vařené maso bez chuti, a pokud jste měli štěstí, tak i bez zápachu. Když vás soudružka kuchařka měla ráda, dostal se vám na talíř hezký plátek, když vás nesnášela, dostali jste hromadu tuhých šlach a ošklivého žlutého loje. Bedlivá paní učitelka vás pak samozřejmě při dozoru nutila sníst všechno a bez výjimek. Mnohdy bylo jednodušší rozžvýkat cvičky na tělocvik. Řada lidí tak dodnes přední hovězí maso nemůže vidět ani v polévce.

Plíčky a ledvinky

Přestože vnitřnosti mají v moderní i staré české kuchyni své nezastupitelné místo, stále mají své velmi specifické chutě a do hromadných jídelníčků bez možnosti výběru nepatří. V zemi nesvobody se vás ale nikdo neptal, stejně jako soudružky kuchařky nikdo nekontroloval, zde ledvinky a plíčky čistí, vykrajují a perou. Proto jste na talíři mnohdy dokázali poskládat 3D model vhodný do hodin přírodopisu a seznámili se in natura s tím, jak vypadají zvířecí průdušnice nebo močové cesty. Přejeme dobrou chuť.

Mléková polévka

Socialistické plánování a jeho všeobecný nedostatek kvalitního masa a naopak všudypřítomný přebytek mléka daly vzniknout tomuto obávanému postrachu školních jídelen. Soudruzi věřili, že mléko je pro děti všelék. Brambory zalité vodou a mlékem se zápachem kmínu a s kousky rozmíchaných vajec tuhle polévku znechutily celým generacím. Přitom za první republiky patřila k ozdobám běžných jídelníčků, doplněná křupavou opraženou houskou nebo chlebem.

Fazolky na smetaně

Také si vzpomínáte na hnědé rozvařené cáry, které původně byly fazolovými lusky? Dlouhé dušení a následné zalití hnědé hmoty moukou rozmíchanou v mléce doplnil ocet a sůl. Podařilo-li se zázrakem soudružkám kuchařkám rozmíchat všechny hrudky, stejně jste na talíř dostali klihovitou kejdu, která se zeleninou měla společný pouze název.

X Zavřít