Mléková polévka, játrová omáčka. Připomeňte si blafy ze socialistické školní jídelny

MagazínTomáš Marný30. července 20204 minuty čtení

Socialistické školní jídelny často nabízely pokrmy nevalné chuti i kvality.

Foto: Unsplash.com

Školní jídelna bývala v dřívějších dobách pro většinu dětí postrachem. Stravování v těchto zařízeních nicméně doznalo v posledních letech mnoha změn. Díky osvětě známých kuchařů pronikají i do kdysi zatuchlého prostředí moderní trendy a suroviny. Starší ročníky si ale jistě dobře pamatují na to, jak to bylo dříve.

Socialistické plánování a jeho nedostatky se nevyhnuly ani školním jídelnám a jídelníček se tak musel přizpůsobovat tomu, čeho bylo momentálně nedostatek, nebo se naopak musely zpracovat přebytky. A tak v některých měsících mléčné pokrmy nebo jablka strávníkům doslova lezly i ušima, zatímco maso bylo na talíři těžké najít.

Své ještě mnohdy sehrály ne příliš zkušené pracovnice školních jídelen a obávaný normativ, tedy povinné dodržení nákladů, za které se má jídlo uvařit. Ten byl nepřekročitelný i v tom případě, že se něco zkazilo, přišlo ve špatné kvalitě, a nebo se to jednoduše soudružkám v kuchyni nepovedlo pořádně uvařit.

Drožďová polévka

V řadě škol jste ji cítili už od šatny. Zápach starého nemytého hadru nemilosrdně signalizoval, že se nachýlil den, kdy bude v jídelně k obědu drožďová polévka. Tento specifický výtvor, který si dnes řada lidí s oblibou umí velmi dobře připravit, v pojetí školní jídelny vytvořil řadu traumat v dětských duších.

Krupicová polévka s vejcem

Polévka líné hospodyně, kdy do vařící vody hodíte kořenovou zeleninu, možná kostku nějakého bujonu a vše zasypete hrubou krupicí. V závěru vaření rozšleháte vejce a přisolíte. Šlemovitá konzistence a téměř nulová chuť přeci jen skýtaly o něco vyšší gastronomický zážitek než drožďová polévka. Tahle ovšem bývala na jídelníčcích snad každý týden, protože její příprava je opravdu jednoduchá. Ne nadarmo má mezi kuchaři zkratku ŽAVES, neboli „žádný velký s***í“.

Vepřový jazyk

Přestože uzený vepřový jazyk je pochoutkou zdobící řadu slavnostních akcí (a do české kuchyně jednoznačně patří), vařený vepřový jazyk ze školní jídelny je jedním z vrcholů gastropekla. Obzvláště v kombinaci s línými soudružkami, kterým se nechtělo uvařené jazyky pořádně oloupat. Hnědé blátivé cosi, měnící barvu volně od fialové po sytě zelenou, pokryté vrstvou čehosi, vzdáleně připomínajícího brusný papír, vám v kombinaci s nevalně vyhlížejícím vařeným bramborem jasně signalizovalo, že jíst něco, co už někdo jednou v ústech měl, se prostě nemá.

Játrová omáčka

Tenhle staročeský poklad české kuchyně, který zmiňuje už slavná kuchařka Magdaleny Rettigové, dokázala školní jídelna dovést k naprostému dnu. Klihovitá šlichta hnědozelené barvy rozmixovaných tvrdých jater, nejčastěji servírovaná se stejně tvrdou rýží, byla v jídelnách díky jednoduché příprav také velmi často. Jedinou chuť dodávalo tekuté maggi koření. A my dodnes přemýšlíme, jak se to vlastně těm soudružkám vždy podařilo udělat, že půlka odporné rýže byla rozvařená na kaši a o druhou půlku jste si dokázali vylámat mléčné zuby.

Přední hovězí vařené

Vařené maso bez chuti, a pokud jste měli štěstí, tak i bez zápachu. Když vás soudružka kuchařka měla ráda, dostal se vám na talíř hezký plátek, když vás nesnášela, dostali jste hromadu tuhých šlach a ošklivého žlutého loje. Bedlivá paní učitelka vás pak samozřejmě při dozoru nutila sníst všechno a bez výjimek. Mnohdy bylo jednodušší rozžvýkat cvičky na tělocvik. Řada lidí tak dodnes přední hovězí maso nemůže vidět ani v polévce.

Plíčky a ledvinky

Přestože vnitřnosti mají v moderní i staré české kuchyni své nezastupitelné místo, stále mají své velmi specifické chutě a do hromadných jídelníčků bez možnosti výběru nepatří. V zemi nesvobody se vás ale nikdo neptal, stejně jako soudružky kuchařky nikdo nekontroloval, zde ledvinky a plíčky čistí, vykrajují a perou. Proto jste na talíři mnohdy dokázali poskládat 3D model vhodný do hodin přírodopisu a seznámili se in natura s tím, jak vypadají zvířecí průdušnice nebo močové cesty. Přejeme dobrou chuť.

Mléková polévka

Socialistické plánování a jeho všeobecný nedostatek kvalitního masa a naopak všudypřítomný přebytek mléka daly vzniknout tomuto obávanému postrachu školních jídelen. Soudruzi věřili, že mléko je pro děti všelék. Brambory zalité vodou a mlékem se zápachem kmínu a s kousky rozmíchaných vajec tuhle polévku znechutily celým generacím. Přitom za první republiky patřila k ozdobám běžných jídelníčků, doplněná křupavou opraženou houskou nebo chlebem.

Fazolky na smetaně

Také si vzpomínáte na hnědé rozvařené cáry, které původně byly fazolovými lusky? Dlouhé dušení a následné zalití hnědé hmoty moukou rozmíchanou v mléce doplnil ocet a sůl. Podařilo-li se zázrakem soudružkám kuchařkám rozmíchat všechny hrudky, stejně jste na talíř dostali klihovitou kejdu, která se zeleninou měla společný pouze název.

Nepřehlédněte

5. 12. 1889: Spor o pozemky mezi Vinohrady a Prahou a noční řádění buršáků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 1. 1868: V Chotkových sadech objevili kostru neznámé ženy. Nejspíš šlo o vraždu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

2. 8. 1889: Úmrtnost v Praze, dláždění ulice a sebevražda továrníkova syna • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Z původních Strašnic nezbylo skoro nic. Historii pražské čtvrti přiblíží nová výstava • Muzeum hl. m. Prahy pořádá od 25. 4. 2018 do 4. 11. 2018 v hlavní budově muzea výstavu Strašnice …zahrada Prahy, brána armád… Výstava je již osmým dílem mnohaletého projektu o pražských čtvrtích. Představuje oblast, která se stala součástí Velké Prahy až v roce 1922. Do té doby náležely Strašnice k pražskému předpolí, které bylo zasaženo prakticky každým obléháním, každou válkou či bitvou o Prahu. Vystavena budou fotografická, mapová, plánová a další vyobrazení, ale i další materiál, například předměty dokumentující činnost strašnického Sokola či stavbu strašnického kostela, archeologický materiál připomene nejstarší obyvatele strašnického prostoru, další předměty život ve Strašnicích před sto a více lety. S otevřením výstavy je již tradičně vydána stejnojmenná publikace. Zároveň jsou připraveny i doprovodné programy pro veřejnost i pro školy. Historie Strašnic v kostce Až do 19. století tvořily Strašnice součást zemědělského zázemí Prahy, od 14. do počátku 17. století se tu kromě polí rozkládaly rozsáhlé vinice a chmelnice, v pozdější době bylo pro tuto oblast charakteristické pěstování zelí. Původní nevelká ves ležící na důležitých obchodních cestách o několika málo číslech popisných se v 18. a 19. století postupně rozrůstala a na konci 18. století vznikly samostatné Nové Strašnice. Stavební boom zaznamenáváme od přelomu 19. a 20. století a během první poloviny 20. století se Strašnice staly důležitou rezidenční oblastí pražských středních vrstev. Na počátku 20. století získaly Strašnice tramvajové spojení s Prahou i železniční zastávku na důležité trati Praha–Benešov. Velkou proměnu zaznamenaly Strašnice v druhé polovině 20. století, kdy byla zastavěna již většina plochy strašnického katastru. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let tu vzniklo sídliště Solidarita, poté vyrostla nová, z velké části panelová, výstavba i v dalších strašnických lokalitách – v Průběžné, Rybníčkách i jinde. V šedesátých až osmdesátých letech došlo ke zboření staré zástavby, z níž do dnešních dob zůstalo zachováno jen několik málo budov. Na počátku devadesátých let 20. století byl postaven a vysvěcen po šedesátiletém úsilí místních farníků ve Strašnicích kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.

Strašnice na historické pohlednici.

Zita Kabátová sklízela jednu ránu za druhou. Díky optimismu se ale dožila vysokého věku • Už navždy bude patřit k nejvýraznějším herečkám naší kinematografie. Narodila se v roce 1913 v Praze na Malé Straně a zemřela v roce 2012. Dožila se tedy úctyhodných 99 let. A jak je známo, i v pokročilém věku byla velice svěží a čilá. Možná i proto, že si dokázala udržovat svůj pověstný smysl pro humor, optimismus a nadhled, přestože život jí do cesty postavil nejednu těžkou zkoušku.

Zita Kabátová byla jednou z nejkrásnějších prvorepublikových hereček.

21. 5. 1889: Omrzelost životem dohnala mladého muže k sebevraždě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

26. 7. 1890: Nález podzemní chodby a pokus zoufalé ženy o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Je jídlo spadlé na zem bezpečné? Vědci zkoumali pravidlo pěti vteřin • Čas od času se stane, že nám na podlahu nedopatřením upadne kousek jídla. Určitě jste už slyšeli, že pokud ho dostatečně rychle zvedneme, jeho konzumace je bezpečná, protože se na něj nestihnou nalepit žádné škodlivé choroboplodné zárodky. Výzkum amerických vědců ale zjistil něco jiného.

Solíme příliš. Doporučenou denní dávku většina Čechů překračuje • „Mám tě ráda jako sůl,“ prohlásila Maruška před svým otcem králem a se zlou se potázala. Opravdu je sůl nad zlato? Ano i ne. Její nedostatek je pro zdraví stejně škodlivý jako nadbytek.

23. 1. 1868: Strašlivý mord na Letné. Někdo zastřelil mladého chlapce • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

70 let od komunistického puče připomíná unikátní online výstava • Muzeum hlavního města Prahy připravilo při příležitosti 70. výročí komunistického státního převratu v Československu on-line výstavu Únor 1948 v Praze. Projekt přibližuje cestu k tragickému milníku novodobých československých dějin, který stojí na prahu totalitního režimu, a předznamenává tak průběh celé druhé poloviny 20. století. Záměrem výstavy je představit události v Praze během vyhroceného politického dění ve dnech 20.–25. února 1948, které vyplnila vládní krize vyvolaná jednáním o sérii případů zneužívání bezpečnostních složek tehdejšími komunisty. Ta nakonec pod tlakem politických represí vyústila v rozhodnutí prezidenta Edvarda Beneše přijmout demisi ministrů tří nekomunistických stran a potvrdit návrh předsedy vlády Klementa Gottwalda na složení nové komunistické vlády. Kritické únorové dny jsou v on-line výstavě představeny dobovými fotografiemi, reprodukcemi vybraných textových dokumentů a v menší míře úryvky denního tisku. Webová výstava přitom sleduje události únorového dění ve dvou rovinách: v té první je pozornost obrácena především k veřejnému dění v centru Prahy, zejména k manifestacím, projevům komunistických představitelů a k činnosti ozbrojených složek Lidových milicí v pražských ulicích. V té druhé je zachyceno jednání tehdejší politické reprezentace, ať již na celostátním sjezdu závodních rad v Průmyslovém paláci, na schůzi Ústředního akčního výboru Národní fronty nebo na Pražském hradě při setkání předsedy vlády Klementa Gottwalda s prezidentem Edvardem Benešem 25. února 1948. Celkový rámec výstavy doplňuje série dobových plakátů, na nichž je tzv. „Vítězný únor“ prezentován jako předmět dobové propagandy v průběhu následujících 40 let. Výstava je přístupná na adrese www.muzeumprahy.cz.

Jaké bylo české školství před 100 lety? Přijďte na unikátní výstavu! • Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského připomíná 100. výročí vzniku Československa výstavami „Nová škola v nové republice“ a „Tady nová republika“. Výstavy jsou pro veřejnost přístupné od 1. února do 31. prosince 2018.

Unikátní výstava přibližuje české školství 1. poloviny 20. století.

Kryt Folimanka se otevře pro zájemce již tuto sobotu • Zájemcům o historii se v sobotu 18. srpna 2018 opět otevře jeden z největších krytů civilní ochrany na území hlavního města. Unikátní prostory si můžete prohlédnout od 9 do 15 hodin. Kryt Folimanka je v současné době největší podzemní stavbou na území městské části Praha 2. Prostor o rozloze 1332 m² může v případě potřeby pojmout až 1300 osob. Kryt je udržovaný, osvětlený, vytápěný a v případě potřeby plně funkční. Nekomentované veřejné prohlídky probíhají vždy jednu sobotu v měsíci a vstupné je zcela zdarma. Téměř celý kryt je bezbariérový. Vstup je povolen i vychovaným domácím mazlíčkům. Na dotazy ohledně krytu a jeho historie vám na místě rádi odpoví pracovníci městské části, které najdete u hlavního vchodu, nebo dobrovolníci rozmístění přímo v krytu (česky, anglicky a rusky). Chcete-li si kryt v klidu prohlédnout, je vhodné přijít alespoň hodinu před zavírací dobou (kryt se zavírá v 15 hodin). Pokud tentokrát prohlídku krytu Folimanka tentokrát nestihnete, nezoufejte. Další příležitost budete mít v sobotu 15. září 2018.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

16. 2. 1890: Problémy se samozavíracími dveřmi a výzdoba dvorany Rudolfina • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 11. 1889: Zoufalá životní situace dohnala muže ke krádeži koberce • Život bez finančních prostředků není zrovna příjemný. Stejně jako dnes to platilo i na konci 19. století. A zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 3. 1890: Praha upravuje vyhlášku stanovující výšku nových budov • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Oslavte Mezinárodní den archeologie s Muzeem města Prahy • Muzeum města Prahy se v letošním roce opět připojuje k oslavám Mezinárodního dne archeologie. V sobotu 16. října nabídne návštěvníkům všech věkových kategorií pestrý program S archeologií do středověku v Zámeckém areálu Ctěnice a komentované prohlídky expozice v Domě U Zlatého prstenu.

Osudy našich válečných letců přibližuje nová výstava na ruzyňském letišti • Letiště Praha a Národní technické muzeum ve spolupráci s Aviatickým sdružením Bohemia oficiálně představily panelovou výstavu fotografií u příležitosti 75. výročí návratu československých letců sloužících v britském Královském letectvu. Výstavu, která dostala název „Konečně doma! Finally home!“, bude moci veřejnost navštívit od začátku září do konce listopadu 2020. Veřejnosti i cestujícím je volně přístupná ve veřejné části Letiště Václava Havla Praha ve spojovací chodbě mezi terminály.

18. 8. 1890: Neobvykle velká slunečnice a odvážný skok do Vltavy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 3. 1868: Zima ještě neřekla poslední slovo. V Praze padal sníh • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zima ještě neskončila Hustá chumelenice sněhu včerejšího dne se spustivší nás poučila, že zima ještě dosud panování své neukončila. Padající sníh ovšem v ulicích nezůstal ležeti an se ihned proměnil se v bláto a vodu. Hostinští za bránou, kteří několika příjemnými dny se oklamati dali, že příznivá a teplá povětrnost tato bez proměny setrvá, činili přípravy v zahradních svých hostincích k pohoštění pražských návštěvníků, nahlédli ale, že ve svých přípravách se překvapili. – Pražský denník, 25. 3. 1868 Nalezené kosti Na Židovské zahradě kopají se základy k novému domu na gruntě zahrady uzenáře pana Andresa. Předešlého téhodne přišli dělníci v hloubi 4 stop na chodníky a na studnu a v hloubi 7 stop na četné kostry lidské. V sobotu docela vykopali úplně zachovalou rakev a v té zetlelé hnáty dospělého člověka. Rakev neměla podobu rakví nynějších, nobrž byla pouze sbitý truhlík. Známo je že sloužívala Židovská zahrada za hřbitov. – Pražský denník, 25. 3. 1868 Nové omnibusy Karlínský podnikatel jízdy s omnibusy zavede od 1. dubna také jízdu z Karlína přes Příkopy, po Václavském náměstí a Vodičkovou ulicí až na Karlovo náměstí jakož i nazpět. Od 1. května počínaje budou v neděli a ve svátek dojížděti dva omnibusy také z Josefského náměstí přes nový mot do Stromovky a nazpět. – Pražský denník, 25. 3. 1868 [related-post id="7931"] Opařil se V neděli přetopil sladovnický učedník, jenž je v jednom pivováře na Novém městě, příliš pec a když se pak bál, aby to sládek neuviděl, nalil do žhavého uhlí konev vody; náhlá pára ale, která se tím utvořila, opařila učedníkovi obličej tak nebezpečně, že musel být hned odevzdán do nemocnice. – Pražský denník, 25. 3. 1868