Nejčastější mýty o lidském mozku, kterým někteří stále věří

Staří Egypťané považovali za sídlo inteligence srdce. Lékaři v antickém Řecku ale později zjistili, že skutečné řídící centrum člověka se nachází v mozku. V dnešní době o tom již nelze pochybovat. Schopnosti, které má tento rosolovitý orgán, jsou až neskutečné. Přesto se však o něm mezi lidmi šíří několik mýtů, které se nezakládají na pravdě.

Mozek spotřebuje až 20 % veškerého kyslíku a kalorií v těle. Po dosažení pětatřiceti let ztrácí člověk každý den přibližně 7000 nervových buněk. Mužský váží průměrně o 20 gramů víc než ženský. To jsou základní fakta o orgánu, bez kterého bychom nepřežili. Co ale o mozku pravda není?

Mýtus 1: Inteligence závisí na velikosti

Na mezidruhové úrovni, by tento výrok obstál, protože člověk má v poměru k postavě největší mozek z celé živočišné říše. Ve skutečnosti je ale inteligence velmi komplexní záležitost a na její podobu má vliv obrovské množství faktorů, které s velikostí mozku nesouvisí. Průměrný lidský mozek má objem asi 1450 cm³ a váží 1300–1400 g, tedy zhruba 2 % lidské váhy.

Například mozek geniálního fyzika Alberta Einsteina měl co do objemu průměrnou velikost, vážil „podprůměrných“ 1230 gramů ale kompenzoval to o 15 % větší částí zodpovědnou za matematické myšlení. Inteligenci ovlivňuje například socioekonomické prostředí, hustota nervových buněk a jejich uspořádání (spojení mezi neurony).

Mýtus 2: Učením se mozek zvrásňuje

Mezi rozšířenou nepravdu patří i domněnka, že s každou novou informací a věděním na mozku přibývají nové záhyby. S těmi se však už narodíme. Záhyby na lidském mozku vznikly evolučním vývojem v průběhu milionů let, kdy se naše řídící centrum postupně zvětšovalo. Protože ale lebka novorozence nesmí být kvůli porodu příliš veliká, musel přizpůsobit mozek. Postupně se tak něm vytvořily zákruty, díky kterým narostla plocha, ale objem zůstal stejný.

Mýtus 3: Větší část mozku nevyužíváme

Tato nepravda pochází z počátku 20. století, kdy americký psycholog William James (1842–1910) prohlásil, že člověk využívá jen malou část duševních zdrojů. Díky televizi a internetu se později rozšířila informace, že člověk využívá pouze 10 % svého mozku.

Přestože fungování mozku není dokonale zmapováno, zobrazovací metody dokazují, že během běžných denních činností člověk využívá všechny části svého mozku. Aby mozek správně pracoval, potřebuje obrovské množství energie, proto je z evolučního hlediska nesmysl, aby vznikl orgán, který je tak náročný na výživu, ale jen desetinu toho vrací zpátky. Nepoužívané mozkové buňky mají navíc tendenci degenerovat. Kdyby bylo 90 % mozku neaktivní, pitva dospělého mozku by odhalila velkou degeneraci.

Mýtus 4: Tvořiví lidé mají dominantní pravou hemisféru

I když jsou někteří lidé více zaměření na techniku ​​a jiní na umění, nemá s jejich zájmy velikost hemisfér nic společného. Odkud pochází tento mýtus? Americký neurobiolog a nositel Nobelovy ceny Roger Sperry (1913–1994) přišel kdysi s tvrzením, že úkony spojené s kreativním myšlením řeší spíše pravá polovina, zatímco za činnosti spojené s racionální úvahou odpovídá levá část mozku.

Již od poloviny 20. století se mnoho výzkumů snaží verifikovat výsledky, ke kterým dospěl Sperry. Žádnému týmu se to však nepodařilo. Naopak to vypadá, že do jednotlivých činností jsou zapojeny vždy obě hemisféry, i když každá jiným způsobem.