Kdo ponocuje a mluví jako dlaždič, nemusí být hlupák. Věda má pro to překvapivé vysvětlení

Lidé, kteří ponocují, nadávají a bývají považováni za „nepřizpůsobivé“, možná nejsou tak ztracení, jak by se na první pohled zdálo. Vědecké studie totiž naznačují, že za tímto chováním se může skrývat vyšší inteligence a kreativita. A to zní jako pořádný šok pro každého, kdo je celý život cepován k brzkému vstávání a uhlazenému vyjadřování.

Když mozek pracuje v noci a pusa jede naplno

Podle výzkumů zveřejněných v Journal of Cognitive Psychology mají lidé, kteří ponocují a častěji používají vulgarismy, vyšší skóre verbální inteligence a větší schopnost tvořit nové nápady. Vědci si to vysvětlují tím, že u těchto lidí dochází k menšímu „sociálnímu filtrování“. Jinými slovy – nebojí se říkat, co si myslí, a mozek jim pracuje volněji, bez svazujících zábran.

Pozdní noční hodiny pak navíc přinášejí klid od každodenního chaosu. To ocení hlavně tvůrčí profese, samotáři, myslitelé a lidé, kteří řeší složité problémy. Jak říká grafička Iva z Jablonce: „Já prostě odjakživa tvořím nejlíp kolem druhé v noci. Přes den mi pořád někdo leze do hlavy.“

Nepleťme si noční sovy s lenochy

V tradičním pohledu společnosti je pozdní chození spát často spojováno s leností. Jenže odborníci připomínají, že je to spíš biologické nastavení než špatný návyk. Lidé, kteří jsou aktivnější v noci, mohou mít v těchto hodinách přirozeně větší mozkovou výkonnost. Zároveň bývají flexibilnější v myšlení a lépe zvládají složité nebo nekonvenční úkoly.

Jinými slovy, to že někdo pracuje nebo přemýšlí ve dvě ráno, neznamená, že celý den nic nedělal. „Už jsem unavená z toho, jak mě okolí pořád soudí, že vstávám v deset. Ve tři ráno ale dělám největší kus práce,“ posteskla si Jana z diskuse na Facebooku.

Jsou to ale jen souvislosti, ne důkazy

Odborníci však upozorňují: nejde o přímou příčinu, ale o korelaci. Zkrátka – není to tak, že by nadávání nebo ponocování přímo způsobovalo vyšší inteligenci. Spíš se to často vyskytuje pohromadě u lidí s určitými mozkovými rysy. Důležité je vnímat celkový obraz – jak člověk přemýšlí, jak komunikuje a jaké má návyky.

A taky to neplatí na každého. „Znám člověka, co nadává co druhé slovo a ponocuje s pivem v ruce. A přitom se sotva podepíše,“ říká s úsměvem Petr z Náchoda.

Takže sprostá slova a ponocování? Možná to není ostuda

Ať už jste noční sova, nebo jen občas ujedete s peprným výrazem, nemusí to nutně znamenat nízkou úroveň. Možná právě naopak – může jít o projev nespoutané mysli a vyšší kreativity. Společnost by měla přestat automaticky škatulkovat lidi podle hodin spánku a slovníku.

Klíčem je rovnováha. Protože i když mozek jede na plné obrátky v noci, dlouhodobé ponocování škodí zdraví. A vulgarismy? Ty ztratí účinek, pokud jimi člověk plýtvá na každém kroku. Chytrý člověk ví, kdy mlčet – a kdy říct pravdu pěkně od plic.