Tento muž v roce 1986 předpověděl současný internet. Teď prozradil, co chystá v budoucnu • Žijeme v informační éře, což klade na každého člověka obrovské nároky. Díky internetu se na nás ze všech stran valí ohromné množství informací, které musíme nějakým způsobem zpracovat.
Ing. David Gruber byl v osmdesátých letech minulého století jedním z mála lidí u nás, kteří tento vývoj očekávali. Už tehdy se proto začal věnovat technikám efektivní duševní práce. Publikoval o nich v novinách a časopisech a pro televizi vytvořil vzdělávací cykly o rychločtení (1986), o time managementu a využití osobních počítačů (1987) a o práci s informacemi pro děti (1988).
V jednom z dílů televizního kurzu rychločtení seznamuje David Gruber diváky s budoucností. Jeho velmi přesný popis současného internetu působil v tehdejší době vizionářsky a dodnes je velmi půvabný.
[youtube]gyj5VwXSJ8M[/youtube]
„Ve světě dnes už existují celostátní informační systémy, které nám umožňují dostat se k příslušné potřebné literatuře ne za měsíc (nebo dokonce za delší dobu), ale doslova během několika málo sekund. Až bude tento systém rozšířený i u nás, může to vypadat třeba takto: pokud máme doma televizor a telefon, dokoupíme si spojovací modem a klávesnici. Náš pokoj v bytě se tak stane jakýmsi koncovým zařízením – terminálem celostátní počítačové sítě. Pomocí ťukání na klávesnici si můžeme na obrazovku promítnout jakoukoliv stránku jakékoliv knihy, kterou potřebujeme – nějaké knihy staré tisíc let nebo té, která vyšla třeba před deseti sekundami. Stejně s novinami, časopisy a dalšími informačními prameny. Takovéto celostátní informační systémy dokážou od základu změnit náš život. Budeme moci nejenom dostávat potřebné informace, ale duševní pracovníci mohou do systému také vkládat tyto informace jako výsledky své práce. Bezhotovostně mohou být za tuto svou práci placeni. Mohou ukládat na své sporožirové konto a vybírat, pomocí ťukání na klávesnici platit za různé zboží, třeba přes nějaký katalog nějakého obchodního domu, nebo služby – třeba zájezdy cestovních kanceláří apod. Vlastně bychom mohli snad 90 procent všech kanceláří zrušit. Po zavedení takového informačního systému je úplně jedno, jestli nějaký úředník pracuje v kanceláři, nebo doma. Konference by se mohly uskutečňovat tak, že každý účastník bude sedět doma a navzájem se mezi sebou dorozumí na svých terminálech.“
Ing. David Gruber poskytl serveru PražskýDEN.cz rozhovor.
[gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13634"]
Jak na natáčení pořadu „ Kurz rychlého čtení“ v roce 1986 vzpomínáte? Jak vznikal a kdo byl jeho autorem?
D. Gruber: Na svůj desetidílný televizní vzdělávací seriál Kurz rychlého čtení vzpomínám samozřejmě rád. Byl jsem autorem v maximální představitelné míře – autorem námětu, scénáře, samotné specifické české podoby rychločtení, velmi odlišné v dobrém slova smyslu od zahraničních technik typu speedreading, Schnellesen, bystroje čtěnije apod. A byl jsem také moderátorem pořadu. Vše se natáčelo v roce 1986, scénáře všech dílů jsem ještě musel psát s doslovnými texty, jako u běžného hraného filmu nebo divadelní hry. Režisér Jan Flak byl přísný, leccos se mu líbilo třeba až napodesáté, takže sto minut výsledné stopáže se točilo řadu týdnů.
Z dnešního pohledu vypadá úryvek z pořadu jako poselství z budoucnosti. Co jste v onom roce 1986 dělal? A jak jste se dostával k odborným informacím?
D. Gruber: Končil jsem svůj úvazek jako středoškolský profesor gymnázia Opava a přecházel „na volnou nohu“ - tj. dnes by se řeklo, že jsem se stával (od 1. září 1986) vlastně OSVČ, drobným podnikatelem v tehdy úplně neznámé profesi „lektor a kouč osobního rozvoje“. Tuto profesi i její styl a náplň práce jsem si také sám vymyslel. V této podnikatelské profesi jsem byl téměř čtyři roky (do května 1990) úplně sám v celém Československu a ani zdaleka jsem netušil, že dnes bude v této profesi podle věrohodných odhadů a statistik ČSÚ na třicet tisíc podnikajících lidí. Ty moje první roky sólového působení vzbudily o vzdělávání v měkkých dovednostech obrovskou poptávku, dnes se v ní celostátně točí miliardy korun. Se všemi doprovodnými negativními jevy, kterými jsou ve všech oborech lidské činnosti takovéto protáčené miliardy doprovázeny. A k systému českého rychločtení jsem se dostal... nu, jako Edison k žárovce nebo Wichterle ke kontaktním čočkám. Kurzy nikde nebyly dostupné, byly jen velmi kusé zprávy, že to někde probíhá za onou železnou oponou, která byla tehdy pro slušného člověka z ČSSR naprosto neprostupná. Trestným činem by jistě bylo i třeba nějakému lektorovi rychlého čtení ze západní Evropy nebo z USA zatelefonovat (trestný čin nehlášeného styku s imperialistickým cizincem netechnického oboru). Existovala jediná dostupná kniha o německém rychlém čtení – Wofgang Zielke: Čteme rychleji, čteme lépe. Autor v ní psal, že vede kurzy, že jeho žáci se výrazně zlepšují, ale nebylo to možno ověřit. Detailní finty, tipy a triky toho zlepšování čtení si autor asi nechal pro sebe. Tak jsem si kurz musel od píky vytvořit sám. Odmalička jsem se těmito zásadami řídil v praxi, nejrychlejší poctivé naučení se učiva, na VŠ nejrychlejší skládání zkoušek z mnohasetčlenného ročníku, vždy v nejvyšší kvalitě, samozřejmě na jedničky. Přední umístění v olympiádách, kreativních nebo paměťových soutěžích atp. Dal jsem do svého kurzu navíc kromě vyspělého čtení i spoustu dalších měkkých dovedností – vše potřebné o zlepšování paměti, vše potřebné o zvládnutí prokrastinace, řadu rétorických a komunikačních dovedností... Takový komplexní kurz soft skills. Zpočátku trval celý jeden týden, formou zájezdového soustředění. Jen název „Kurz rychlého čtení“ byl takovými ochrannými mimikry, aby nebudil podezření totalitních papalášů, že učím zároveň i kritickému myšlení, rozeznávání lží a manipulací v textech a propagandě, umění vyargumentovat vlastní názor, i když je „v příkrém rozporu s politikou Sovětského svazu“ apod.
[youtube]upARoJG7PDQ[/youtube]
Československo bylo k internetu připojeno na začátku devadesátých let. Kdy jste se poprvé připojil Vy?
D. Gruber: No, trochu později než ti úplně první nadšenci a průkopníci, ale dost brzy třeba na to, že to byla doba, kdy byly volné téměř všechny názvy domén a kdy jsem například bez problému zaregistroval doménu gruber.cz, o kterou by asi dnes byl mezi jinými podnikajícími Grubery docela zájem. Byl jsem jeden z prvních připojených mezi „neajťáky“. Dobře si vzpomínám, jak to připojování tehdy zurčelo a kvílelo... Dopisy mých čtenářů, žáků, zájemců o zaslání knih se začaly přeměňovat z převažující papírové formy do převažující internetové e-mailové zhruba na přelomu tisíciletí, jako i jinde u nás. Předtím každý den kupa papírových obálek v docela objemné schránce na poště, pak postupně každodenní e-maily. V roce 1991 jsem zažil během jednoho týdne přes třicet tisíc papírových dopisů. Byly to žádosti o zaslání prvního dílu mé brožurky „Jak se efektivně učit cizí jazyk“. Přišel jsem domů a zoufalá sousedka mi vynesla před své dveře pět nacpaných tehdejších pružných nákupních tašek síťovek. Tohle že prý dnes dovezl pošťák. A druhý den zase. A třetí zase... Byl to ohlas na zastrčenou třináctiřádkovou zmínku v odborářském deníku PRÁCE o tom, že tato kniha vyšla. Samé objednávky k zaslání na dobírku. To už se dnes v době všeobecné připojenosti nestane. Představte si to v dnešní internetové době – na webu PražskýDEN dáte někam do koutku třináct řádků a do týdne přijdou desetitisíce pracně vyhotovených ohlasů, přičemž každý ohlas vám nabízí peníze... Kéž by...
Věnujete se dnes ještě oboru IT?
D. Gruber: Jestliže jsem nebyl v kurzech rychlého čtení s učitelem na světě první, možná jsem měl světové prvenství ve výukovém software na rychlé čtení. V tom vytváření jsem hrál roli autora a analytika, programátorem byl šikovný spolužák z vysoké školy Ing. Milan Buchta. Na konci každého z deseti dílů „Kurzu rychlého čtení“ byly titulky doprovázeny takovým jakýmsi chrčením a hvízdáním. To byla zvuková podoba různých výukových a procvičovacích programů pro rychlé čtení. Zájemci si jej přes kulatý konektor a propojovací kabel nahráli na kazetový magnetofon, ten pak spojili s osobním mikropočítačem třeba Sinclair ZX Spectrum nebo Atari, počítač pak odpojili od magnetofonu a propojili s běžným televizorem (třeba Tesla Color, ten sloužil coby monitor) a už trénovali. Dá se říci, že můj software na rychlé čtení byl objevem roku 1986, není vyloučeno, že objevem celosvětovým. Věnuji se dnes tedy softwaru v tom smyslu, že původní procvičovací software vylepšuji, upgraduji, vyvíjím nový. A u stávajícího poskytuji poprodejní servis.
Jak si představujete vývoj v dalších třiceti letech?
D. Gruber: V nedávných desetiletích pronikla do kancelářské techniky matematika, fyzika (hlavně elektronika), kybernetika, chemie a následné technické vynálezy. Je to revoluční skok! Kam se poděly kufříkový mechanický psací stroj, papírová kartotéka, telegramy na poštách, dálnopis, drahé meziměstské telefonní hovory v budkách na poštách, kde se třeba na ruční spojení Opava-Praha čekalo tři hodiny. Jak zpátečnicky a mimoňsky by dnes působila firma, kde by odmítali počítače, mobily, kopírky, skenery, tiskárny a jeli by jen s tou starou nepřipojenou kancelářskou technikou! Jak rychle by zkrachovali! Já jsem nechal obdobně proniknout všechny výše zmíněné exaktní a přírodní vědy do lidské informační psychologie, do psychologie komunikace. Do optimalizace čtení, time managementu celkově, prezentačních dovedností, asertivity, zvládání konfliktů, efektivního důkladného rychlostudia angličtiny, mužsko-ženské komunikace, do skoncování s prokrastinací a do dalších desítek soft skills... Hlavní bylo objeveno právě už v 80. letech, neustále to však upřesňuji, protože se na kurzech postupně setkávám s tisíci chytrých lidí všech profesí, přes maily se statisíci čtenářů svých knih, a sleduji každou jejich dobře míněnou zpětnou vazbu s úctou a pokorou. V příštích třiceti letech, věřím, prodělá informační psychologie člověka podobný převratný vývoj, jako tomu nedávno bylo a stále je u IT. Už nikoliv nové a nové „metody“ na angličtinu, už ne nové a nové „generace“ time managementu, ale angličtina, time managment, čtení, studium, jakékoliv vnímání, zpracování, uchování, kreativní rozvinutí a výdej informací člověkem ve finálních generacích pomocí psychvzorců neboli multimetod. Komplexně, vyčerpávajícím způsobem, stokrát rychleji naučeno než dříve. Zatím ji učím na světě sám se třemi svými smluvními licenčními učiteli. Jiné ani nesmějí, mám toto know-how chráněno ochrannými známkami. A až skončím výběrové řízení na svého manažera (což probíhá v těchto měsících) tak věřím, že s jeho pomocí založíme celosvětově působící vzdělávací společnost, která udělá v komunikačních a studijních dovednostech člověka podobný průlom, jako třeba udělali Bill Gates se svým Microsoftem a Steve Jobs s Applem v oblasti IT. Vnímaví, dobře informovaní žáci a čtenáři mých knih mne ostatně s B. Gatesem rovnocenně srovnávají. Jen naše široká veřejnost mimo moje žactvo o tom kupodivu většinou neví. Díky tedy vašemu webu za edukaci veřejnosti. Já jsem na to organizování a vedení větší firmy nikdy neměl čas, nelze dělat špičkově výzkum, publikace a výuku a zároveň vést velkou vzdělávací firmu, telefonovat, jednat... Přitom potenciál pro špičkového manažera je zde jistě miliardový.
