Odejdete ze schůzky a máte pocit, jako by na vás někdo přehodil olověnou deku. Nemáte chuť vůbec na nic. Všechno ve vás ztichne. Přitom jste „jen“ strávili čas s kolegou, sousedkou, kamarádkou. Jenže právě tam může být zakopaný pes.
Emocionální upíři nenosí pláště a nevyhýbají se dennímu světlu. Naopak. Často působí mile, nenápadně, zábavně. A právě proto si jich dlouho nevšimnete. Jenže mezitím se vám pod kůži pomalu dostává jejich neviditelný vliv. Kradou si pozornost, vaši dobrou náladu i sílu.
Příznaky, které se dají snadno přehlédnout
Nejčastější stopa, kterou emocionální upíři zanechávají, je náhlá únava po setkání s nimi. Ne fyzická, ale ta vnitřní, kdy máte pocit, že vás někdo emocionálně vyždímal. Přestáváte se těšit na další schůzky, i když dřív jste byli vděční za každý kontakt. Ztrácíte chuť mluvit. A čím víc se snažíte být milí a trpěliví, tím hůř se cítíte.
Postupně můžete ztrácet sebevědomí – zejména pokud vám dotyčný pravidelně připomíná, co všechno byste měli dělat jinak. Nebo se vás pořád na něco vyptává, ale sám nikdy nic neřekne. Anebo se na vás sype proud jeho starostí, zatímco na vaše nezbyde prostor. Všechno se to odehrává jemně, ale soustavně. A výsledek? Začnete o sobě pochybovat. Nebo máte výčitky, že jste málo empatičtí, když s tím člověkem nechcete trávit čas.
Jak emocionální upíři manipulují
Někteří z nich si rádi hrají na oběti. Každá historka končí tím, že jim někdo ublížil. Život je proti nim. A vy jste tu od toho, abyste je poslouchali, konejšili, řešili jejich trápení. Jenže časem zjistíte, že se příběhy opakují. Stejné křivdy, stejné výčitky, stejný tón. A zároveň žádný zájem o vás.
Jiní používají jemnou kritiku maskovanou jako „dobré rady“. Říkají, že vás mají rádi, a proto vám musí říct, co si o vás myslí. Nenápadně podrývají vaši jistotu – a pak nabízí, že vás naučí být lepší.
Další typ jsou tzv. „energetičtí přepínači“ – přijdou, všechno je o nich, mluví rychle, hlasitě, mění témata. Zpočátku vám to může připadat jako zábava, ale po čase zjistíte, že vám hučí v hlavě. A že jste vůbec nestihli říct, co jste chtěli. Jen tam tak stojíte, přikovaní pozorností, kterou jim věnujete. Zatímco oni vás mají přečtené a umí s vámi otáčet, jak se jim hodí.
Jak se chránit a proč to není sobecké
Vyhýbat se emocionálním upírům není projev nelidskosti. Je to základní forma sebeochrany. Vaše energie, čas a klid jsou omezené zdroje – a je v pořádku si je chránit.
Prvním krokem je všímat si vlastních reakcí. Pokud odcházíte ze setkání s někým pravidelně vyčerpaní nebo rozladění, něco není v pořádku. A pokud zároveň cítíte výčitky, že se vám do schůzek s ním nechce, přestože jste to už slíbili, pak je potřeba se zastavit.
Pomáhá nastavit hranice – klidně slušně, ale jasně. Není nutné vysvětlovat, proč nemůžete na kafe, proč nepřijdete na oslavu nebo proč nebudete zvedat telefon po deváté večer. Stačí říct: „Teď se potřebuji soustředit na sebe.“ Pokud má druhý člověk opravdu zájem o váš život, pochopí to. A pokud ne, možná právě to o něčem vypovídá.
Zároveň platí, že někdy není nutné velkolepě a naráz „pálit mosty“. Stačí se jemně, ale trvale vzdalovat – kratší odpovědi, méně iniciativy, více prostoru pro lidi, kteří vás dobíjejí, ne vysávají.