Pohyb dokáže zmírnit příznaky deprese podobně účinně jako psychoterapie – a možná i léky. Zní to až podezřele jednoduše. Jenže tentokrát to neříká motivační kouč na Instagramu, ale výzkumníci z respektované instituce.
Když tělo začne mluvit do hlavy
Tým vědců z University of Lancashire se podíval na otázku, která se objevuje pořád dokola, ale málokdy dostane opravdu systematickou odpověď: může být obyčejné cvičení skutečnou léčbou deprese? Ne v rovině „pomůže se cítit o něco líp“, ale skutečně srovnatelně s tím, co dnes považujeme za standard – tedy terapii nebo antidepresiva. Výsledky zveřejnili před pár dny v Cochrane Database of Systematic Reviews, což není zrovna místo, kam by se dostaly lehkovážné závěry.
Analyzovali 73 randomizovaných studií s téměř pěti tisíci dospělými lidmi trpícími depresí. A vyšlo jim něco, co je vlastně zároveň povzbudivé i trochu zneklidňující: cvičení vedlo ke středně silnému zlepšení příznaků. A když se porovnalo přímo s psychoterapií, rozdíl se prakticky setřel. Úleva byla podobná.
Žádný zázrak, spíš práce
To ale neznamená, že by pohyb byl univerzálním lékem. Autoři sami opakovaně zdůrazňují, že nefunguje na každého a ne vždy. Někdo reaguje dobře, jiný skoro vůbec. Zajímavé je, že větší přínos neměly extrémní výkony. Naopak – lehká až střední intenzita se ukázala jako účinnější než dřina na hraně vyčerpání. A ideální počet? Zhruba třináct až šestatřicet cvičebních sezení. Což už zní méně magicky a víc realisticky.
Vedlejší účinky byly spíš drobné – občas bolavé svaly nebo klouby. Nic ve srovnání s tím, co hlásili lidé na lécích: únava, zažívací potíže, otupělost. Přesto vědci brzdí nadšení. Dlouhodobé účinky totiž skoro nikdo nesledoval. Co se stane po půl roce? Po roce? To zatím nevíme.