Národní divadlo uvede surrealistickou operu Láska ke třem pomerančům

ZprávyPražskýDEN.cz29. dubna 20193 minuty čtení

Foto: Národní divadlo

Láska ke třem pomerančům patří k nejslavnějším a nejúspěšnějším dílům Sergeje Prokofjeva. Surrealistická opera s pohádkovým příběhem, plná nádherné hudby, ale i vtipu, ironie a satiry, přitahuje a baví publikum na prestižních scénách po celém světě. Ovšem v Praze se hrála pouze v roce 1963 — poprvé a naposledy. Tento „dluh“ tuzemským příznivcům opery nyní splácí Národní divadlo. Sto let od vzniku Lásky ke třem pomerančům ji 16. května uvede ve velkoryse pojaté novodobé premiéře.

Za realizací nevšední Prokofjevovy opery Láska ke třem pomerančům v Národním divadle stojí mezinárodní inscenační tým plný renomovaných umělců. Orchestr Národního divadla diriguje Brit Christopher Ward (aktuálně hudební ředitel Theater Aachen and Sinfonieorchester Aachen), který v Národním divadle v Praze debutoval s operou Billy Budd.

Režie se ujal Radim Vizváry, držitel Ceny Thálie, medaile Mezinárodního divadelního ústavu (ITI) a mnoha dalších ocenění u nás, v Evropě či USA a od roku 2014 člen skupiny významných osobností Oxford Encyclopedia. Ve Stavovském divadle režíroval Poprask v opeře a vytvořil choreografii inscenace Billy Budd nebo Z mrtvého domu.

„Chtěl bych divákům předvést svět představ, iluze a kouzel, v němž se vyobrazují základní až archetypální vztahy mezi lidmi. Zajímavostí scény budou například obrazy fungující na principu japonského divadla kabuki. Pomeranče budou ztvárměné jako ženská ňadra — jako symbol ženství, který v inscenaci hledáme,“ konstatoval režisér Radim Vizváry. Podle něj jde o dílo tak čistě surrealistické, že v dnešní době umožňuje až filmové ztvárnění.

Vynikající je rovněž obsazení pěveckých rolí. V hlavní roli hypochondrického prince milujícího pomeranče excelují sólista Opery ND Martin Šrejma a Aleš Briscein, pravidelný a vítaný host ve významných operních domech, majitel dvou Cen Thálie. Coby Leander se představí zkušený český operní pěvec Roman Janál v alternaci s polsko-německým barytonistou Arturem Mateuszem Garbasem, který v roce 2017 získal na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech 2. cenu v kategorii Junior a má také Cenu Opery Národního divadla.

Scéna, vyviející se od realistické k abstraktní, je dílem Borise Kudličky. Oceňovaný scénograf spolupracuje se světovými režiséry, navrhuje scény také pro film, divadlo, koncerty a mezinárodní výstavy. Autorkou odvážných fantaskních kostýmů je Natalia Kitamikado.

„Je to velkolepé dílo jak do hudby, tak i do příběhu. A jako každá dobrá pohádka má spoustu vrstev. Přicházíme k tomu z různých úhlů a mažeme hranici mezi realitou a fantazií. Na každém rohu čeká překvapení, je to jako operní kaleidoskop smíchu, vtipu, glamouru, triků, tajemnosti a divnosti. Naše inscenace se to pokusí podtrhnout“ shmula v rozhovoru pro Vogue cs kostýmní výtvarnice Natalia Kitamikado.

Operu Láska ke třem pomerančům uvede Národní divadlo v premiéře 16. a 19. května v 19:00 hod. Reprízy jsou naplánovány na 24. a 29. května a následně na 9. června 2019.

Jak opera vznikla

Láska ke třem pomerančům, surrealistická pohádka pro dospělé, je v mnoha ohledech pozoruhodná, mile bláznivá opera. Sergej Prokofjev ji napsal krátce po své emigraci z bolševického Ruska do USA jako svého druhu velmi kosmopolitní dílo: podle italské předlohy v ruské úpravě na francouzský text pro americké publikum.

Autorem původní ztřeštěné pohádky ve stylu commedie dell’arte je italský dramatik, satirik a mystifikátor, hrabě Carlo Gozzi. Dadaismus a hravost příběhu oslovila v roce 1914 jednoho z tvůrců ruské avantgardy Vsevoloda Mejercholda natolik, že po něm pojmenoval svůj časopis a hned v prvním čísle uveřejnil moderní adaptaci Gozziho dílka. Tu měl s sebou Prokofjev náhodou v Americe, a protože pro místní publikum nepřicházela opera s ruským textem v úvahu, zvolil francouzštinu, kterou na rozdíl od angličtiny ovládal. Pomeranče pojal jako totální burlesku, která si dělá legraci ze všeho „procítěného“ a „vážně míněného“.

Opera je až po okraj naplněná „žertem, ironií, satirou i hlubším významem“, ryzím a věčným potěšením ze hry lidské obrazotvornosti a z hledání „smyslu“ v „nesmyslu“.

Nepřehlédněte

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

Národní divadlo poprvé uvede legendární balet Marná opatrnost. Vypadá jako kreslený film • Balet Národního divadla uvede poprvé v historii premiéru slavného baletu Marná opatrnost Sira Fredericka Ashtona. Mistrovské dílo anglického tvůrce, v němž vystoupili nejlepší tanečníci světa, doposud uvedlo více než 35 divadel, včetně pařížské Opery, Velkého divadla v Moskvě, Amerického baletu, Bostonského baletu a Kanadského národního baletu.

Balet Marná opatrnost uvede Národní divadlo letos v dubnu.

Don Giovanni se vrací na prkna Stavovského divadla ve slavné Kašlíkově inscenaci • Opera Wolfganga Amadea Mozarta plná lásky, vášně a intrik se vrací na jeviště Stavovského divadla, a to v době od 9. do 31. srpna 2018. Půjde o verzi inscenace, kterou v Praze během minulé sezony oživil Plácido Domingo dvěma slavnostními provedeními k 230. výročí světové premiéry Dona Giovanniho ve Stavovském divadle. V produkci vystoupí sólisté Opery Národního divadla a Státní opery a za doprovodu Orchestru a Sboru Státní opery pod taktovkou dirigentů Richarda Heina a Jiřího Štrunce. Toto uvedení Dona Giovanniho je holdem nejen Mozartovi samotnému, nýbrž také dvěma velkým osobnostem české i světové divadelní historie – režisérovi Václavu Kašlíkovi a scénografovi Josefu Svobodovi. Jejich inscenace Dona Giovanniho vznikla roku 1969. Novodobá replika pak ve zpracování režiséra Jiřího Nekvasila, scénografa Daniela Dvořáka a kostýmního výtvarníka Theodora Pištěka v roce 2006. Jejím nejvýraznějším rysem je právě scénografie, která invenčně pracuje s architektonickými prvky hlediště Stavovského divadla a nechává pokračovat proscéniové lóže jako hlavní prvek dekorace dále do jeviště, zúročuje vzácnou skutečnost, že jsme přímo v místě světové premiéry této „opery oper“. Ta se zde uskutečnila pod taktovkou samotného skladatele 29. října 1787 a je dodnes opředena legendami: premiéra musela být z nejrůznějších důvodů několikrát odložena, dále se říká, že Mozart komponoval předehru teprve v noci před premiérou a hudebníkům předložil kopistou rozepsané party, na nichž ještě neoschl inkoust, na poslední chvíli…Každopádně vše dobře dopadlo a Mozart 4. listopadu v listu z Prahy mohl svým přátelům oznámit, že 29. října byla jeho opera Don Giovanni s ohromným ohlasem uvedena, a že by si býval přál, aby se všichni mohli na jeho radosti podílet. Opera je nastudována v italském originále, v představení jsou použity české a anglické titulky. Délka představení je 3 hodiny.

Noc divadel 2018 nabídne pražským návštěvníkům nevšední zážitky • Šestý ročník akce Noc divadel proběhne třetí listopadovou sobotu, konkrétně 17. listopadu. Téma letošního ročníku se bude věnovat 100. výročí založení Československa. V rámci tohoto výročí se chystá i speciální program, který propojí českou Noc divadel se sousední slovenskou Nocí divadiel.

Národní divadlo zažije největší koncert v dějinách • Národní divadlo se na jeden večer stane středobodem české kultury. Stane se tak v rámci unikátního koncertu Národ sobě – kultura tobě, iniciovaného pořadateli hudebního festivalu Metronome Prague. Odehraje se v sobotu 27. února, kdy se na prknech objeví více než 200 různých účinkujících.

Národní divadlo uvede nové nastudování Kytice. V hlavních rolích František Němec a Iva Janžurová • Klasická básnická sbírka Karla Jaromíra Erbena, jejíž symbolika je svázána s přírodou, každodenní venkovskou zkušeností a tradicí, je zároveň souborem vášnivých a smyslných příběhů plných nadpřirozena a děsuplných přízraků. Národní divadlo nyní připravilo pro diváky zcela nové nastudování.

Češi vezou na EXPO mimořádné dílo Laterny magiky. Chce varovat i uchvátit pokročilými efekty • Už za pár dní uvidí návštěvníci světové výstavy EXPO v Dubaji unikátní představení pražské Laterny magiky. Inscenaci s názvem Robot Radius tvůrci připravili speciálně pro tuto příležitost. Jejich zadání znělo jasně – vytvořit současné a technologicky vizionářské dílo.

V Praze vznikly nové tramvajové koleje. Jezdit se po nich ale zatím nebude • Dělníci v těchto dnech dokončují stavbu nového úseku tramvajových kolejí ve Vinohradské ulici mezi historickou a novou budovou Národního muzea. Tento úsek však zatím není napojen na stávající kolejovou síť, a tak po něm tramvaje zatím jezdit nebudou.

Historii českého divadla přibližuje nová výstava v Národním muzeu • Zajímá vás, co přesně se skrývá pod označením divadelní cedule a co dalšího mohou návštěvníkům nabídnout bohaté fondy Divadelního oddělení Národního muzea? Pak si určitě nenechte ujít výstavu s názvem Račte vstoupit do divadla, která je k vidění od 13. prosince 2019 v Nové budově Národního muzea.

Sebevražda přímo během představení. Národní divadlo zažilo velký policejní zásah • Dvě desítky policistů a drama, na jaké Národní divadlo dlouho nezapomene. Mladá dívka chtěla spáchat sebevraždu přímo během probíhajícího představení. Nakonec se ukázalo, že šlo o vtip.

Nová scéna dostane novou podobu. Rekonstrukce potrvá dva roky • Národní divadlo připravuje rekonstrukci Nové scény. Exteriér památkově chráněné brutalistní budovy zůstane víceméně zachován. Výraznější modernizace se ale dočká divadelní sál.

VIDEO: Národní divadlo si připomnělo 150 let od položení základních kamenů • Minulou sobotu probíhal na náměstí Václava Havla slavnostní program připomínající 150. výročí položení základních kamenů Národního divadla. Výstavy, komentované prohlídky, představení Čert a Káča a řada krásných vystoupení dětských a folklorních souborů vyvrcholily happeningem a nástupem delegací z míst původu základních kamenů, mimo jiných z Buku, Buchlovic, Domažlic, Doudleb, Chrastu, Louňovic či Sušice. 16.května 1868 – položení základních kamenů, 11. června 1881 – první slavnostní otevření Národního divadla, 18. listopadu 1883 – slavnostní otevření po požáru. Taková jsou základní a nejdůležitější data Národního divadla, které si v těchto dnech připomíná první z nich. „Pro Prahu 1 a její obyvatele je velkou ctí přítomnost Národního divadla na území naší městské části. 150 let tak spolu prožívají dobré i zlé, doby rozkvětu i pokoření, včetně živelních pohrom,“ uvedl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který se oslav zúčastnil, aby je tak osobně podpořil. Úskalími, kterým museli čeští vlastenci čelit při svém úsilí o vybudování Národního divadla, provedli při happeningu Taťjana Medvecká v roli Historie a Jiří Štěpnička, Vladimír Javorský a David Prachař ztvárňující osobnosti 19. století. „Tento národ nemá moc jistot, stále něco zpochybňujeme. Ale co se zpochybnit nedá, je to, že Národní divadlo patří nám všem. Že je symbolem nejen umění, ale vůbec státnosti,“ uvedl ministr kultury Ilja Šmíd. [gallery columns="1" size="full" ids="10430"] Příznivci Národního divadla se rovněž mohli podívat na expozici základních kamenů v podzemí divadelní budovy. Položení kamene ke stavbě Národního divadla se stalo jednou z největších českých manifestací 19. století. Celá slavnost tehdy trvala tři dny a podle odhadů se jí zúčastnilo až 150 000 lidí. 16. května 1868 vše vyvrcholilo poklepáním na žulový kvádr z Louňovic na Černokostelecku. Kromě něj byly do základů uloženy kameny z významných míst Čech a Moravy. „Naši předkové zvolili pro původ kamenů mytologicky a historicky významná místa českého národa,“ vysvětlil ředitel Národního divadla Jan Burian. [related-post id="7604"] Pozlaceného kladívka se v květnu roku 1868 chopili historik a politik František Palacký, politik Ladislav Rieger, herec Josef Jiří Kolár nebo skladatel Bedřich Smetana, jehož opera Dalibor měla ten den premiéru. „Ve jménu národa v Čechách i na Moravě jednotného požehnejž Pán Bůh dílu svatyně této, na které národu českému zjevovati a před oči stavěti se má všeliká mravní pravda i krása,“ prohlásil při poklepání František Palacký.

1. 2. 1868: V Praze zuří silný vítr, sychravé zimní počasí mnozí řeší sebevraždami • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Národní divadlo uvede Labutí jezero v dechberoucí choreografii Johna Cranka • Balet Národního divadla v Praze uvede jakou druhou premiéru sezony 2018/19 ikonické dílo, které patří k základním kamenům repertoáru prestižních světových divadelních domů. Labutí jezero na hudbu Petra Iljiče Čajkovského v choreografii mistra Johna Cranka slibuje dechberoucí zážitek z hudby a tance, ryzost klasické elegance, bravurní výkonů sólistů a sboru, dramatické scény, výpravnou scénu i kostýmy a hluboký emocionální zážitek. Balet Národního divadla je prvním velkým souborem, který získal povolení inscenovat toto dílo mimo domovskou scénu Stuttgartského baletu.