Emocionální upíři mají dar vytáhnout z vás energii tak nenápadně, že si zpočátku ani nevšimnete, jak vám ubývá síla. Zdají se milí, zajímaví, potřební – prostě nezastupitelní. Jenže žít vedle takového člověka dlouhodobě znamená stát se jeho dobíjecí stanicí. Jak jsem je poznala a co se stalo, když jsem je konečně odstřihla?
Odborníci hovoří o energetických upírech jako o lidech, kteří nejsou nutně zlí ani agresivní, ale dokážou vás systematicky vyčerpat tím, že berou, aniž by cokoli dávali zpět.
Typické je, že se kolem nich neustále odehrává nějaké drama, vyžadují neomezenou pozornost a každý váš rozhovor s nimi končí tak, že vy se cítíte prázdní a oni zase jaksi posílení. Klasický emocionální upír vás zasype vlastními problémy, stížnostmi a depresivními příběhy, zatímco vaše těžkosti ho ve skutečnosti vůbec nezajímají.
Mně trvalo roky, než jsem pochopila, že některé vztahy ve svém životě mám ne proto, že mi něco dávají, ale proto, že ze mě čerpají. A další měsíce mi trvalo, než jsem se odhodlala s tím něco udělat. Dnes vím, že to byla jedna z nejlepších věcí, co jsem pro sebe kdy udělala.
Když se vás chytnou…
Emocionální upíři umějí ve svém okolí vyhledat laskavé duše. Při prvním setkání na vás mohou působit dokonce zranitelně, možná trochu ztraceni, a vy instinktivně chcete pomoct. Techniky, které používají, nejsou vždycky vědomé, ale fungují spolehlivě. Patří sem nekonečné sdílení svých problémů, jemné vyvolávání pocitu viny, když nejste k dispozici, a neustálé hledání vaší útěchy nebo rady.
Já jsem byla ten typ, co nikdy neřekne ne. Kamarádka mi mohla volat o půlnoci s další krizí a já jsem telefon vždycky zvedla. Kolega si mohl stěžovat hodinu na to, jak má těžký život, a já jsem poslouchala. Vnímala jsem to jako přátelství, jako péči o druhé. Až jednou mě sestra položila otázku: „A kdy vlastně poslouchají oni tebe?“
Jak jistě tušíte, motivace upírů není zrovna čistá. Jejich hlavním zájmem je mít koho, kdo jim poskytne pozornost, zájem a energii, kterou sami v sobě nedokážou vytvořit. Opravdovou vzájemnost od nich nečekejte. S časem zjistíte, že vaše vlastní problémy je nudí, vaše potřeby ignorují a z celého vztahu máte pocit, jako byste byl terapeut, který nikdy nedostane volno. Stanete se pro ně jen zdrojem, ze kterého čerpají.
Co mě varovalo
Po lidech, kteří se zapletou s emočními upíry, se očekává to, co oni sami zpočátku předstírali, že potřebují – neustálá dostupnost, poslouchání, pochopení, ujišťování… Všechno, co vás trápí nebo zajímá, upíra nikdy skutečně nezajímá. A když se tváří, že ano, je to jen hra.
Začala jsem si všímat drobností. Když jsem zmínila vlastní problém, konverzace se během minuty vrátila k nim. Když jsem potřebovala podporu, najednou byli zaneprázdnění. Když jsem řekla, že nemám energii, přišly výčitky. A nejhorší bylo zjištění, že po každém setkání s některými lidmi jsem se cítila vyčerpaná, i když jsme jen tak povídali.
Právě proto ale tyto vztahy nakonec často skončí, byť někdy až po dlouhé době vyčerpávání. U mě to skončilo až ve chvíli, kdy jsem měla vlastní krizi a zjistila, že ti lidé, kterým jsem roky dávala veškerou energii, pro mě nejsou. Prostě je to nezajímalo. To byla pro mě poslední kapka.
Jak jsem to udělala a co se změnilo
Odstřihnout emocionální upíry není snadné. Cítíte se jako zrádce, sobec, špatný člověk. Oni vám navíc dají jasně najevo, že je zklamáváte. Ale musela jsem si položit otázku: Proč mám pořád energii na jejich problémy, ale ne na svůj vlastní život?
Začala jsem jednoduše. Přestala jsem okamžitě reagovat na každou zprávu. Nastavila jsem si hranice – ne, dnes nemůžu, mám vlastní plány. Ano, zní to banálně, ale pro chronického pomocníka je torevoluční krok. Některé vztahy jsem ukončila úplně, u jiných jsem jen drasticky snížila intenzitu kontaktu.
A co se stalo? Zpočátku jsem se cítila hrozně. Pak jsem se cítila… lehce. Jako bych se zbavila neviditelného batohu plného cizích starostí. Najednou jsem měla energii na vlastní věci, na lidi, kteří vztah chápou jako obousměrnou ulici. Přestala jsem být vyčerpaná bez zjevného důvodu.
Dnes mám v životě lidi, u kterých po setkání odcházím nabitá, ne vyždímaná. Lidi, kteří se ptají, jak se mám, a opravdu to chtějí vědět. A víte co? Je jich míň než před tím, ale konečně mám pocit, že žiju vlastní život, ne jen servisuji životy ostatních.