Zrádce v srdci Unie otevřeně podkopává Evropu a její hodnoty

Viktor Orbán už dávno nepředstavuje jen „jiný názor“ v rámci Evropské unie. V době, kdy Evropa čelí válce, má ve svých řadách politika, který mluví jazykem Kremlu, oslabuje společnou pomoc Ukrajině a bezostyšně torpéduje jednotu Západu. Jak dlouho ještě budeme předstírat, že to není problém?

„Maďarsko není země, která padne na kolena před Ukrajinou.“ Tahle věta zní, jako by přišla přímo z Kremlu. Jenže ji vyslovil předseda vlády členské země Evropské unie. Viktor Orbán. A dodal, že Západ je „opojený“ a Ukrajina nemá žádné právo požadovat podporu. Přitom Maďarsko podle něj „krmí a vzdělává její děti“, takže by mělo být vděčně zticha. Cynismus těchto výroků bere dech. Ale co je horší – že v Bruselu už to nikomu ani nepřijde divné.

Orbán neodvrací oči, on se rovnou otáčí zády. Ke Kyjevu, k evropským spojencům, k demokratickým hodnotám. A stále častěji i k pravdě. Využívá každou příležitost, aby shodil Ukrajinu, ospravedlnil vlastní obstrukce a zpochybnil jednotu Západu. Když Ukrajina žádá o podporu při vstupu do EU, Orbán tvrdí, že by to „Maďarsko zničilo“. Zničilo? Ne. Ohrozilo by to jen jeho vlastní hru – na oběť, která ve skutečnosti stojí na straně agresora.

Tohle už dávno není o „jiném názoru“. Orbán mluví jako Putin, jedná jako Putin, a v duchu Orbána se pomalu mění i část střední Evropy. Z podkopávání evropské solidarity se stává strategie. Válečný konflikt na Ukrajině není pro něj tragédie – ale příležitost. Příležitost zpochybnit, rozdělit, oslabit. A doma si za to ještě nechat zatleskat.

Prezident Zelenskyj to vystihl přesně. Orbán si myslí, že vsadil na správného koně. Že ho ropa a plyn podrží. Ale prohraje. Jenže tahle prohra nebude jeho. Pokud bude Evropa dál přihlížet, bude to i naše prohra. Prohra Unie, která neumí chránit své vlastní principy. Která dovolí, aby jeden z jejích premiérů otevřeně kooperoval s Ruskem – a přitom čerpal evropské miliardy.

Orbán je toxický hráč. Nejde mu o mír. Nejde mu o Maďarsko. Jde mu o moc. A je ochoten kvůli ní podrývat bezpečnost kontinentu, napadat Ukrajinu a sabotovat společná rozhodnutí. Nejde o náhodné výlevy v rádiu. Jde o dlouhodobou, nebezpečně konzistentní politiku. Politiku, která normalizuje fašistickou rétoriku a přepisuje realitu ve prospěch Kremlu.

A pokud tomu ještě někdo říká „kontroverzní názor“, měl by si uvědomit, že z historie už víme, kam tahle cesta vede. Včera padaly výroky. Dnes padají bomby. A zítra může být pozdě.