RUBRIKY
HLEDAT

24. 10. 1889: Pražské ženy děsí Jack Rozparovač. Některé ani nechtějí vycházet ven

Před lety v PrazePražskýDEN.cz • 24. října 2019 • 2 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Strach

Jack-rozparovač pobouřil nemálo nejen bojácné ženy a dívky, nýbrž i školní děvčata v celém okolí pražském. V Praze se ženy dosud nebojí, hůře vypadá to v předměstích, kde ženy a zejmena služky pojaty byly před Jackem-rozparovačem takovým strachem, že mnohá nechce k večeru navzdor všem domluvám vyjíti z domu, třeba jen, aby přinesla z nedalekého hostince džbánek piva, z obavy, aby nebyla zavražděna a rozčtvrcena. V přemnohých domech předměstských odehrály se v pravdě komické výjevy. I když služka doprovázena byla dvěma zcela známými muži do hostince, třásla se strachem na celém těle a běžela s pivem tryskem domů, jako by se jí měla země pod nohama propadnout. Páni měli ovšem to potěšení, že obdrželi alespoň čerstvé pivo. Veškeré vymlouvání, že na celé báchorce o Jackovi není ani zbla pravdy, bylo marné, služky trvají na svém náhledu, že Jack-rozparovač jest v Praze a že pobyt jeho páni tutlají. Vypravují se o Jackovi také již i děsné zprávy. V noci na včerejšek číhalo prý na Jacka v sadech na Letné 15 policajtů, kamž prý Jack je objednal zvláštním přípisem. Podobné lístky, jež píše zlomyslný nějaký dareba, obdržely mnohé osoby a odevzdaly je policejnímu ředitelství se žádostí za vypátrání a potrestání nerozvážného tohoto člověka. — Ostatně byl celý ten poplach zbytečný. Jestiť známo, že hrozný Jack-rozparovač ničeho neudělá ženským počestným a ostatně můžeme všechny, jimž na tom záleží, ujistit, že Jack-rozparovač mešká dosud v Londýně a že mu ani nenapadlo, spůsobovat nějaké nepříjemnosti pražské policii. – Národní listy, 24. 10. 1889

Zasypán

Stavitel p. Filipovský staví pro podnikatele p. Aloise Maasse nový dům v Olšanech. Nádenník Jan Dolejška z Vršovic kopal včera odpoledne jímky pro základní zdě, nepodepřel stěny patřičně prkny a příliš hluboko podkopal vrstvy země. Ke 4. hodině odpolední sesuly se stěny a sřícenou zemí byl Dolejška vysoko zasypán. Ostatní dělnici přispěli mu ihned ku pomoci a teprvé po dlouhém úsilovném namahání vykopali ho. Nešťastníku byla levá noha roztříštěna a kromě toho utrpěl těžkých zranění uvnitř těla, tak že musil býti do všeobecné nemocnice odvežen. – Národní listy, 24. 10. 1889

[related-post id=“24235″]

Pohřešuje se

Josef Košťál, úřadní sluha při c. k. berním úřadě v Libochovicích, odešel 14. t. m. k 10. hodině dopolední z domu, aniž by byl rodině své neb představeným oznámil, kam se ubírá. Poněvadž bedlivé pátrání po zmizelém minulo se žádoucím účinkem, má se za to, že Košťál dopustil se sebevraždy. Byl posledních dnů trudnomyslný a sebevraždu spáchal nejspíše v návalu okamžitého šílenství, poněvadž se obával, že nebude moci své čtyry nezletilé dcerušky uživiti. – Národní listy, 24. 10. 1889

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

12. 7. 1890: Neznámý darebák nařezává boty pražským ženám • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Historická linka 41 se vrací do ulic Prahy. Kdy se s ní můžete svézt? • Od pátku 30. března 2018 do neděle 18. listopadu 2018 je opět zaveden provoz historické tramvajové linky číslo 41. Linka je v provozu o sobotách, nedělích a svátcích vždy v době od 12.00 hodin do přibližně 18.00 hodin a projíždí v trasou Vozovna Střešovice – Brusnice – Pražský hrad – Královský letohrádek – Malostranská – Právnická fakulta – Čechův most – Dlouhá třída – Náměstí Republiky – Bílá labuť – Těšnov – Štvanice – Vltavská – Strossmayerovo náměstí – Veletržní palác – Výstaviště Holešovice. Uvedená trasa se může s ohledem na aktuálně probíhající výlukové akce během roku měnit. Na lince je stanoveno zvláštní jízdné a neplatí zde žádné jízdenky PID. Cena pro dospělé je 35 Kč, pro děti do 15 let, kočárek s dítětem, ZTP a důchodce nad 70 let činí 20 Kč.

18. 5. 1889: Nově otevřená Eiffelova věž v Paříži už přilákala tisíce návštěvníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Staroměstská tržnice na svou rekonstrukci stále čeká • Projektu rekonstrukce pražské Staroměstské tržnice jako by nebylo přáno. Konečné rozhodnutí o vítězi tendru na stavební práce bylo 5. října radou města opět odloženo na neurčito. Radním se mimo jiné nelíbilo, že celková cena projektu vystoupala oproti původně avizované částce o dalších téměř 70 milionů na konečných 429 milionů. Magistrát má v záloze připravený koncepční dokument, který stanoví, jak by zrekonstruovaná památka měla vypadat, i podrobná pravidla pro využití jejích prostor. Ty přijdou na přetřes v navazujícím výběru provozovatele. Jaké plány magistrát s tržnicí má? 

31. 1. 1868: Na Karlově náměstí poletoval motýl. Vyvolal veliké pozdvižení • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

30. 10. 1889: Tajemství domu na Maltézském náměstí a pohřeb bez mrtvoly • Život našich předků na konci 19. století byl v mnohém odlišný od toho našeho. Dobové novinové články však dokládají, že někdy lidé řešili téměř stejné situace, se kterými se potkáváme i my. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 7. 1890: Zkrácení pracovní doby ve Francii a světová výstava v Chicagu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 5. 1889: Trhání hradeb dynamitem, pohřešovaná žena a nahý blázen • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Austrálie má obrovský problém. Řešení marně hledá přes 130 let • Australský kontinent už od konce předminulého století decimují přemnožení králíci. Ti spotřebují enormní množství vegetace, což připravuje místní dobytek a původní býložravce o potravu, ale také vede k erozím a splachu úrodné půdy. Každoroční škody zemědělců se počítají v miliardách korun.

22. 1. 1889: Drastické pokusy na psech. Jak dlouho vydrží naživu bez jídla? • Kvůli vědeckému bádání zemřelo v minulosti už mnoho zvířat. Jeden z kontroverzních pokusů kdysi provedl jistý francouzský vědec. Přečtěte si, o čem se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 1. 1868: Jak pražské zastupitelstvo volilo nového purkmistra • Pražští zastupitelé si na začátku roku 1868 zvolili nového purkmistra. Stal se jím advokát Karel Leopold Klaudy. Přečtěte si, jak o volbě přesně před 150 lety referovaly Národní listy.

12. 2. 1868: V hospodě jim nechtěli nalít, tak začali vytloukat výlohy • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

28. 5. 1890: Uvažuje se o zavedení povinného tělocviku na středních školách • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 5. 1889: Přednáška Františka Křižíka a tragický konec jedné lásky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 1. 1869: Pražané oslavili Sylvestrovu noc v kostelích a hostincích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

2. 3. 1890: Nebezpečné cesty v Praze, pošta na Pankráci a chřipková epidemie • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Z původních Strašnic nezbylo skoro nic. Historii pražské čtvrti přiblíží nová výstava • Muzeum hl. m. Prahy pořádá od 25. 4. 2018 do 4. 11. 2018 v hlavní budově muzea výstavu Strašnice …zahrada Prahy, brána armád… Výstava je již osmým dílem mnohaletého projektu o pražských čtvrtích. Představuje oblast, která se stala součástí Velké Prahy až v roce 1922. Do té doby náležely Strašnice k pražskému předpolí, které bylo zasaženo prakticky každým obléháním, každou válkou či bitvou o Prahu. Vystavena budou fotografická, mapová, plánová a další vyobrazení, ale i další materiál, například předměty dokumentující činnost strašnického Sokola či stavbu strašnického kostela, archeologický materiál připomene nejstarší obyvatele strašnického prostoru, další předměty život ve Strašnicích před sto a více lety. S otevřením výstavy je již tradičně vydána stejnojmenná publikace. Zároveň jsou připraveny i doprovodné programy pro veřejnost i pro školy. Historie Strašnic v kostce Až do 19. století tvořily Strašnice součást zemědělského zázemí Prahy, od 14. do počátku 17. století se tu kromě polí rozkládaly rozsáhlé vinice a chmelnice, v pozdější době bylo pro tuto oblast charakteristické pěstování zelí. Původní nevelká ves ležící na důležitých obchodních cestách o několika málo číslech popisných se v 18. a 19. století postupně rozrůstala a na konci 18. století vznikly samostatné Nové Strašnice. Stavební boom zaznamenáváme od přelomu 19. a 20. století a během první poloviny 20. století se Strašnice staly důležitou rezidenční oblastí pražských středních vrstev. Na počátku 20. století získaly Strašnice tramvajové spojení s Prahou i železniční zastávku na důležité trati Praha–Benešov. Velkou proměnu zaznamenaly Strašnice v druhé polovině 20. století, kdy byla zastavěna již většina plochy strašnického katastru. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let tu vzniklo sídliště Solidarita, poté vyrostla nová, z velké části panelová, výstavba i v dalších strašnických lokalitách – v Průběžné, Rybníčkách i jinde. V šedesátých až osmdesátých letech došlo ke zboření staré zástavby, z níž do dnešních dob zůstalo zachováno jen několik málo budov. Na počátku devadesátých let 20. století byl postaven a vysvěcen po šedesátiletém úsilí místních farníků ve Strašnicích kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.

Strašnice na historické pohlednici.

6. 6. 1890: Hromadná sebevražda ve Vršovicích. Na život si sáhli tři mladíci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

Pražské planetárium slaví šedesátiny a pomýšlí na rozšíření • Již šest desetiletí odhaluje svým návštěvníkům pražské planetárium tajemství vesmíru. Jeho návštěvu zprostředkovává nejen digitální projekcí na největší promítací plochu v ČR, ale také reálnými prožitky. 
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár