Elegantní semetrika Růžena Šlemrová. Život slavné herečky je zahalen tajemstvím

MagazínKristián Vích3. února 20202 minuty čtení
Noblesní a elegantní. Taková byla Růžena Šlemrová.

Noblesní a elegantní. Taková byla Růžena Šlemrová.

Foto: Archiv

Růžena Šlemrová zanechala v prvorepublikové kinematografii nesmazatelnou stopu, přestože se většinou musela spokojit jen s vedlejšími rolemi. Nejčastěji ztvárňovala komické postavy vážených dam z lepší společnosti v honosných róbách a drahých špercích. O skutečném životě této výrazné herečky toho ale paradoxně víme jen velmi málo.

Narodila v roce 1886 v Plzni jako Růžena Machová a už od dětství se věnovala divadlu. V roce 1909 se stala členkou vinohradského divadla, kde vytrvala až do roku 1948. První zkušenosti s natáčením získala už v éře němého filmu – v roce 1914 si zahrála v krátkometrážní komedii Noční děs.

Od nástupu zvukových filmů ve třicátých letech až do května 1945 účinkovala ve více než šedesáti snímcích. Jejími nejčastějšími rolemi byly nejrůznější ubreptané dámy z lepší společnosti, semetriky, ale i tetinky a matinky, které se buď snaží zabránit sňatku svých dětí, nebo je naopak chtějí dovléct k oltáři co možná nejdříve.

Život zahalený tajemstvím

Zatímco mnohým jiným prvorepublikovým hvězdám se nevyhýbaly nejrůznější skandály a excesy, Růžena Šlemrová si své soukromí pečlivě střežila. A nebo nejspíš jen nežila tak bohémským životem, jako některé mladší kolegyně.

Jejím manželem byl Robert Šlemr, člen správní rady společnosti A-B, která vlastnila filmové ateliéry v Hostivaři. Bydleli na Vinohradech a dovolenou každoročně trávili v Silači na Slovensku. Přestože šlo tedy nejspíš o harmonické soužití, děti nikdy neměli.

Vlasta Buriana a Růžena Šlemrová ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec (1932).

Kariéru ukončila po válce

Růžena Šlemrová už zůstane v dějinách českého filmu navždy zapsaná jako velmi výrazná představitelka vedlejších rolí. Jedinou hlavní roli si zahrála v roce 1939 ve filmu Paní Morálka kráčí městem, kde ale svým skvělým výkonem zcela zastínila ostatní herecké kolegy.

Pamatovat si ji už navždy budeme třeba jako paní Šmalfusovou z Mužů v ofsajdu, paní Muknšnáblovou z Otce Kondelíka a ženicha Vejvary nebo třeba paní Kahounovou z Valentina Dobrotivého.

I po válce si zahrála v několika filmech. Objevila se například po boku Jaroslava Marvana v komedii Dovolená s Andělem (1952). Její poslední Muž v povětří (1955) byl zároveň i předposledním filmem legendárního Vlasty Buriana. Zemřela v roce 1962 ve věku 75 let.

Růžena Šlemrová a Jaroslav Marvan v komedii Dovolená s Andělem (1952).

Nepřehlédněte

Osud historicky první ženy zachycené na fotografii. Dožila se mimořádného věku • Příslušníci řady domorodých kmenů kdysi věřili, že fotografie kradou duše. Některé více izolované kmeny se dokonce portrétování brání dodnes. Ten, kdo vlastní podobiznu vaší tváře, má nad vámi údajně moc. Kdo ale byla žena, která o svou duši přišla jako první v historii?

Druhy nádobí, které do myčky nikdy nedávejte. Mohly byste je nevratně zničit • Kdo si jednou pořídil myčku nádobí, už si bez ní nejspíš nedokáže představit život. Aby také ne, když tak krásně šetří čas, námahu i přírodu. Jediné, co člověk musí udělat, je vhodně naskládat nádobí, vložit tabletu na mytí, zavřít, zapnout a nechat stroj pracovat. A pochopitelně také vědět, co do myčky nádobí nikdy nedávat. 

14. 1. 1869: Mladý muž si podřezal žíly. V posledních dnech jevil známky pomatenosti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Werichova vila bývala domovem i mnoha dalších slavných osobností • Při procházce po pražské Kampě si nelze nevšimnout domu, kterému dnes už nikdo neřekne jinak než Werichova vila. Známá budova je unikátní nejen svým umístěním, ale i bohatou historií a řadou slavných obyvatel. Nebydlel zde pouze Jan Werich, ale i další významné osobnosti české historie.

3. 9. 1889: Pokus o usmíření rozhádaných manželů zhatila prolitá krev • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

11. 4. 1868: Ve Vltavě prováděli starodávný rituál, který má ochránit před nemocí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Rituál ve Vltavě Břehy vltavské byly včerejšího dne z rána před východem slunce četně oživeny. Sbíhali se totiž k řece i ze vzdálenějších míst lidé a mezi nimi i nejvíce ženštiny s malými děcky, aby se plynoucí vodou umyli a tak dle obecné pověry před rozličnými nemocemi, jmenovitě před vyraženinou ochránili. Starobylý tento obyčej může ovšem míti žádaný účinek, an při některých nemocích časté omývání čerstvou vodou nejlepším prostředkem bývá. – Pražský denník, 11. 4. 1868 Padělané bankovky Již po celého půl leta obíhaly v Praze padělané desítky i pětky, které, ač jen perem byly dělány, předce od spravedlivých nebyly skoro ani k rozeznání. Postižených nepravých bankovek je už asi sto kusů. Padělatel obyčejně udal svou pětku za soumraku, tak že nebylo nikdy s to jej postihnouti. Konečně na Zelený čtvrtek postížen jest v jednom skladě modního zboží na Příkopech, právě když chtěl platit nepravou desítkou. Poněvadž byl známá osobnost, zletilý syn jednoho vysoce postaveného, nyní již zemřelého rady, prohledáváno jest bez prodlení v jeho bytu na Malé Straně a zde nalezeny jsou všecky přípravy k dělání papírových peněz, papíry, oleje i barvy a p. – Pražský denník, 11. 4. 1868 [related-post id="9064"] Přesun parostrojního vozu Ohromný parostrojní vůz byl včera odpoledne ze strojnické továrny p. Ringhoffra na Smíchově do státního nádraží vezen. Vůz týž táhlo osm koní. Vozka chtěl jeti s nákladem tímto přes řetězový most, avšak pro ohromnou tíži vozu nebyl mu přechod dovolen, an jen nejvýše 130 centů jest možno přes most tento přepraviti. Vůz musel tudíž přes kamenný most na své místo dopraven býti. – Pražský denník, 11. 4. 1868 Chleba z otrub Jak vědomo, zastává výtečný lučebník v Mnichově Liebig záživnost otrub, z nichž prý se s velkým prospěchem chleba péci dá. Pokusy s pečením otrubového chleba učinil v Praze známý pekař pan Marčan a nyní také p. Hyra, držitel parního mlýna a pekárny v Plzni, počne chleb takový péci. Do Plzně se aspoň tyto dny očekává cís. komise, aby o pokusu tomto se přesvědčila. – Pražský denník, 11. 4. 1868

Báječná léta pod psa: Nejdřív propadák, dnes kultovní film. Jaký byl představitel Kvida ve skutečnosti? • „Váš otec si staví rakev!“ To je jedna z mnoha dnes již kultovních hlášek z filmu Báječná léta pod psa, který měl premiéru před necelými dvaadvaceti lety – 3. dubna 1997. Dílo debutujícího režiséra Petra Nikolaeva zaujalo diváky zejména excelentními hereckými výkony Libuše Šafránkové a Ondřeje Vetchého, kteří se představili v rolích rodičů malého Kvida.

22. 7. 1890: Panují neshody kvůli stavbě nové budovy městské spořitelny • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

První české muzeum filmu otevře své brány v centru Prahy • V České republice až dosud neexistovalo filmové muzeum. To se ale již brzy změní, v prosinci přivítá první návštěvníky filmové muzeum NaFilM. Sídlit bude v historické budově Mozarteum v centru Prahy.

Zlatý řetěz pražského primátora má dnes obrovskou hodnotu • Adrianu Krnáčovou ve funkci primátorky hlavního města již brzy vystřídá nový nástupce. Jedním z jeho úkolů bude střežit velmi vzácný zlatý řetěz z ryzího zlata. Víte, jaká je jeho historie? Užívání zlatého primátorského řetězu s medailí s městským znakem při slavnostních příležitostech má původ ve středověkém zvyku. Státní i městští představitelé, kteří požívali práva na vlastní pečeť, tehdy nosili na krku své vlastní pečetidlo. Přivázáno bývalo na zlatém či stříbrném řetězu a jednalo se vlastně o jakýsi odznak úřední hodnosti. Za vlády Josefa II. však pečetidlo zmizelo a nahradila ho šavle a šerpa. Na konci 19. století se společnost snažila částečně navracet k historickým kořenům. V mnoha českých městech v té době vznikaly slavnostní řetězy pro starosty. Praha nechtěla být pozadu, a tak městská rada v roce 1897 tento záměr rovněž schválila. Řetěz s medailí z osmnáctikarátového zlata zhotovil vyhlášený zlatník Karel Ebner podle návrhu architekta prof. Antonína Balšánka. Tehdejšímu pražskému starostovi JUDr. Janu Podlipnému byl slavnostně předán 18. srpna 1898 a zlatník Ebner se musel zavázat, že už nikdy podobné dílo nevytvoří. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13797"] Právo na vlastní řetěz musel Praze schválit císař František Josef I. Na jedné straně medaile byla v době vzniku dokonce vyryta jeho podobizna. Z tohoto důvodu pražský starosta Karel Baxa po převratu v říjnu 1918 přestal řetěz na čas užívat. Portrét mocnáře byl o tři roky později odstraněn a Baxa si řetěz poprvé nasadil na krk, tentokrát už ale ve zbrusu nové funkci primátora sjednocené Velké Prahy. Téměř 1 kilogram vážící řetěz s medailí má nevyčíslitelnou hodnotu. Ceněný je především z historických důvodů. V dnešní době by jeho výroba vyšla přibližně na 6 milionů korun. Pražští primátoři ho používají zejména při návštěvách vzácných hostů. Uschován je v městské pokladnici a na každý jeho přesun musí dohlížet policejní hlídka.

Zlatý řetěz pražských primátorů.

2. 12. 1868: Neštěstí v továrnách a doznání mstivého žháře • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

3. 4. 1868: Do Ameriky nakonec nejeli. Měli falešné peníze • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Nedojeli do Ameriky Do Prahy přijela včera ráno z Podmokel venkovská rodina sedmi osob, která nedávno byla od Pacova vystěhovala se do Ameriky; v Bremách ale ji pokalo to neštěstí, že byla stovka, kterou platit chtěli, nepravá a tudíž neplatná, coz mělo za následek, že vystěhovalci museli nechat Ameriku Amerikou vrátit se domů. – Pražský denník, 3. 4. 1868 Samovražda Včera v poledne střelil se v domě č. p. 1069-II. na Poříčí důstojnický sluha Ant. Adamec, jistého setníka od pěšího pluku arcivévody Karla z bambitky do prsou a dopraven bez sebe do nemocnice vojenské. Z listu od něho zanechaného lze souditi, že dohnala ho ku kroku tomu láska nešťastná, jelikož pro vázanost vojenskou ovšem nebyl s to „proměněním stavu” uskutečniti obapolné vřelé přání. Dotčený pan setník má se svými sluhy zvláštní osud. Je to v krátké době již druhý sluha vojenský, co se v službě jeho zbavil života. – Národní listy, 3. 4. 1868 Laciný host Do jistého hostince na náměstí Václavském přišel včera z rána slušně oděný host, žádaje pokoj „na celý rok.” Že žádosti jeho nebylo lze vyhověti, usadil se v hostinci, a vypiv 8 sklenic piva, snědl k tomu trojí jídlo a zahrál si též kulečník, kterýžto účet celkem 1 zl. 86 kr. obnášel. Když pak sklepník viděl, s jakým ptáčkem se setkal a tento k brzkému odchodu se měl, odstranil se do průjezdu, a ejhle, za chvilku vyhrnul se host, utíkaje. Leč sklepník ho zachytil a do hostince zpět vedl, žádaje na něm zaplacení. Tu ustrnuli se hosté nad zbloudilcem a zaplatili účet jeh, načež tento se odklídil. – Národní listy, 3. 4. 1868 [related-post id="8681"] Operace pro chudé Do ústavu slepců na Hradčanech připuštěni budou bezplatně také letos a sice v neděli 17. května chudí lidé, kteří mají bělmo na očích a rádi by byli uzdraveni. Kdo se chtějí podrobit operaci oční, nechť se o den dříve, tedy na sv. Jana Nep. dostaví k lékaři p. dr. Hasnerovi v č. 995 na Františkovu nábřeží neb k řediteli ústavu, šl. Ottnenkronovi a druhého dne do ústavu samého na Hradčanech č. 104. – Pražský denník, 3. 4. 1868 Žebračka Sběh lidu spůsobily včera v poledne dvě potulující se zenštiny na Poříčí. Potloukaly se tam po domích žebrotou, an jedna paní, u níž jedna ze ženštin žebrala, pohřešila peníze, kteréž na stolku ležeti měla. Krádeží touto byla v podezření žebračka, i běžela hned za ní a šťastně ji dohonila. Tulačka však zapírala, že by jaké peníze byla vzala a teprvé když viděla zástup lidu se shromažďovati, vstoupila do domu, kde se dala od okradené prohledati. Ta však u žebračky nenašla mimo několik krejcarů žádných jiných peněz, načež zebračku na svobodu propustila. – Pražský denník, 3. 4. 1868

Sedmý ročník Festivalu íránských filmů přivítá hvězdnou sestavu hostů • Sedmý ročník Festivalu íránských filmů ÍRÁN:CI, který se koná v Praze od 9. do 14. ledna, je nejen jedinečnou přehlídkou skvělé íránské kinematografie, ale také mimořádnou příležitostí pro setkávání íránských umělců s českým publikem. V rámci projekcí, seminářů a doprovodného programu se představí přes dvacet filmařů, spisovatelů, kameramanů, producentů a herců.

Pražská část festivalu potrvá do 14. ledna.

5. 11. 1868: Manželka přes inzerát se nemusí vždycky vyplatit • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Aktivisté zahájili stavbu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí • Akademický sochař Petr Váňa a jeho spolupracovníci ve středu dopoledne na Staroměstském náměstí odkryli dlažební kostky v místě, kde v minulosti stával Mariánský sloup. Tvrdí, že tímto krokem zahájili jeho obnovu. Na výrobě kopie dávno zničené památky pracují přes dvacet let.

29. 1. 1868: Neznámý šibal chtěl mouku zadarmo. Trik mu ale nevyšel • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

16. 1. 1868: V Praze řádí nepoctivý obchodník s uhlím a drožkaři mají v těchto dnech žně • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Výstava o TGM ukazuje, že to náš první prezident neměl občas vůbec lehké • Byla doba, kdy prezidentem naší země byl mimořádně vzdělaný člověk. Stanul v jejím čele přesto, že neváhal bořit národní mýty a stereotypy, bojovat proti pověrám, předsudkům a nesnášenlivosti. Výstavu o prvním československém prezidentovi pořádá MČ Praha 8 ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů v rámci oslav stého výročí založení Československa. Navštívit ji můžete zdarma do 8. června v Libeňském zámečku. Výjimečná osobnost Tomáš Garrigue Masaryk společnosti nastavoval kritické zrcadlo; byl přesvědčen, že každý národ musí obhájit své právo na existenci tím, co umí a dokáže. Přísné nároky kladl na každého jednotlivce. Odmítal malost a zápecnictví. Také proto kupříkladu na českou otázku nahlížel v kontextu mezinárodního dění a činil ji nedílnou součástí evropského vývoje. Byl českým vlastencem, a přitom Evropanem. Prezidentskému úřadu vtiskl neobyčejnou vážnost a důstojnost, ze které těží jeho následovníci dodnes. Kromě otázek souvisejících s postavením malého národa uprostřed Evropy mu ležel na srdci osud demokracie. O jejích podobách soustavně přemýšlel. A také o rizicích, které ji ohrožují. Nikoliv náhodou se pro mnohé občany stal inspirací a posilou v totalitních časech, které následovaly bezprostředně po jeho smrti. Zároveň ale platí, že pro nemalou část společnosti zůstával nepohodlným, což názorně dokládají i osudy Masarykových pomníků: s každou změnou režimu jsme svědky buď jejich odstraňování, nebo jejich znovuodhalování... Kdy a kde Výstava s názvem „TGM to nikdy nebude mít lehké” se koná od 3. května do 8. června 2018 v Libeňském zámku (Zenklova 1/35, Praha 8). Vstupné je pro všechny zdarma. Otevírací doba: PO a ST 8:00-18:00 hod. – ÚT a ČT 8:00-15:30 hod. – PÁ 8:00-15:00 hod.

27. 5. 1889: Zabavený nemocný kůň, zaplavená ulice a neštěstí v blázinci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 3. 1868: Žena neměla na jídlo pro děti, tak se pokusila zabít. Pražané ale ukázali dobré srdce… • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Oběť bídy Tyto dny v noci po osmé hodině vrhla se ženština jakás u Šipkových mlýnův do Vltavy. Stráž spozorovavši to, vytáhla samovražednici a že ještě bez sebe byla, odnesti ji dala na strážnici novoměstskou. Když ji zde přivedli k životu shledáno, že ubohá je vdova jmenem Anna Heinrichova, matka pěti malých dítek v čísle 423-2 bydlící a že jen bída nejvyšší dohnala ji k zoufalému činu. Všechna snaha její, aby pro sebe a dítky své vydělala si na chleb byla marna a žebrati chudák styděla se. Nemohouc již déle snesti nářku hladem mroucích dítek svých, umínila si, že zbaví se života. Nad sirotky snadže prý se předce někdo spíše slituje… Vyšetřovací úřadník přesvědčiv se o pravdivosti výroku a o poměrech ubohé, obdaroval nešťastnou matku a po příkladu jeho učinili i ostatní úřadníci městského komisariatu dolejšího nového města. – Národní listy, 24. 3. 1868 Slavnost položení základního kamene k divadlu národnímu K žádosti slavnostního výboru uvázal se ochotně výtečný náš skladatel hudební a ředitel Hlaholu pražského pan Karel Nendl v řízení celé pěvecké části při slavnosti položení základního kamene k divadlu národnímu. – Národní listy, 24. 3. 1868 [related-post id="7928"] Ošizená milenka Četný počet vojínů, nyní od zdejší obsádky na dovolenou do svých rodišl se ubírajících, zanechává zde též velký počet milenek, s kterýmiž byl časem na trampoty vojínské zapomínal. Jistý vojín se měl také na dovolenou odebrati, milenka jeho jej však tak horoucně milovala, že jí konečně slíbil zde ostati, pakli něco od ní na památku obdrží. Obradovaná služka i hned vyzvídala, co by miláčka potěšilo a ten se jí svěřil, že by si rád hodinky koupil. Ochotná služka dala mu i hned peníze na ně, v sobotu však ubohá zvěděla, že nevěrný milovník odtud na dovolenou se odebral a sice i s penězi, jež mu na hodinky dala. – Pražský denník, 24. 3. 1868 Zabloudilé dítě V neděli večer shromáždil u prašné brány asi čtyřletý hošík bolestným svým nářkem množství lidí kol sebe. Ztratil se matce v davu lidí na Josefském náměstí a vida se opuštěn na neznámém místě, dal se do pláče. Přístojící hleděli hocha potěšiti až konečně strážník ujmuv se chlapce na strážnici jej zavedl. – Pražský denník, 24. 3. 1868