Hvězdy z divadel a filmů září na nové výstavě Národního muzea

Kam vyrazit v PrazePražskýDEN.cz4. ledna 20222 minuty čtení

Foto: Národní muzeum

Národní muzeum otevřelo ve své Nové budově výstavu s názvem Když hvězdy září, která připomíná známé a slavné, ale také třeba dnes již téměř zapomenuté hvězdy českého divadelního umění posledních dvou století. Návštěvníci tak budou obdivovat osobní předměty nejrůznějších hvězd své doby. Výstava bude k vidění až do konce září příštího roku.

Prostřednictvím toho nejlepšího a nejzajímavějšího ze sbírek Divadelního oddělení Národního muzea ukazuje tato nová výstava, jakými peripetiemi procházelo za více než dvě stě let postavení divadelních tvůrců ve společnosti.

Návštěvníci tak mají možnost vidět předměty z osobních pozůstalostí velkých hereckých hvězd jakými byly například Ema Destinnová, Hana Kvapilová, Jindřich Mošna, Oldřich Nový, Adina Mandlová, Svatopluk Beneš, Karel Höger, Vlasta Chramostová, Radovan Lukavský a mnozí další. Vystaveny budou jejich šperky, oblečení a módní doplňky, osobní i ateliérové fotografie, obrazy a busty či drobné artefakty z každodenního i uměleckého života.

Na konkrétních životních a uměleckých příbězích několika desítek významných osobností české Thálie výstava ukazuje, jak velké herecké hvězdy ovlivňují životní, módní či estetický ideál své doby, co v různých časech obnášelo být slavným a společensky uctívaným a jaké tvůrčí i osobní konflikty formovaly jejich životní dráhy.

Výstava Když hvězdy září se nevyhýbá ani kontroverzním tématům, například co v reálu mnohdy znamená rčení, že úspěch se neodpouští, jak do tvorby a života zasahovaly moc a politika nebo jaká tvůrčí a osobní dramata mnozí herci prožívali. Poznáte zde méně známé, či dokonce neznámé skutečnosti, jak tyto osobnosti žily ve svém soukromí, anebo čím se zabývaly mimo svou profesi.

Konkrétně si mohou návštěvníci prohlédnout například šperky Emy Destinnové, pracovnu Oldřicha Nového, šaty Adiny Mandlové, mobiliář z bytového divadla Vlasty Chramostové nebo kouzelné Popelčiny šaty a střevíček z pohádky Tři oříšky pro Popelku. K vidění je i cena Thálie udělená Josefu Abrhámovi v roce 2020 či Český lev udělený Ivanu Trojanovi v témže roce.

Zdroj: Tisková zpráva Národního muzea

Nepřehlédněte

14. 8. 1890: Z domnělého zloděje se vyklubalo roztomilé překvapení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

28. 3. 1889: Rozšíření Skořápkové ulice, jatka v Holešovicích a případ šíleného ovčáka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 12. 1889: Zimní obecní kuchyně na Vinohradech bude i letos vařit pro chudé • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

70 let od komunistického puče připomíná unikátní online výstava • Muzeum hlavního města Prahy připravilo při příležitosti 70. výročí komunistického státního převratu v Československu on-line výstavu Únor 1948 v Praze. Projekt přibližuje cestu k tragickému milníku novodobých československých dějin, který stojí na prahu totalitního režimu, a předznamenává tak průběh celé druhé poloviny 20. století. Záměrem výstavy je představit události v Praze během vyhroceného politického dění ve dnech 20.–25. února 1948, které vyplnila vládní krize vyvolaná jednáním o sérii případů zneužívání bezpečnostních složek tehdejšími komunisty. Ta nakonec pod tlakem politických represí vyústila v rozhodnutí prezidenta Edvarda Beneše přijmout demisi ministrů tří nekomunistických stran a potvrdit návrh předsedy vlády Klementa Gottwalda na složení nové komunistické vlády. Kritické únorové dny jsou v on-line výstavě představeny dobovými fotografiemi, reprodukcemi vybraných textových dokumentů a v menší míře úryvky denního tisku. Webová výstava přitom sleduje události únorového dění ve dvou rovinách: v té první je pozornost obrácena především k veřejnému dění v centru Prahy, zejména k manifestacím, projevům komunistických představitelů a k činnosti ozbrojených složek Lidových milicí v pražských ulicích. V té druhé je zachyceno jednání tehdejší politické reprezentace, ať již na celostátním sjezdu závodních rad v Průmyslovém paláci, na schůzi Ústředního akčního výboru Národní fronty nebo na Pražském hradě při setkání předsedy vlády Klementa Gottwalda s prezidentem Edvardem Benešem 25. února 1948. Celkový rámec výstavy doplňuje série dobových plakátů, na nichž je tzv. „Vítězný únor“ prezentován jako předmět dobové propagandy v průběhu následujících 40 let. Výstava je přístupná na adrese www.muzeumprahy.cz.

Národní muzeum chystá nové výstavy. Zaměří se hlavně na historii • Národní muzeum (NM) si v těchto dnech připomíná 202 let od svého založení. Při této příležitosti otevírá na svých webových stránkách výstavu Národní muzeum v éře Československa, která návštěvníka provede nejen historií této instituce ve 20. století, ale též významnými událostmi, které se v tomto období kolem něj odehrávaly. Muzeum se rovněž připravuje na to, až své výročí bude moci oslavit s návštěvníky ve svých otevřených objektech.

Historická budova národního muzea se po rekonstrukci otevřela návštěvníkům v říjnu loňského roku.

12. 11. 1889: Odvod branců, úřední zákaz a epidemie spalniček • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

11. 10. 1889: Zasněžené obilí, zachování starožitností a nový plán pro Holešovice • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

5. 8. 1889: Exekuční novela, požár v obchodě a neopatrná střelba • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 4. 1868: Jak se provádí zatěžkávací zkoušky nového pražského mostu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zkouška třetího mostu Po celý včerejší den bylo okolí třetího mostu pražského přeplněno diváky, kteří chtěli býti přítomni zkoušce nákladní, jíž pevnost nového mostu osvědčiti se měla. Až do 10. hodin ráno byl obecenstvu vstup na most dovolena tisíce návštěvníků použilo této příležitosti, by se na most podívali. Nával byl ohromný, jelikož se vstupné nevybíralo. K 10. h. byl však přístup na most zakázán. V Eliščině ulici hromadily se stále větší zástupy lidu, až o 1. h. spoledne počalo se s přípravními prácemi ke zkoušce. Celé dopoledne přijížděly ještě povozy cihlami naplněně přes most. Počet cihel na 70 povozech přivežených obnášel dohromady 65.000 kusů. O 1. hod. počalo se se skládáním a rovnáním cihel na chodníky a složilo se jich na část u města 40.000, se strany Letné pak ostatních 25.000. Práce tato, při níž ovšem množství dělníků se súčastnilo, trvala úplné tři hodiny. Po 4. h. byly veškeré cihly na mostní chodníky složeny. Rozumí se samo sebou, že práci této tisíce diváků přítomno bylo. Cihly tyto zůstanou ležeti na chodníkách až do dneška do 1. hod. s poledne, načež budou opět nakládány a odvezeny. Odklizení jich musí nejdéle do 4. h. s poledne provedeno býti. Podniknutí toto jest svěřeno p. Randovi, majiteli povozů. Hlavní zkouška bude se teprve dnes o 8. hodině ranní odbývati. K dosavadní tíži cihel připojí se totiž 64 vozů železem obtěžkaných, které v tuto hodinu z Eliščiny ulice přes most pojedou. Každý vůz bude míti 60 centů váhy. Vozy tyto pojedou přes most a silnici Belcrediho na planinu k Bubnám, odkud se opět otočí k zpáteční jízdě přes most. Zkušební tato jízda musí nejdéle dopoledne provedena býti. Po ukončené zkoušce ohledá zvláštní stavební komise veškeré částky mostu, zda-li se někde něco nezlámalo neb neporouchalo. – Pražský denník, 30. 4. 1868 Přijede císař do Prahy? K slavnému otevření třetího mostu pražského, kteréž určeno jest na den 10. května t. r. pozval p. purkmistr pražský ovšem též J. V. císaře, podle něhož most pojmenován jest. J. V. odpověděl, že by ho sice těšilo, kdyby k slavnosti té dostaviti se mohl, avšak že nemohl by přijíti přede dnem 23. května. – Národní listy, 30. 4. 1868 [related-post id="9794"] Požáry Na dnešek v noci k jedenácté hodině hlášen oheň za branou Oujezdskou. Hořeloť na dolejším konci Smíchova nedaleko nádraží západního v domě, kde hostinec „u Skráličkův“ nazvaný se nalezá. Oheň vzniknul spůsobem dosud neznámým v zadní části domu a zachvátil v brzku i poschodí jedno, takže škoda dosti značný. Teprv po půlnoci udušen oheň. – Národní listy, 30. 4. 1868

Nová výstava připomíná hrdinství českého národa během Pražského povstání • Uplynulo 78 let od atentátu na Reinharda Heydricha. Tento čin byl zásadní pro uznání československé exilové vlády a pro obnovení Československa v roce 1945. Češi však během válečných let prokázali své hrdinství i při mnoha jiných událostech. S jednou z nich se můžete nově seznámit i v Národním muzeu.

První české muzeum filmu otevře své brány v centru Prahy • V České republice až dosud neexistovalo filmové muzeum. To se ale již brzy změní, v prosinci přivítá první návštěvníky filmové muzeum NaFilM. Sídlit bude v historické budově Mozarteum v centru Prahy.

Nejjedovatější žáby světa budou k vidění v pražské zoo • Chcete na vlastní spatřit nejjedovatější žábu naší planety? Víte, jak se smrtící jed dostane do žabí kůže? Nebo máte chuť přesvědčit se o neuvěřitelné barevné kráse žab, které indiáni využívají k přípravě jedových šipek? Již brzy k tomu budete mít jedinečnou příležitost!

Hromadění mrtvol na břehu Dunaje přitahovalo zloděje jako magnet • V Bratislavě (dříve Prešpurku) se v roce 1896 začal rozmáhat velký nešvar. Místní zloději okrádali nebožtíky, které na břeh Dunaje vyplavila voda. Brali jim často i to úplně poslední, co měli. Přečtěte si dobový novinový článek, který vyšel v pražských Národních listech.

26. 1. 1868: Mladá matka krátce po porodu vyhodila své dítě do záchodu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

19. 2. 1868: Při demolici domu objevili vzácné mince z 15. století • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Politická provokace Nějaká písnička „o bělohorských mučednicích“ ruší zase poklid naši neunavné c. k. policie. Tajní orgánové její alespoň vyzvěděli „zcela na určito“, že v jisté karlínské kavárně prodávala a „rozšiřovala se“ taková „kdesi tajně tištěná písnička“, v níž opěvují se mučeníci bělohorští a tudíž dává se nechuť a nelibost proti vládě na jevo. Totě skorem učiněný § 11. ministerského nařízení z roku 1854! Honem tedy buď pachatele, nebo aspoň rozšiřovatele vypátrat. A tajní orgánové skutečně vypátrali „rozšiřovatele“ v osobě zámečnického strojmistra pana Čeňka N. z jedné karlínské továrny. Tento prý – tak znělo udání – zajisté písničku tu v povědomé kavárně bud' sám prodával, aneb jest-li neprodával tedy prý si ji dojista koupil… Jednoho dne tedy octnul se milý strojmistr u výslechu. Chuďas ustrnul všecek, když vyložen před ním sáhodlouhý protokol obsahující výpovědi „svědkův“ a trnnl pořad více čím více z toho protokolu se mu projevovalo: nemělť prý do té chvíle skutečně ani potuchy, že by jakás podobná písnička existovati mohla. „Vy tedy neznáte tento tiskopis“? a ukazována mu jakás litografie ve zlaté obrubě. Milý strojmistr chutě vytahuje brejle, aby se na tu šlakovitou písničku, která ho přivedla do takového oplétání, přece důkladně podíval – avšak chyba lávky: Když prý vůbec ničeho o ní neví, nemusí prý ji také číst, a osudný „corpus delicti“ pustoval zase do akt. Ať má krásná literatura naše také své „misterie“! – Národní listy, 19. 2. 1868 Zmizela Dle udání, příslušnému úřadu o tom učiněném, zmizela od 13. t. m. Alžběta Červenková, manželka truhláře, z bytu svého č. p. 52 na Malé Straně. Odloučena od muže svého, žila v nouzi a bídě velké, nebylo by tedy nemožné, že se ubohá snad života trapného zbavila. – Národní listy, 19. 2. 1868 Zaplavení Pramen ze studně provalil se předevčírem v domě č. 815 na svatováclavském náměstí do sklepa vedlejšího domu a brzo byl celý sklep zaplaven. Na rychlo bylo povoláno několik mužů od hasičského sboru, kteří rourami skrze otvory sklepní vodu ze sklepa pumpovali, až se jim podařilo proud zastaviti a průlom zatarasiti. – Pražský denník, 19. 2. 1868 Divadlo Bergheerovo divadlo na senovážném náměstí požívá dosud stálé přízně pražského obecenstva, jak o tom svědčí každodenní četné návštěvy, jakých se mu dostává. Majitel jeho p. Bergheer ohlašuje veřejnými návěstími, že dosud provozované představení již jen krátký čas hráti budou, po nichž pak opět s novými představeními před obecenstvo předstoupí. – Pražský denník, 19. 2. 1868 [related-post id="5767"] Demolice Pachtův dům v granátnické ulici bude už co nejdříve dokona zbořen. Mohutné zdě staré této stavby vyžadují násilného bourání a některé vzdorují dlouho dělníkům než se sřítí. Včera ráno našel jeden z dělníků mezi zříceninami starou minci, na jejímž líci byla podobizna krále Jiřího Poděbradského, kol níž nápis v latinském jazyku “Jiří z Boží milosti král;” na druhé straně poněkud již otřené nalezal se stromek, nad nímž slunce se prostíralo. – Pražský denník, 19. 2. 1868 Roznášel bez povolení Nepovolaný roznašeč novin byl v pondělí večer zadržen na Smichově, když udal, že mu jeden tulák ukradl sedm výtisků jistého humoristického listu. Při vyšetřování se ukázalo, že neměl dovolení k roznášení novin a tak byl i se zlodějem soudu odevzdán. – Pražský denník, 19. 2. 1868 Ničema Zatknut byl v pondělí od obecní policie onen ničema, který v posledních dnech byl se do několika zdejších hostinců vloudil a tam hostům rozličné věci kradl. Dostižen byl v jednom hostinci na Václavském náměstí, právě když jednomu rabínovi byl ukradl zlaté hodinky s řetězem, pikslu, kabát, vestu a balík v ceně 35 ul. Zloděj tento je bývalý obchodní pomocník. – Pražský denník, 19. 2. 1868

420 let od první veřejné pitvy v Praze. Tělo patřilo oběšenému zločinci • V prostorách dnes již neexistující Rečkovy koleje v dnešní ulici Karolíny Světlé se přesně před 420 lety uskutečnila první veřejná pitva v Praze. Od 8. do 12. června roku 1600 tady Jan Jessenius „za velkého shromáždění slavných a učených mužů, vědychtivých a vzdělaných měšťanů“ prováděl něco, co středověká metropole dosud neznala – pitval mrtvé tělo.

Výstava ukáže sto let staré bonsaje. Odborníci poradí pěstitelům • Ty nejlepší bonsaje ze sbírky Botanické zahrady hl. m. Prahy i od dalších soukromých pěstitelů se představí v rámci jedinečné výstavy pod širým nebem v Japonské zahradě. Akce bude probíhat v jižní části venkovních expozic Botanické zahrady hl. m. Prahy od 12. do 20. května 2018 denně od 9:00 do 20:00 hodin. Návštěvníci se dozvědí mnohé o tvarování bonsají, zakoupí odbornou literaturu, nástroje, misky i rostliny. Odvážní si mohou rezervovat večerní provázení expozicí. Japonská zahrada na ploše 0,67 ha byla v Botanické zahradě hl. m. Prahy otevřena pro veřejnost v roce 1997. Vždy v květnu ji zaplní množství květů rozkvetlých pěnišníků a dalších dřevin i drobných květin. „Jak jinak prezentovat dokonalé bonsaje než na pozadí rozkvetlé Japonské zahrady. V letošním roce vystavíme stovku rostlin jak z naší sbírky, tak i od předních pěstitelů z Čech, Moravy a Slovenska,“ zve na výstavu Bohumil Černý, pověřený řízením Botanické zahrady hl. m. Prahy. [related-post id="10054"] K vidění budou i "staříci" Bonsaje mají obvykle budit dojem zmenšeného starého stromu. Nicméně jejich vzhled zdaleka nemusí odpovídat jejich stáří. Proto věk rostliny není při hodnocení bonsají rozhodujícím měřítkem. Na výstavě bude v letošním roce k vidění i několik exponátů pyšnících se úctyhodnou délkou života. „Mezi nejstarší vystavené rostliny se řadí bonsaje pana Valucha z Bonsai musea Isabelia ve Starém Městě u Uherského Hradiště i stromy ze sbírek botanické zahrady, převážně získané v Číně, z nichž některé jsou staré i přes 100 let,“ uvádí Miroslav Horský, kurátor sbírky bonsají Botanické zahrady hl. m. Prahy. Mezi návštěvníky nejvíce obdivované bonsaje patří ty, jež v době výstavy zdobí květy. „Z kvetoucích bonsají stojí za zmínku Bougainvillea glabra, která získala první cenu na celostátní výstavě České bonsajové asociace v Plzni v roce 2011,“ dodává Horský. Po celou dobu trvání výstavy bonsají bude možné si na místě zakoupit bonsaje, misky i odbornou literaturu. Poradenství zájemcům poskytne pan Herynek a pan Valuch v prostoru vedle Japonské zahrady. [related-post id="10206"] Nejen květiny Doprovodný víkendový program potěší milovníky japonské kultury. O víkendech si zábavu v trojské botanické zahradě najde celá rodina. Dospělí i děti mohou vyzkoušet cvičení tchaj-ťi či skládání origami. Chuťové buňky potěší nabídka japonských specialit z restaurace Miyabi. V sobotu 12. května je připravena dílna výroby štětců z bambusu, psaní japonské kaligrafie a vystoupení brněnského Divadla kjógen. Během nedělního odpoledne 13. května proběhne ukázka tradičního čajového obřadu a předvádění vazeb ikebany i tvarování bonsají. Milovníci romantiky jistě ocení podvečerní čtení poezie haiku. V sobotu 19. května se uskuteční ukázka japonského šermu a šurikendžucu a na závěr výstavy v neděli 20. května zazní bubny skupiny Wadaiko yosa-yosa.

5. 12. 1889: Spor o pozemky mezi Vinohrady a Prahou a noční řádění buršáků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 9. 1868: Žena ze Střešovic brutálně týrala syna. Provazy měl zařezané do masa • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.