RUBRIKY
HLEDAT

4. 9. 1889: Pankrácká věznice bude za několik dní odevzdána do provozu

Před lety v PrazePražskýDEN.cz • 4. září 2019 • 4 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nová trestnice na Pankráci bude, jak jsme byli již oznamovali, asi v druhé polovici tohoto měsíce svému účelu odevzdána. Do této trestnice budou dopraveni mužští trestanci, odsouzení pro zločiny na dobu od 1 do 10 roků. Stavba sestává z rozsáhlého komplexu budov, dvorů a zahrad, jež zaujímají přes 20.000 čtver. metrů, a obehnány jsou 5 metrů vysokou a silnou zdí. Stavba vyžadovavší nákladu asi 2,200.000 zl. provedena byla za vrchního řízení stavebního rady p. Urbana. K trestnici vede z hlavní třídy pankrácké zvláštní silnice, osázená stromořadím. Do budovy vchází se branou, za níž jest byt vrátného a opodál kasárna pro vojsko a dozorce nad vězni.

Trestnice sestává ze 3 oddělení a sice pro mladistvé trestance, od nichž lze očekávati, že se snad polepší, dále pro hromadné ubytování trestanců a konečně pro trestance, odbývající si trest v samovazbě. V oddělení pro mladistvé trestance jest místa pro 100 odsouzenců, k jichž procházce jest ustanoven první dvůr, se všech stran uzavřený, aby trestanci tito nemohli se stýkati se staršími trestníky. V přízemí tohoto oddělení jest dozorce stráže, přijímací kancelář a zásobárny. Pět ložnic, každá k ubytování 14 až 28 mladistvých trestníků, jsou světlé a vzdušné a svit slunce může do budovy této jakož i do ostatních vnikati se všech stran. Vězňové budou zde denně uzavřeni 8 až 9 hodin. Dle počtu postelí v jednotlivých ložnicích, jest zřízeno i tolik malých světniček, zcela od sebe oddělených, 2½ metrů vysokých. Zadní a postranní stěny sestávají ze železného plechu, stropy a stěny, v nichž nalezají se dvéře, sestávají z pevného mřížení a jsou tak sestaveny, že jest do nich přístup možný se všech strana. Večer uzavře se do každé komůrky vždy jen jeden trestník, kterýmžto opatřením má se docíliti, aby se v noci trestníci mezi sebou nestýkali, neumlouvali se a netropili obvyklé v trestnicích prostopášnosti. V tomto oddělení nalézají se též síně k rozdávání pokrmů, školní světnice, v nichž se trestanci ve své mateřské řeči vyučují, knihovna a učebné prostředky. Pro učitele jsou vyhraženy zvláštní pokoje.

Nedaleko této stavby nalézá se dům pro hromadné ubytování trestníků. Sestává ze 3 křídel, jest od domu pro mladistvé trestance oddělen železnými mřížemi a silnými vraty, vyhovuje všem zdravotním požadavkům a lze v něm umístiti 600 trestníků. Ložnic jest 75 a v každé 8 lůžek ; každá ložnice je světlá a má dobrou ventilaci. Záchody, jež lze z chodby pohodlně čistiti, nalezají se za zvláštním přepažením. K procházkám vězňů jsou vyhraženy dva dvory a také o lázně dobře jest postaráno. Ze dvorů vchází se do 16 rozsáhlých pracoven, ve 4 budovách, v každé jsou 4 pracovny. Zde budou trestníci vyráběti různé řemeslnické výrobky. V budovách těchto jest zároveň účtárna, úřadovna vrchního dozorce nad pracemi trestníků a síň pro dozorce nad vězni. K budově této přiléhá oddělení pro trestníky v samovazbě, Dům jest o dvou patrech a má 315 komůrek, jež možno z každého místa dobře přehlednouti, strážníci mohou se snadno mezi sebou dorozuměti. Komůrky trestanců ústí do dlouhých chodeb, jichž dvéře jsou opatřeny bezpečnými známky dle nejosvědčenějšího spůsobu, možno je pouze z chodby otevříti a zavírají se pouhým dotknutím. V každé komůrce pro jednoho trestníka vytápěné vzduchem nalezají se: postel, stolek, věšák, umyvadlo a kbelík. Do komůrky nahlíží dozorce malým kulatým okénkem ve dveřích a z každé lze dáti ihned znamení příslušnému dozorci. Kostel jest vystavěn ve slohu renaissančním. Pro trestníky vyznání evangelického neb židovského jsou určeny zvláštní modlitebny v přízemí ústřední budovy a duchovním vyhraženy zvláštní pokoje.

[related-post id=“23072″]

Nemocnice jest umístěna v zadní části trestnice ve zvláštní samostatné a zcela oddělené budově uprostřed sadů a jest zařízena dle moderních požadavků hygienických asi pro 100 osob. Chodby této dvoupatrové budovy jsou tak zařízeny, že možno je vzdušně vytápěti, aby se nemocní neb rekonvalescenti mohli v nich procházeti. V přízemí a v I. patře jsou síně pro vězně, kteří nejsou stiženi nakažlivou nemocí, v II. patře budou umístěni trestníci s nakažlivou nemocí, kteréžto oddělení jest zcela isolováno. V přízemí jest ubytován lékař, dále jest tam domácí lékárna, pokoje pro ošetřovatele nemocných, koupelny a místnost pro desinfikování celé budovy. Ku přehlížení nemocných trestníků jest zřízena zvláštní ordinační síň a konečně jsou tam dvě dílny.

Vodojem zřízen jest na 140 krychl. metrů vody pro potřebu kuchyní, prádelen a strojíren k vzdušnému vytápění horkou vodou všech budov a k vaření pokrmů parou. V kuchyni jest 8 velikých Beckerových kotlů, za ní jsou zřízeny síně pro mytí nádob, pro zásoby potravin atd.

Celá trestnice osvětluje se plynem, jejž pro 2000 plamenů vyrábí zvláštní přístroj. Konečně nalezají se v trestnici úřadovny správy a sice ředitele a 3 úředníků a výpravna, jakož i jich byty. Na severozápadní straně vystaví se ještě nová budova pro trestníky odsouzené do žaláře méně než na 1 rok. Dosud možno v trestnici ubytovati přes 1000 trestníků. – Národní listy, 4. 9. 1889

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

25. 9. 1868: Neopatrná žena se zbavila losu, který později vyhrál • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

29. 6. 1890: Šťastně zachránění dělníci a řádění profesionálních zlodějů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zita Kabátová sklízela jednu ránu za druhou. Díky optimismu se ale dožila vysokého věku • Už navždy bude patřit k nejvýraznějším herečkám naší kinematografie. Narodila se v roce 1913 v Praze na Malé Straně a zemřela v roce 2012. Dožila se tedy úctyhodných 99 let. A jak je známo, i v pokročilém věku byla velice svěží a čilá. Možná i proto, že si dokázala udržovat svůj pověstný smysl pro humor, optimismus a nadhled, přestože život jí do cesty postavil nejednu těžkou zkoušku.

Zita Kabátová byla jednou z nejkrásnějších prvorepublikových hereček.

Silvestr 1890. Takhle se oslavovalo v dobách Rakousko-Uherska • Jak oslavovali příchod nového roku naši předci na konci 19. století? Jejich způsob se v mnohém nelišil od současnosti. Snad jen s tím rozdílem, že tehdy neplatil zákaz nočního vycházení.

13. 6. 1890: Nepřátelé vlaštovek, řádění blesku a nešťastný pád mladého dělníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 7. 1890: Panují neshody kvůli stavbě nové budovy městské spořitelny • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

4. 10. 1889: Pohřešovaný podnikatel, šetření ve vlacích a pokus o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 10. 1889: Ztracený kabát, brutální řádění útočníků a zavražděné nemluvně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 7. 1890: Nový český závod na Smíchově a pohřešovaný gymnazista • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 9. 1868: Pražská rodina si najala služku. Vyklubala se z ní zlodějka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Tragédie O zasypání na Smichově na staveništi zahrady knížete Kinského dovídáme se, že mělo větší neštěstí za následek, než jsme včera pověděli. Když se hlína v gruntech sesypala, přitlačilo to 30letého dělníka Jos. Knížka z Třebenic na protější zeď, tak že se mu zlomil vaz a ubohý již jen co mrtvola vytažen jest. Zanechal po sobě vdovu a dvě malé dítky. Nádenník Martin Katzl byl velmi těžce poraněn na obou nohách a nadenník Josef Roman na rameně, tak že oba dopraveni jsou do nemocnice. Jediný Josef Kuklík vyvázl z nebezpečí a jen lehké poranění odnesl. Stavbu toho domu vede si železniční úředník pan Antonín Srb, jejž zastupuje tam obyčejně palír pan Štětka. Mrtvola zasypaného Knížka odnešena byla do košířské umrlčí komory. Včera v 1 hodinu s poledne prohlížela soudní komise zemská staveniště, kde dělníci zasypáni byli. Mrtvý Knížek pak byl včera o 3. hod. odpoledne lékařsky ohledáván. – Pražský denník, 18. 9. 1868 Zlodějka Jedna rodina v Králodvorské ulici v Praze přijala před pěti dny služku, rodilou z Hostinného. V úterý si služka ale přivstala, oblékla se do šatů paniných, vzala si za 80 zl. prádla a šatstva a 109 zl. na hotovosti a ujela pryč po železnici. Když se bratr okradené paní o chvíli později vrátil jiným vlakem do Prahy, nalezl v nádraží sestřina psa, který nejspíš služku byl doprovázel. Tak se aspoň zvědělo, kterým směrem zlodějka ujela. – Pražský denník, 18. 9. 1868 [related-post id="12409"] Výtržnost na Vltavě Výtržnost se udála předvčírem v poledne na Vltavě, kde před jezem u starom. mlýnů se nastavilo asi 50 plavců s vory, kteří před ustanovenou dobou skrze vrátka chtěli proplouti. Obecní strážník, jenž s jedním mlynářem jel na lodici k plavcům, aby pořádek zjednal, byl výhružkami obsypán a musel se vzdáliti. Na to plavci násilně otevřeli vrátka a plouli dále. Policejní úředník ale je pronásledoval a vyšetřil jmena jejich, aby proti nim vyšetřování bylo zavedeno. – Pražský denník, 18. 9. 1868

29. 1. 1889: V Modřanech řádí děsivé strašidlo. Pátrání je zatím bezvýsledné • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

14. 2. 1890: Hrubá krádež, nebezpečný zloděj a nový dům na Palackého nábřeží • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Vraždu Milady Horákové připomínají plakáty na pražských budovách • Letos uplynulo 70 let od vykonstruovaného soudního procesu a popravy doktorky Milady Horákové. Ta byla za údajné spiknutí a velezradu popravena komunistickým režimem 27. června 1950 v 5:35 hodin ráno na dvoře pankrácké věznice. Smutnou kapitolu našich dějin chce připomenout občanská iniciativa „Milada 70: Zavražděna komunisty“.

Čím trpěl Antonín Dvořák před smrtí? Domněnku potvrdil vědecký rozbor • Pozůstalost Antonína Dvořáka, kterou spravuje Národní muzeum v rámci Českého muzea hudby, obsahovala donedávna neznámý vzorek léku, který skladatel užíval krátce před svou smrtí. Ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv došlo po více než sto letech k jeho přesné identifikaci. Potvrdilo se tak to, co bylo dlouhá léta jen předmětem spekulací – že tento významný český skladatel trpěl před svou smrtí mimo jiné i zánětem močových cest.

16. 7. 1890: Zatčení bývalého konzula, podvodník na útěku a smrt na plovárně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

15. 9. 1868: Šílený stařec narušil průběh svatby. Nevěstě drsně nadával • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Šílenec na svatbě Výtržnost spůsobil včera dopoledne jakýsi pološílený stařec. Vběhnul do jednoho z kostelů staroměstských, kde právě byl jakýsi sňatek vykonáván, a tlačil se k oltáři, vyrážeje ze sebe nadávky a zlořečení proti nevěstě, která tam právě manželským svazkem se svým ženichem spojena byla. Nápadné jeho chování jakož i řeči jeho přesvědčily lid, že jest stařec týž na mysli pomaten, pročež mu zastoupili cestu k oltáři, jíž si k němu urputně klestil. Teprv po delší době se podařilo lidem, sápajícího se muže se zmocniti a z chrámu jej vyvesti. Jelikož pak i zde ještě vyhrožoval a do kostela mocí se dral, byl přivolán obecní strážník, který chorého muže na staroměstskou strážnici k dalšímu opatrování zavedl. – Pražský denník, 15. 9. 1868 Sebevraždy Sebevraždy se v posledním čase mezi zdejší vojenskou obsádkou rozmáhají. Tak v posledních dnech předešlého týdne zastřelili se dva vojínové od pěšího pluku arciknížete Karla vévody Nasovského v kasárnech na Josefském náměstí a včera ráno tímže spůsobem se sám o život připravil kadet K. z divisní školy v kralodvorských kasárnech. Střelil sobě do prsou z pušky a smrtelně poraniv sklesl na podlahu, kdež teprv později náhodou nalezen byl, jelikož ránu nebylo slyšeti. Celý krví zborcen byl nešťastník do vojenské nemocnice na Karlovu náměstí odnešen. – Pražský denník, 15. 9. 1868 [related-post id="12403"] Vystěhovalci V posledním čase valně již ochábla chuť ku stěhování se do Ameriky, jak svědčí data, dle nichž v předešlých čtyř nedělích sotva 50 osob za moře se vydalo. Suma to třikrát menší než byla v onom čase loňského roku. Stěhování-se z Čech však dosud neutuchlo, jen že vlast svou opouštějící rodiny se místo do Ameriky ubírají do Uher, kam jim není nejen nebezpečnou a dalekou cestu podstoupiti, nébrž kde i lepší naděje na zlepšení jich stavu jim kyne. – Pražský denník, 15. 9. 1868

25. 7. 1890: Surová žena z malicherného důvodu napadla malého chlapce • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

20. 6. 1890: Výtržnost na Zeleném trhu a stavba přístaviště v Holešovicích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

6. 9. 1868: V Praze panuje čilý stavební ruch. Nových bytů je ale stále málo • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Stavební ruch Nové stavby letos na jaře v Praze započaté chýlí se poznenáhla k úplnému ukončení, ba některé jsou již v hořejších místnostech nájemníky obývány, co zatím v dolejších ještě se pracuje. Důkaz to, že vzdor velkému přibývání nových a rozsáhlých staveb bytů takřka ještě se nedostává. Chuť ke stavění však dosud ještě neutuchla, jak lze viděti zvláště na předměstí Smichově, kde blíže silnice košířské několik nových velkolepých domů se staví, tak že tam více nových ulic povstane. Také v Karlíně se letos více stavělo, jak svědčí karlínské náměstí, které několika velkými stavbami, buď již provedenými neb započatými, nemálo ozdobeno bude. V nejbližším okolí Prahy se také ještě pilně pracuje na nových budovách. – Pražský denník, 6. 9. 1868 Přejeté děti Přejeto bylo na Pohořelci u sochy sv. Jana Nep. tříleté dítě, které se kočáru od strahovské brány kvapně jedoucímu vyhnouti nemohlo. Vozka se vymluvil, že mu paní v kočáře sedící nařídila, by na chvíli nechal říditi koně dvanáctiletému jejímu hošíkovi, což pak mělo to neštěstí za následek. – Kočí z Braníka Václav K. přejel předevčírem na smichovské hlavní silnici čtyřleté dítko jednoho truhláře. Dítě to přišlo pod koně, kočí ale ještě v čas je zastavil, tak že další neštěstí vyvarováno bylo. – Pražský denník, 6. 9. 1868 Drahé hrozny a zelí Úroda na ovoce byla letos vzdor panujícímu suchu a parnu dosti hojná. Jmenovitě švestek se množství urodilo, jak patrně svědčí ony nesčetné nůše jimi naplněné, které tyto dny a zejmena včerejšího dne na Josefské náměstí přivezeny byly. Vína se letos také hojně urodilo, zvláště v Uhersku, odkud se každodenně množství košů s hrozny po železnici sem dováží. Daleká však cesta a vysoké clo činí, že se ovoce toto doti draze prodává; platí se totiž libra hroznů po 12 až 16 kr. Naproti tomu se zeleniny všeho druhu nedostává, zejmena zelí, jehož letos posud na zdejších trzích skoro ani nebylo. Včera teprve sem několik vozů se zelím přijelo, nebylo však pro vysokou cenu kupováno, an se kopa cenila až i na 8 zl. – Pražský denník, 6. 9. 1868 [related-post id="12397"] Na horách sněží Jak se nám z krkonošské krajiny sděluje, padal tam již za posledních chladných dnů sníh. Na Bukové hoře nedaleko Tannwaldu sněžilo v úterý odpoledne po tři hodiny, jen že sníh nezůstal dlouho ležet. – Pražský denník, 6. 9. 1868

17. 8. 1890: Stavba lanové dráhy na Letnou a opuštěný chlapec • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár